Národní shromáždění československé, dne 30. března roku 1920 ve večerních hodinách, přijalo zákon č. 252/1920 Sb., o ustanovení státních symbolů. Společně se třemi státními znaky – Malým, Středním, Velikým a standartou prezidenta republiky, byla schválena definitivní podoba státní vlajky Československa.
Jak ale vznikl právě tento návrh? Základem československé vlajky byla vlajka bývalého Království českého a její barvy, symbolizující stříbrného dvouocasého lva v červeném poli štítu, tedy bílá a červená. Samostatné Československo v říjnu roku 1918 bylo vyhlášeno právě pod touto, bílo-červenou vlajkou. Současně ovšem bylo možné na Slovensku používat trikolóru s modrým pruhem, který Slováci používali již od roku 1848. (Do roku 1868 v neustáleném pořadí na vlajce). Stejně tak, jako barvy na vlajce nově vzniklého samostatného Československa, byly zaměnitelné s vlajkami rakouských spolkových zemí Tyrolska, Horních Rakous a dále Polska; také slovenská trikolóra byla zaměnitelná s trikolórami ruskou, slovinskou a srbskou.
Bylo proto nutné přijmout úplně novou, nezaměnitelnou podobu vlajky. Státem ustanovená znaková anketa pod vedením prof. Gustava Friedricha, později znaková komise, měla právě toto za úkol. Byl přidán modrý klín, původně ovšem dosahující pouze do 1/3 délky. Tento návrh se zkoušel v několikadenním provozu na parnících Pražské paroplavební společnosti v září roku 1919, ale konečná podoba vlajky, tj. s klínem dosahujícím do poloviny délky vznikla až následující rok. Autorem těchto návrhů, byl učitel a archivář Jaroslav Kursa.
Odůvodnění vzniku modrého klínu, bylo oficiálně popisováno jako symbol Slovenska. Má vyjadřovat trojvrší použité ve slovenském státním znaku. Ovšem i barva štítu moravského znaku je modrá, stejně jako červená a bílá, jsou barvy moravské šachované orlice. Další výklad byl, že trojúhelník je znakem tehdy významně rozvinutého svobodného zednářství. Návrh proto vyvolal velkou vlnu kritiky a odporu hlavně ze strany katolické církve.
V souvislosti s připravovanou federalizací Československa během roku 1968, padly návrhy na znovuzavedení původní vlajky Čech, ale byly odloženy a fakticky tak Česká socialistická republika od vzniku federace, 1. ledna roku 1969, neměla po celou dobu svůj vlastní oficiální znak, ani vlajku. Po revoluci, od 13.března roku 1990, do 31. prosince roku 1992, se opět začala oficiálně používat historická vlajka se dvěma pruhy, bílým a červeným. Protože ale byla postupně mezi běžnou populací a léty téměř zapomenuta, její používání nevyvolalo kladnou odezvu jak u nás, tak v Polsku; a často ani při oficiálních příležitostech používána nebyla.
Při zániku federace a rozdělení Československa 31. prosince 1992, bylo rozhodnuto zůstat u původní vlajky federace, ale protože zákon o zániku ČSFR zakazuje užití státních symbolů bývalé federace, vznikl jistý rozpor v používání Československé vlajky. Později bylo toto používání, resp. použití modrého klínu, odůvodněno právě barvou štítu moravské orlice.
Nezbývá, než přát naší krásné vlajce, aby s hrdostí , s jakou byla před 90 lety poprvé vztyčena, vydržela nejen dalších 90 let, ale i nesčetně mnoho let dalších, abychom i my, její „děti“, nezapomínali na odkaz našich předků, kteří nám tuto zemi a její vlajku uhájili proti mnoha útokům nepřátel, abychom se kdykoliv v budoucnu mohli podívat sami na sebe s hrdostí, s jakou shlíželi na naší zemi právě ti, kteří se o její vznik zasloužili.
Autor: Trojan
Zákon č. 252/1920 ´o státních symbolech´ a cesta k jeho přijetí
V prvních dvou letech samostatné existence bylo Československo reprezentováno starou zemskou bíločervenou bikolórou. Za pozornost stojí nařízení ministra pro Slovensko Vavro Šrobára č. 1007/1919 ze dne 28.února 1919. Toto nařízení výslovně povoluje používání bílomodročervené slovenské trikolóry vedle vlajky bíločervené.
Dne 19.května 1919 bylo vydáno vládní nařízení č. 300, kterým byl dosavadní český znak prohlášen státním znakem Československa „až do konečné úpravy státního znaku“. Dne 6. října 1919 ministr Šrobár povolil na Slovensku užívání legionářského znaku vzhledem k záporným ohlasům na předchozí nařízení. Na základě iniciativy univerzitního profesora G. Friedricha vznikla 7.listopadu 1918 znaková anketa, v dubnu přejmenovaná na Ústřední znakovou komisi. Již na první schůzce byl přijat český znak jako malý státní znak. Koncem ledna předložil J. Kursa několik variant čtvrceného znaku (až na svazek prutů a korunky shodný se znakem ČSNR). V dubnu 1919 se komise shodla na nutnosti zavést tři znaky-malý, střední a velký.
Vyvstal také problém znaku Podkarpatské Rusi, která nebyla historickým územím a neměla tedy ani žádný znak. Ten vznikl až na jaře 1920. Ve znaku se G. Friedrichovi podařilo spojit symboliku obou národů žijících v tomto regionu (ukrajinské barvy modrá a žlutá s červeným lvem). Vyřešení koncepce se vleklo hlavně z důvodů politických. Zatímco ministerstvo vnitra trvalo na již schváleném a používaném malém znaku, slovenská strana požadovala, aby v každém znaku byl oceněn význam Slovenska. Otázka malého znaku byla nakonec vyřešena tak, že na hruď byl umístěn slovenský znak. Všem heraldickým figurám se také vrátili korunky (nazývané však čelenkami). Na velkém státním znaku se navíc objevili i znaky Těšínska (zlatá orlice), Opavska (polcený červenobílý štít) a Ratibořska. Na sklonku jara 1919 vytvořila Ústřední znaková komise zvláštní subkomitét pro vlajku. Paralelně vznikla v květnu i skupina navrhovatelů v Uměleckém sboru při Památníku odboje. Ti reagovali na požadavek mjr. Chalupy z MNO zpracovat návrhy na vojenské prapory a státní vlajku. Bylo vytvořeno 32 návrhů, včetně vlajek služebních, válečných ad. Tyto návrhy byly v červenci 1919 předány komisi pro tvorbu státních symbolů. Ta mezitím zamítla uzákonění bíločervené vlajky kvůli její shodnosti s vlajkou Polska a vzdálené podobě s vlajkou Rakouska.
V červnu 1919 bylo rozhodnuto o rozšíření o další barvu. Jako nejvhodnější se zdála být modrá, třetí slovanská barva, ale i barva slovenská a navíc barva štítu moravského znaku. O barvách bylo tedy rozhodnuto, zůstal již jen problém jejich seskupení. Pruhové uspořádání bylo zamítnuto vzhledem k možnosti záměny s podobnými vlajkami (Francie, Kostarika, Thajsko, Nizozemí, Jugoslávie,…). Zbývalo tedy jediné řešení – umístit na bíločerveném listu modrou barvu v podobě heraldické figury. Po četných pokusech byl vybrán klín jako jedna z nejstarších figur české heraldiky a zároveň symbol slovenského trojvrší. Dne 4. července předložil J Kursa komisi několik návrhů státní vlajky.
V říjnu 1919 byl veřejnosti jeden z těchto návrhů státní vlajky představen. Byl tvořen pruhy bílým a červený mezi něž byl vsunut modrý klín, sahající do jedné třetiny délky vlajky. O měsíc později byl tento návrh předložen ke schválení Národnímu shromáždění. To ale tento návrh odmítlo, stejně jako většina veřejnosti. Dne 24. ledna 1920 komise rozhodla o protažení klínu do poloviny vlajky a návrh tak definitivně porazil verzi s „minivlajkou“ Amerických Slováků. Dne 29. února 1920 bylo rozhodnuto zákonem č. 121 o státních barvách bílé, červené a modré. Dne 30. března 1920 v 18:45 pak poslanci Národního shromáždění Republiky československé schválili zákon č. 252, který upravoval podobu státní vlajky , tří státních znaků a státní pečeti.
Nejčastěji používaný malý státní znak byl nošen na stejnokrojích od vojína po generála a plně vystihoval jednotný charakter státu. Střední znak používala některá ministerstva, vyšší soudy, četnictvo a policie. Velký znak byl vyhrazen prezidentu republiky a Národnímu shromáždění. Zákonem č. 316 z 15. dubna se státní vlajka stala i vlajkou námořní. Vlajka československých vojenských plavidel byla definována až vládním nařízením č. 123 z 20. srpna 1930. Šlo o státní vlajku s malým státním znakem v horním rohu u žerdi.
Státní vlajka ČSR
Podle § 1 Zákona 1920: „Vlajka státní (národní) skládá se ze spodního pole červeného a vrchního bílého, mezi něž jest vsunut modrý klín od žerdi do středu vlajky.“ Poměr šířky vlajky k délce vlajky byl stanoven na 2:3. Délka klínu byla stanovena tak, že se rovná poloviny délky vlajky. Takto zakotvená vlajka zůstala beze změn (nehledě na de facto, nikoliv de iure!, provedenou změnu za tzv. Protektorátu Čechy a Morava) československou státní vlajkou až do r. 1992, byť byla v průběhu doby zakotvena v odlišných právních předpisech. Od r. 1993 ji převzala beze změn za svou Česká republika.
Standarta prezidenta republiky
Podle § 2 Zákona 1920: „Standarta presidentova jest bílá s okrajem skládajícím se z plaménků střídavě bílých, červených a modrých. Uprostřed bílého pole vetkán veliký státní znak.“ Takto upravená standarta byla v platnosti až do r. 1960 (nehledě na de facto, nikoliv de iure!, provedenou změnu za tzv. Protektorátu Čechy a Morava).
Malý státní znak ČSR
Tento znak byl zakotven zákonem č. 252/1920 Sb. z. a n. (tento zákon zakotvoval i střední a veliký státní znak ČSR – viz níže). I tento znak má francouzský štít, stejně jako střední a veliký státní znak z r. 1920 – viz níže. Podle § 4 zákona č. 252/1920 Sb. z. a n. (dále Zákon 1920): „Malý znak republiky Československé jest: Na červeném štítě stříbrný dvouocasý lev ve skoku v pravo hledící, úst rozžavených, s jazykem vyplazitým, drápy a čelenkou, vše zlaté barvy, nesoucí na svých prsou červený štítek s třemi modrými vrchy, z nichž na prostředním vyšším vztyčen jest stříbrný kříž patriarší.“ I v tomto případě (stejně jako u středního a velikého st. znaku ČSR z r. 1920) se čelenkou rozumí koruna. Znak vznikl spojením českého heraldického symbolu (stříbrný lev na červeném poli) se znakem Slovenska (modré trojvrší na červeném poli se stříbrným patriarším křížem).
Střední státní znak ČSR
Podle § 5 Zákona 1920: „Střední znak republiky Československé má dva štíty, přední a zadní. Na předním (srdečním) jest znak český: na červeném štítě stříbrný dvouocasý lev ve skoku v pravo hledící, úst rozžavených, s jazykem vyplazitým, drápy a čelenkou, vše zlaté barvy. Zadní štít jest čtvrcený. V jeho horním pravém poli jest znak slovenský: na červeném štítě tři modré vrchy, z nichž na prostředním vyšším vztyčen jest stříbrný kříž patriarší. V levém horním poli znak Podkarpatské Rusi: štít na zdél rozdělený; v pravém, modrém poli tři zlatá břevna, v levém, stříbrném poli stojící červený medvěd v pravo hledící. V pravém spodním poli znak moravský, na modrém štítě v pravo hledící orlice s čelenkou, stříbrně a červeně šachovaná. V levém spodním poli znak slezský: na zlatém štítě v pravo hledící černá orlice s čelenkou o červené zbroji se stříbrnou pružinou na prsou, zakončenou jetelovými trojlístky a uprostřed zdobenou křížkem.“
Veliký státní znak ČSR
Podle § 6 Zákona z r. 1920: „Veliký znak republiky Československé skládá se ze štítu předního a zadního. Na předním jest znak český: na červeném štítě stříbrný dvouocasý lev ve skoku v pravo hledící, úst rozžavených, s jazykem vyplazitým, drápy a čelenkou, vše zlaté barvy. Zadní štít jest rozdělen na sedm polí třemi vodorovnými pruhy tak, že vrchní dva jsou rozpůleny, třetí spodní třikráte dělen. V horním pravém poli jest znak slovenský: na červeném štítě tři modré vrchy, z nichž na prostředním vyšším vztyčen jest stříbrný kříž patriarší. V levém horním poli jest znak Podkarpatské Rusi: štít na zdél rozdělený; v pravém, modrém poli tři zlatá břevna, v levém, stříbrném poli stojící červený medvěd v pravo hledící. V pravém spodním poli znak moravský: na modrém štítě v pravo hledící orlice s čelenkou stříbrně a červeně šachovaná. V levém středním poli znak slezský: na zlatém štítě v pravo hledící černá orlice s čelenkou o červené zbroji se stříbrnou pružinou na prsou, zakončenou jetelovými trojlístky a uprostřed zdobenou křížkem. V pravém spodním poli znak Těšínska: na modrém štítě zlatá orlice v pravo hledící. Ve spodním středním poli znak Opavska: štít červeně a bíle rozpůlený. V levém spodním poli znak Ratibořska: štít rozpůlený; v pravém modrém poli zlatá orlice s čelenkou v pravo hledící, levé pole bíle a červeně rozpůlené. Po pravé i levé straně štítu stojí zlatý lev dvouocasý s čelenkou jakožto strážce štítu. Pod štítem vine se stuha, na níž se čte heslo: „Pravda vítězí.“
Zdroje: www.vexilolognet.hyperlink.cz, www.uhk.cz, www.upol.cz
