25. března 2008 – Výročí bitvy u Sudoměře, Hradec Králové

Dne 25. března roku 2008 jsme se v Hradci Králové sešli v Žižkových sadech, a to pro uctění památky bitvy u Sudoměře. V tento den totiž uběhlo právě 588 let od chvíle, kdy se na hrázi rybníků Škaredý, Markovec a Prostřední v jižních Čechách odehrála bitva, která otřásla celou katolickou Evropou první poloviny patnáctého století. V tento den, tedy 25. března roku 1420 došlo ke střetnutí husitského a katolického vojska, nešlo však o střetnutí první. Vzpomeňme například první boje v Plzni a jejím okolí, nebo bitvu u Nekměře. Avšak tento vojenský střet u Sudoměře znamenal první velkou ukázku geniální vojenské taktiky husitů. Poměr počtu utrakvistů a „železných pánů“ byl nesrovnatelný. Pánům Bohuslavu ze Švamberka, Jindřichu z Hradce, Mikši Divokému, Janu Městeckému z Opočna a dalším, kteří shromáždili vojsko v počtu více jak 2000 mužů, čelilo jen přibližně 400 husitů. A právě těchto 400 odhodlaných bojovníků zde dokázalo celému tehdejšímu  světu, že na počtu skutečně nezáleží a také, že se v Čechách zformovalo hnutí, které je nutné brát vážně. Právě u Sudoměře byla světu přednesena skutečnost revolučního hnutí, zde se začala budovat tradice husitského vojenství, zde byla světu poprvé ukázána strašlivá síla, kterou husitská víra a odhodlanost bojovat za pravdu představovala.

Nesmíme však hovořit pouze o tvrdé odhodlanosti vyznavačů pod obojí, ta nebyla jedinou podmínkou vítězství v této bitvě. Je nutné uvědomit si naprosto revoluční bojovou taktiku, kterou husité, především díky Janu Žižkovy, disponovali. V této bitvě nebyl Žižka hlavním velitelem husitského vojska, tento post zde tehdy zastával pan Břeněk Švihovský z Rýzmburka, Jan Žižka se však velice významně zasloužil o vítězství, právě díky svým bohatým vojenským zkušenostem z předchozích bojů. A můžeme také říci, že zde šlo o jeho první samostatné významné vojenské prosazení se. Schopnost využít přírodních podmínek, terénu, upravených selských vozů jako mobilní hradby, to představovalo nemilosrdné popraviště pro ty, kteří byli zaslepeni bláhovou myšlenkou, že početní převaha a kvalitnější výstroj a výzbroj nutně musí znamenat vítězství. Navíc si uvědomíme, že, například, právě jejich těžká brnění stahovala katolické rytířstvo do smrtelných spárů bažiny vypuštěného rybníka Škaredý a husité je tak mohli velice snadno pobít, protože jejich sporá výstroj jim nebránila v přehledném a lehkém pohybu po bahnitém dnu rybníka

Můžeme zde, tak jako tomu činil komunistický systém, vyzdvihovat tehdejší husitskou společnost, ve které nacházel  jednu z opor svého zločinného režimu. Měli bychom však především vidět ten fakt, že my, Češi, jsme se dokázali vzepřít celému tehdejšímu světu. Ať už byl výsledek husitských válek jakkoliv uspokojivý nebo neuspokojivý, bylo v nich dokázáno, že člověk se může vzepřít a navíc zvítězit nad zdánlivě všemocným nepřítelem, Uvědomme si jen například, že Evropa uznala možnost některých evangelických vyznání až sto let po husitské revoluci, a to ještě v mnohem omezenější míře, než  tomu bylo v Čechách.

Autor: Jakub Hlávko

literatura:

KEJŘ, Jiří. Husité. 1984. Praha

ŠMAHEL, František. Husitské Čechy. 2001. Praha