Svátek práce – není co slavit

Na 1. května roku 1886 byla ve Spojených státech amerických vyhlášena celodenní stávka. Při demonstraci v Chicagu zahynulo na demonstraci několik dělníků na následky zranění po střelbě pořádkových sil do davu. O tři dny později vybuchla na další demonstraci bomba a několik lidí usmrtila. Několik anarchistů bylo za tento výbuch obviněno a později popraveno. O dva roky později proběhly 1. května ve Spojených státech na památku obětí další demonstrace a stávky, následující rok pak nově vzniklá marxistická II. internacionála prohlásila 1. květen za oficiální svátek práce.
Tolik k původu tohoto svátku. V našich končinách si jej obvykle spojujeme s oficiálně nepovinnými prvomájovými průvody městem, transparenty s komunistickými hesly a tribunami se soudruhy kynoucími desetitisícovým davům. Nešlo o vzpomínku na dávno zemřelé demonstranty, svátek se zvrhl v politickou agitaci, vyzdvihování moci komunistické strany.
Náplň oslav státního svátku se za dvacet let od konce komunisticého režimu proměnila jen málo. Tehdejší hvězdy tribun, pokud se dožily dnešních dní, pózují před skalními voliči převážně důchodového věku, zatímco mladší funkcionáři se snaží oslovit dorost, někdy s úspěchem. Nejinak si počínají ostatní bojovníci na politickém kolbišti. Rovněž vyrážejí do ulic a lákají kolemjdoucí potenciální voliče nikoli svým převážně mlhavým volebním program, ale laskominami k zaplnění břicha, případně známými, zaplacenými či spřátelenými tvářemi z řad více či méně slavných lidí.
Zatímco v minulosti se pompézně předváděla jediná všeobjímající strana, dnes tento den využívá celá řada stran a politických sdružení, ale účel ohlupování občanů a vlastního sebeuspokojování zůstal. I průvody přetrvaly, byť namísto socialistů internacionálních je vystřidali socialisté, kteří si říkají nacionální. Jako všichni ostatní jedinci s politickými ambicemi se promenádují za jediným účelem, aby je bylo vidět.
A copak dělají na prvního máje dnešní anarchisté? I oni chtějí být vidět. Pokud zrovna nebojují na barikádách z odpadků s nacionálními socialisty, pořádají zábavně-politické festivaly se širokým záběrem, které vhodným výběrem vystupujících a doprovovným programem mají opět vštípit pečlivě vybrané myšlenky a názory.
Památka obětí dávných stávek a demonstrací a svátek práce, název vskutku velikášský, jsou tedy jen záminkou šíření a vštěpování pokleslých politických názorů všeho druhu. Vtírá se tak pochybnost, jestli je na prvního máje vůbec co slavit, a pokud ano, tak jak. Jistě nezaškodí naplnit název svátku a věnovat tento den práci. A potom už jen najít nějakou rozkvetlou třešeň.

Autor: Tomáš Záležák