České střípky v Pobaltí a ve Finsku

Letos jsme, stejně jako mnoho dalších našich spoluobčanů, vyrazili do zahraničí na letní dovolenou. Nikdo z nás není fanouškem stádovité masové rekreace na plážích u moře, ale věnujeme se individuálnímu poznávání cílových destinací. Z cílové země poznáte alespoň něco, když se podíváte mezi průměrné obyvatele a nejste pouze v turistických areálech hotelových komplexů. Letošním cílem byly pobaltské republiky Litva, Lotyšsko, Estonsko a pak země tisíců jezer – Finsko.

Popsat život v těchto zemích by bylo velmi obsáhlé a stejně by se s největší pravděpodobností nezachytilo dost. Proto jen krátce pár postřehů, střípků a zajímavostí.

První co Vás napadne je, kolik asi našich výrobků či jiných stop v těchto zemích lze najít. Prvním asi nejmarkantnějším jevem je rozšíření „našich“ škodovek, zejména Škoda Octavia je v Pobaltí i ve Finsku velmi rozšířené vozidlo, rozumný kompromis mezi kvalitou a cenou je pro mnoho zákazníků přitažlivý. Stejně jako v mnoha dalších městech celého bývalého východního bloku i v Pobaltí jezdí tramvaje české výroby.

Ve všech supermarketech, i těch menších, je vždy zastoupeno české pivo, nejrozšířenější jsou samozřejmě plzeňský Prazdroj, budějovický Budvar, Krušovice, sem tam i Velkopopovický Kozel. Dají se však najít i pro mě z domova neznámé výrobky jako třeba Žatecký Gus či novopacké „Zlaté české pivo“.

Kromě prodeje piva jsou zde samozřejmě i české hospody, nebo alespoň hospody točící české pivo, opět dominuje zejména českobudějovický Budvar. Tento náš národní podnik vede dlouholetý známkoprávní spor s americkým pivovarem Anheuser-Busch po celém světě a právě ve všech třech pobaltských zemích i ve Finsku svůj spor vyhrál.

Samozřejmě pivo patří k dobrému obědu, a pokud si například něco chcete dochutit, je tu možnost opět sáhnout k další osvědčené a českému jazyku blízké chuti.

Velmi příjemným zjištěním bylo, že například v městečku Porvoo, jako vystřiženém z knih Astrid Lingrenové (jak praví průvodce ), bylo mezi typicky finskými suvenýry s obrázky sobů a losů možno nalézt i tričko s „typicky“ finským tématem – traktorem značky Zetor.

Dalším naším tentokrát trošku netradičním výrobkem, který bylo možné najít, byl český tank sovětské konstrukce T72. Jeden je k vidění v Panssarimuseo v Parole u Hämmenlinny. Toto muzeum je k velké škodě ignorováno všemi papírovými průvodci po Finsku, přitom alespoň pro mě to bylo jedno z nejzajímavějších míst celého Finska. Většina expozice je totiž věnována tzv. zimní a pokračovací válce (1939 – 1944).

Cesta to byla určitě poučná, člověk si opět uvědomil, že Česká republika toho nabízí daleko více, jen to doma nedoceníte. Když si vezmeme co nabízejí místní turistické atrakce za perly, tak se nestačíte divit. Například takový hrad Turaida v Lotyšku je prakticky novostavba z červených cihel na původních základech, rozsahu, že by se ani Kozí hrádek v jižních Čechách nemusel stydět. Chvílemi se divíte za co chtějí vstupné. V Litvě je to velmi podobné. To alespoň estonský Tallinn má něco do sebe.

Finsko už je opět poměrně fádní zemí, kde pokud nejste milovníkem rybaření si toho moc i vzhledem k velkým vzdálenostem příliš neužijete. Perly Finska jako například hrad Olavinlinna v Savonlinně by u nás byl hrad druhého řádu. Pevnost Suomenlinna v Helsinkách by se vedle Terezína či Josefova musela červenat závistí. Helsinská ZOO by skončila v porovnání s plzeňskou, ústeckou, ostravskou, o pražské ani nemluvě, na samém chvostu.

Na rozdíl od ostatních zemí se v Litvě dá najít i historická spojitost s naší vlastí. Na podstavci sochy velkoknížete Gediminase je vyobrazen i jeho vnuk Jagello, zakladatel dynastie litevských knížat, polských a později i českých králů. Na hradě Trakai, bývalém sídle velkoknížat, je mimo jiné vystaven i známý obraz od Jana Matejky (syna českého emigranta) Bitva u Grunwaldu, v Litvě je tato bitva známa jako bitva u Žalgirisu. Poté co jsem ukázal na jednu mě známou postavu na plátně  paní průvodkyně ihned poznala Jana Žižku. V Litvě i Polsku si dodnes váží české účasti na této bitvě proti Řádu německých rytířů.

Opět mohu všem jen doporučit, aby co nejvíce cestovali, čím více zemí poznáte o to více si pak začnete vážit toho co máte doma.

Ing. Jan Šneberk