Dnes si připomínáme 24. únor 2022 – den, kdy Rusko rozpoutalo brutální agresi proti svrchované Ukrajině. Už tehdy jsme jasně řekli: Svornost stojí za svrchovanou Ukrajinou!
Prohlášení našeho spolku z 24. 2. 2022: „S rozhořčením sledujeme válku Ruska proti Ukrajině, imperialistický útok na tento svrchovaný stát a na ukrajinský národ. Jako Češi máme historickou zkušenost, kdy naši vlast nepřítel nejprve roztrhal a pak, až na ojedinělý odpor obránců Czajánkových kasáren, obsadil. Považujeme za naši morální povinnost odčinit selhání českého národa v roce 1938 – k diplomatickým proklamacím, materiální a humanitární pomoci, sankcím vůči Rusku bychom měli přidat i vyslání vojenské pomoci na obranu Ukrajiny (symbolickou obranou Podkarpatské Rusi)!“
Česko-ukrajinská solidarita má hluboké kořeny
Už za první republiky Československo poskytovalo útočiště ukrajinským uprchlíkům, podporovalo jejich vzdělání a kulturu. V roce 1919 se Podkarpatská Rus stala součástí Československa jako autonomní území. Na tomto území působily stovky českých učitelů, úředníků a odborníků, kteří pomáhali rozvíjet infrastrukturu a školství. Československo se také stalo bezpečným útočištěm pro ukrajinské umělce, vědce i politické uprchlíky prchající před bolševickou diktaturou.
V rámci pomoci iniciované prezidentem Masarykem byla ukrajinským exulantům poskytována materiální i institucionální podpora. V roce 1920 Československo poskytlo útočiště vojákům Ukrajinské haličské armády (UHA), kteří se aktivně zapojili do veřejného života. Přestože jejich sen o nezávislé Ukrajině zůstal nenaplněn, československá podpora pomohla uchovat ukrajinskou národní identitu v exilu.
V Praze a Poděbradech vznikly prestižní ukrajinské vzdělávací instituce, jako Ukrajinská svobodná univerzita či Ukrajinská hospodářská akademie. Rozvíjela se zde i významná literární scéna, jejímž centrem byla tzv. Pražská škola ukrajinských básníků. Československo také umožnilo vydávání ukrajinských knih, časopisů a novin, čímž se stalo klíčovým intelektuálním centrem ukrajinské emigrace.
Diplomatické zastoupení Československa v Kyjevě a Charkově odráželo snahu o oficiální vztahy, avšak s nástupem sovětské moci byla tato spojení postupně potlačována.