V roce 1968 a později emigrovalo hodně Čechů do Rakous, Německa i dál. Dlužíme tedy něco západním zemím? Máme být víc pokorní? Solidární? Proč nejsme víc tolerantní?
Po přečtení výzvy od pracujících inteligentů a mnoha článků o tom, že jsme národem netolerantních rasistů jsem se rozhodl podělit se o pár myšlenek.
Není všechno černobílé, jistě nejsme odlišní od jiných slovanských národů. 94% občanů si přeje vracet imigranty zpět. Ale proč vlastně?
Vadí nám náboženské vyznání? Vadí nám národnost, barva pleti a nebo jsme jen netolerantní?
Odpověď hledejme u státu. Před „uprchlickou krizí“ byly zprávy v komerčních médiích plné příběhů o zbědovaných rodinách postižených dětí, o lidech bez domova, o obětech exekuční mafie …
Před onou krizí nás neziskové organizace vyzývali k podpoře škol v Africe, k příspěvkům na vyčištění vodních zdrojů, vzdělávání, adopci na dálku. Posílali jsme DMS obětem válek, katastrof, kupovali kolíčky, odznáčky, placky. Občas jsme zahlédli reportáž z ubytoven, už tehdy plných zahraničních dělníků, kteří pracují načerno, bez povolení i dokladů.
Práce je dost pro všechny
My, kteří bydlíme na periferiích měst, které mají štěstí a „vlastní“ průmyslovou zónu, jsme na přítomnost cizojazyčných skupin zvyklí. Občas nás v noci vyruší hlasitý zpět, někdy křik a sem tam rvačka, když se mezi sebou někteří nesnesou. Avšak našim pracovníkům v montovnách a fabrikách jsou spíše „levnou“ konkurencí. Čecháčci si pak vyslechnou, že nepracují tolik hodin, že jsou činnosti, jenž už nechtějí dělat. Ano, nechtějí za peníze, které dávají agenturním zaměstnancům. Našinec chce za peníze žít s rodinou, starat se o děti. Agenturní zaměstnanec bydlí na ubytovně, kterou mu platí zaměstnavatel, část peněz posílá „do vlasti“, část propije a prokouří. Jen naivní člověk si může myslet, že práce je tady dost pro všechny. Kde budou pracovat místní, když národy z východu doplní ještě další uprchlíci z Afghánistánu, Libye nebo Afriky.
Podpora státu
Četl jsem hodně o uprchlících, kteří utíkají před válkou a nebo jen chtějí pro rodinu lepší život. Asi nikdo by proti tomu nic nenamítal. Mezi prchajícími jsou těhotné ženy, matky malých dětí. Dětí, které přivedly do bídy, války. Kdo myslel na budoucnost? Teď se o ně tedy postará Evropská unie. A proč nám to tak vadí? Každá pracující rodina v Čechách zvažuje rozpočet, děti vnímá jako investici a rodiče mají přes dvě – tři práce, na děti času poskrovnu. K tomu Vás ještě stát potrestá za to, že pracujete, sebráním porodného a třeba i přídavků. Máme se snad pro zvýšení porodnosti stát sami imigranty a nebo sociálními případy? Dá někdo matce, kterou opustil „dárce spermatu“, ubytování zdarma, stravu a třeba i kapesné? Přispěchá k ní charita s dárky?
Kdo se komu přizpůsobí?
Politici, jenž navštíví utečenecké tábory mluví o smíšených dojmech. V zařízení uklízí místní firmy, neboť úklid, stejně jako hygienické návyky nejsou silnou stránkou utečenců. Prý to nemají ve zvyku. Neplatí náhodou rčení – náš stát, naše zvyky? Nemají tedy utečenci přijmout fakt, že uklízet po sobě je v téhle zemi normální? Že psi chováme a nezabíjíme, že patří do našich rodin. Že pořádáme zabíjačky, jíme vepřové. Máme se tedy snažit my, aby se jim u nás líbilo? Jsou to tedy turisté? Obohatí nás?
A co třeba chřipka?
Blíží se studený podzim. Co bude s nastydlými utečenci? Co se stane, až se nemoc z Afriky smíchá s nemocí ze Sýrie a pak s naší chřipkou? A to rozhodně není fantazírování. Po nedávné návštěvě utečeneckých táborů média informovala o svrabu a dalších nemocech jako standardu v těchto zařízeních.
Ať se vědci, extrémisté, ale hlavně běžní občané přou jakkoliv, nezapomínejme na fakta. Ilegální překročení hranice je trestné. Když chci někde azyl, vezmu si především doklady. Jak můžeme roztřídit oběti války od ekonomických turistů?! Když se oběti válek smíchají s lidmi bez práce, turisty, teroristy a změní se v dav jdoucí vstříc lepším zítřkům, půjde to těžko.
Proč řešíme důsledek a ne příčinu? Nebylo by lepší pomoct se stabilizací nestabilních zemí? Opravdu se všichni utečenci do naší malé Evropy vejdou?
Snaha státu investovat do kampaní na podporu uprchlíků namísto podpory rodin, Klokánků či ostrahy hranic je jen lití oleje do ohně.
A obvinit každého z rasismu a zařadit na seznam nebezpečných činností i snahu o dodržování národních zvyků a vlastenecké cítění, je jen cestou do pekla…
Lukáš Nebes, blog.idnes.cz, 23. září 2015
Autor je členem Svornosti.
