Výroční zpráva BIS za rok 2008 – Extremismus

Neonacistická scéna

Rok 2008 byl pro českou neonacistickou scénu přelomovým. Postupná aktivizace, profesionalizace, politizace, radikalizace a relativní sjednocení neonacistů v ČR, které v důsledku řady příčin započaly již v minulých letech, vedly k její transformaci. Došlo k několika převážně kvalitativním změnám, které pravděpodobně budou ovlivňovat vývoj v příštích letech.

Nejpatrnější byla změna struktury neonacistické scény. Model neoficiálních lokálních uskupení, vycházejících z principů autonomního nacionalismu, reprezentovaný Národním odporem (NO) a Autonomními nacionalisty (AN), zůstal i nadále zachován, ale byl doplněn o oficiální politickou reprezentaci – Dělnickou stranu (DS).

Dělnická strana se po svém vzniku v lednu roku 2003 profilovala jako nacionalisticky orientovaný krajně pravicový subjekt. S vědomím své bezvýznamnosti se v letech 2003 až 2006 snažila spolupracovat s dalšími krajně pravicovými politickými stranami, nicméně neúspěšně.

V důsledku toho si její představitelé patrně uvědomili, že pokud nemá jejich strana zůstat marginálním subjektem jako ostatní ultrapravicové strany, musí získat podporu neonacistů, kteří ji mohou významně posílit.

Zprvu DS spolupracovala s krajně pravicovým uskupením Národní korporativismus (NK) a nově vznikajícími skupinami AN. Od léta roku 2007 však docházelo i ke kontaktům představitelů DS s vedoucími představiteli NO. Této spolupráci napomáhala mj. skutečnost, že někteří noví členové DS se rekrutovali právě z řad aktivistů NO. Před veřejností DS tuto spolupráci až do jara 2008 utajovala z obavy, že bude s neonacisty přímo spojována, a tím i kompromitována.

Poté, co se DS povedlo rozšířit a konsolidovat členskou základnu, začali se její představitelé zaměřovat i na oslovení voličské veřejnosti před podzimními krajskými volbami. Její akce v první polovině roku 2008, přestože se jich na české poměry díky provázanosti s neonacisty účastnil značný počet osob, nevzbudily větší pozornost. Bylo jasné, že pokud DS nechce zůstat na pokraji zájmu české společnosti, musí veřejnost zaujmout a dostat své jméno do jejího povědomí, byť i v souvislosti s negativním ohlasem.

Ve snaze zviditelnit se využili zástupci DS osvědčené téma problematického soužití s občany romského původu, které ke své medializaci využívá například Národní strana (NS). Proto se v letních měsících zapojili do řešení situace na janovském sídlišti v Litvínově, kde měli starousedlíci déletrvající problémy s některými nepřizpůsobivými sociálně slabými rodinami, zejména romského původu.

V souvislosti s podzimními událostmi v Janově pravicoví extremisté poprvé pocítili, jaké to je, mít na své straně běžné občany. Pomoc místních obyvatel, jejich otevřenou podporu či dokonce přímou spolupráci hodnotili pravicoví extremisté jako hlavní úspěch protiromských akcí v Litvínově. To je utvrdilo v jejich stylizaci do role bojovníků za český národ a pořádek a posílilo jejich pocit hrdosti na to, co dělají.

Radikalizace a politizace neonacistického spektra byly zejména v druhé polovině roku 2008 nejmarkan­tnějšími změnami. Došlo však i k dalším.

Jednou z nich byla změna taktiky a logistiky při pořádání veřejných akcí. Ty ztrácely rysy amatérismu a začínaly mít relativně vysokou úroveň. Například potížím doprovázejícím ohlašování veřejných akcí se neonacisté v průběhu roku 2008 přizpůsobili a inspirováni německou pravicově extremistickou scénou uspořádali několik předem neohlášených tzv. spontánních akcí. Jednalo se o menší akce organizované ad hoc za účelem prezentace určitého postoje. Vzhledem k tomu, že spontánní demonstrace trvaly zpravidla pouze několik minut (maximálně desítek minut), nestačily bezpečnostní složky a příslušné orgány dostatečně rychle reagovat. Přestože tímto způsobem pravicoví extremisté nevzbudili větší zájem veřejnosti, podařilo se jim beztrestně prezentovat své extrémní postoje.

Další novinkou byly pokusy pravicových extremistů šířit své názory mimo okruh svých sympatizantů. K tomu využívali např. veřejné výstavy, semináře či pouliční slavnosti, na nichž vždy jen několik aktivistů rozdávalo propagační materiály. Pouštěli se i do veřejných diskusí, v nichž kultivovaným způsobem prezentovali své názory nezávislým posluchačům. Výhodou tohoto postupu je pro pravicové extremisty skutečnost, že nemusí ohlašovat svou akci a čelit případnému zákazu. Nelze vyloučit, že tento způsob propagace se díky své jednoduchosti zpopularizuje. Ačkoli se extremisté snaží prezentovat své názory kultivovanější a přijatelnější formou než doposud, ideový základ jejich počínání a aktivity směrem dovnitř hnutí zůstávají neměnné a nadále společensky nebezpečné.

Krajně nacionalistická scéna

Situace nacionalistické části krajně pravicového spektra v ČR je dlouhodobě stabilní. V roce 2008 byly nejvýraznějšími subjekty DS a Národní strana (NS).

Nacionalistický charakter DS však vzhledem k její rostoucí spolupráci s neonacisty ustupoval v průběhu roku stále výrazněji do pozadí, a proto byla DS zařazena do krajně neonacistické scé­ny.

Nejviditelnějším reprezentantem tradičního českého nacionalismu zůstala Národní strana. Její představitelé v roce 2008 pokračovali ve své strategii z předchozích let – udržet zájem veřejnosti a médií. K tomu využívali svou Národní gardu (NG), kterou prezentovali jako fungující „neozbrojený sbor organizovaný na vojenském principu“. Ve skutečnosti byl a je projekt NG, vzhledem k možnostem NS, jejíž členskou základnu tvoří pouze několik málo desítek osob, naprosto nerealistický. Proto lze NG charakterizovat jen jako virtuální organizaci. Její prezentování ve sdělovacích prostředcích bylo založeno výhradně na informacích představitelů NS, kterým se tak několik měsíců pomocí série dezinformací a mystifikací dařilo uměle vytvářet obraz NG jako masivní a fungující organizace. Ve skutečnosti se prakticky všechna prohlášení NS ohledně NG nezakládala na pravdě. Pokud někde vystupovali členové NG, jednalo se až na výjimky o členy NS, kteří byli zároveň členy NG.

Aktivity dalších českých nacionalistů nebyly v roce 2008 z bezpeč­nostního hlediska nijak významné a v porovnání s DS a NS byly zcela marginální.

Anarchoautonomní hnutí

Význam anarchoautonomního hnutí v roce 2008 oproti minulosti opět spíše poklesl. Obecně lze tuto část extrémně levicového spektra charakterizovat stagnací činnosti jeho příznivců. V útlumu byly především „viditelné“ pouliční aktivity. V průběhu roku proběhly pouze dvě větší veřejné akce, které ale získaly na významu tím, že se na ně podařilo přilákat i občany mimo levicově extremistické spektrum.

Levicoví extremisté spíše upouštějí od pořádání velkých koordinovaných protiakcí zaměřených vůči demonstracím ultrapravice, které zpravidla vyústily v potyčky. Přesto došlo v létě 2008 k dočasnému oživení násilných aktivit, při nichž skupinky militantních antifašistů několikrát zpravidla nečekaně zaútočily na pravicové extremisty. Tyto útoky, jejichž agresivita a intenzita byla vyšší než v minulosti, byly nově zaměřené i na umírněné nacionalisty a osoby, které nebyly na střet připraveny.

Antifašisté usilují o své zviditelnění a především legitimizaci vlastní činnosti. Rovněž na nich lze demonstrovat určitý vývoj ve veřejně proklamovaném přístupu k užití násilí. Ten je ve skutečnosti jen posunem v rovině verbální, neboť činnost antifašistů se i nadále nese v duchu myšlenky „boje proti neonacismu všemi prostředky“.

Marxisticko-leninské skupiny

Marxisticko-leninská scéna roku 2008 je charakterizována celkovou roztříštěností a dalším prohlubováním nejednotnosti mládežnického komunistického hnu­tí.

Převážná část levicového spektra se i nadále s větším či menším úspěchem snažila profilovat zapojením do kampaní zaměřených proti výstavbě americké vojenské radarové základny v České republice. Aktivisté radikálně levicových subjektů se angažovali zejména na akcích Iniciativy Ne základnám (INZ), kde ale vystupovali pouze jako účastníci a nikoli jako organizátoři. Vedení tohoto protiradarového hnutí bylo v rukou neextremistických odpůrců základny.

Obecně lze říci, že protiradarové hnutí v ČR stagnovalo, ke konci roku bylo dokonce zaznamenáno ukončení činnosti regionálních buněk INZ. Navíc se o tuto problematiku přestávají zajímat i média.

Nejvýraznějším a nejaktivnějším subjektem marxisticko-leninské scény přes značné problémy zůstal i nadále Komunistický svaz mládeže (KSM). Vývoj této organizace v roce 2008 výrazně ovlivnilo nejen její rozpuštění, ale i interpersonální konflikty mezi jeho hlavními představiteli, což přirozeně vedlo k celkovému oslabení jeho aktivit.

Dne 19. března 2008 Městský soud v Praze zamítl žalobu podanou proti rozhodnutí ministerstva vnitra a potvrdil tak platnost jeho rozhodnutí z října 2006 o rozpuštění KSM, které bylo v souladu s právním řádem ČR.

Skutečnost, že KSM pozbyl statut občanského sdružení a že jeho činnost tak byla oficiálně ukončena, nezabránila jeho členům v dalším působení. I navzdory zákazu pokračovali ve svých politických aktivitách pod hlavičkou KSM jako neregistrované organizace, což sami deklarovali již na březnovém 8. sjezdu KSM. Charakter činnosti KSM se po jeho zákazu nijak nezměnil, nicméně došlo k poklesu aktivity jeho členů, a to pravděpodobně i díky skutečnosti, že doposud byl jejich hlavní prioritou boj proti postupu ministerstva vnitra vedoucímu k rozpuštění KSM.

Činnost ostatních organizací byla v roce 2008 všeobecně v útlumu.