Albánské dobrodružství

Mnoho lidí dnes mluví o Albánii jako o kulturním a vyspělém národě. Při naší motocyklové expedici po Balkáně nám to nedalo a rozhodli jsme se to posoudit na vlastní oči. Byla to jedna z největších chyb této výpravy. Ještě než jsme se vydali z Černé hory směrem k Albánii, tak nám majitel penzionu říkal, že teď už to v Albánii jde, teď že nás prý podříznou jen v noci, před 4 lety by nás prý Albánci podřízli a okradli i přes den. Nemáme tam teda prý spát a jet jen na otočku. V té době jsme si ještě mysleli, že si z nás dělá srandu. Holt jsme až bláhově zvyklí na civilizovaný svět.

Hranici jsme se snažili překonat dvěma přechody. První přechod byl opravdu prapodivný. Přijeli jsme ke zrezlé závoře u které jsme nějakou dobu setrvali v domnění, že nám ji nějaký pohraničník otevře a přitom nás zkontroluje. Nikdo se však neobjevil a tak jsme se rozhodli ji objet po vyježděné cestě. Na endurech to ostatně není velký problém. Učinili jsme tak a jeli dál. Po 50 metrech jsme však narazili na černohorskou pohraniční policii, která na nás koukala z betonového bunkru, který stál na kraji zátoky, další na nás nevěřícně zírali z obrněného hlídkového člunu. Povedlo se nám vyfotit jednu fotku, po které nám málem zabavili fotoaparát. Pohraničníci z nás byli nadšeni a chtěli půjčit motorky. To se jim nepovedlo a tak nás aspoň poslali zpět do Černé hory. To nás však neodradilo od našeho záměru a vydali jsme se na cestu k druhému přechodu. Již cesta k přechodu byla něco jako naše krásná česká polní cesta. Na přechodu došlo ke zdržení, celníci měli na vše moooc času. Podařilo se nám vyfotit pár fotek, mezi kterýma vyniká fotka stále obývaných kasáren. Pak nám již zakázali fotit. První velké město, kterým jsme projížděli byl Skadar. Málem jsme se vybourali protože Albánci asi neznají poklopy na kanálech. Ulice ve městě si o asfaltu nechávají jen zdát, pro ukázku jsme vyfotili jeden z lepších motoservisů (to není vtip, fakt to je ten lepší). Celé město působí jako skládka odpadů ve které mají i krysy. Velmi zajímavá je fotka místního pohostinství včetně „záchodů“. Dále z města jsme vyrazili do hor. Cesta byla s každým přibývajícím metrem nad naše síly. O to víc nás ohromil VW transporter, který vezl kozy a bezkonkurenčně nás předjel. To nás dorazilo a vydali jsme se zpět do Skadaru. Při dávání přednosti na mostu nás začali obtěžovat žebrající výrostci, kteří nám nekompromisně začali lézt do kufrů a po motorkách. Raději jsme proto moc nestavěli. Chtěli jsme vyfotit více fotek, ale strach nám to nedovolil. Vydali jsme se tedy nazpět do Černé hory, kam jsme se po opětovných problémech s Albánskými celníky doopravdy dostali. Jsem rád, že jsem viděl žumpu Evropy, ale už nikdy více. Je to země s krásnou přírodou s mnoha památkami, které vystavěli bývalí páni této země. Bohužel si tam toho nikdo neváží a jediné co mají opravené jsou mešity.