Oslava výročí bitvy u Sudoměře l.p. 1420

V sobotu proběhla společná akce západočeské a jihočeské regionální organizace Svornosti u Žižkovy mohyly na bojišti u Sudoměře. Obě organizace tak prakticky zastupovaly regiony, jejichž rodáci měli na bitvě hlavní podíl.

V roce 1420 se zde srazili houfec plzeňských husitů pod vedením Břeňka Švihovského, Václava Korandy a Jana Žižky s obrovskou přesilou spojených katolických sil z Písku a Strakonic. Husité využili terénu a vozové hradby a uštědřili svým nepřátelům zdrcující porážku. Bylo to první skutečné vítězství prostých českých sedláků nad obrněnou jízdou.

Právě význam této události v našich dějinách přivedl nás, potomky husitských válečníků, na toto památné místo náležitě oslavit naše vítězství. Účastníci akce se zde začali scházet již po 9. hodině ranní, část pak přijela vlakem a většina plzeňské výpravy dorazila na desátou osobními auty. Dříve než jsme vyrazili na místo bitvy, roztopili Jihočeši gril a účastníci se tak mohli k snídani posilnit i něčím teplým.

V 10:30 jsme vyrazili na pochod. Pod prapory s kalichem, zástavami měst Plzně a Písku a samozřejmě i státní vlajkou jsme zamířili k Žižkově mohyle na mírném návrší, která tvoří dominantu v okolí, obklopeném dodnes rybníky Markovec, Prostřední a Škaredý.

U Žižkovy mohyly pronesl předseda jihočeské Svornosti pár slov na úvod, přivítal mj. i zástupce Společnosti pro dobré soužití a jejího předsedu Ing. Jaroslava Pospíšila, se kterými jihočeská organizace spolupracuje i na dalších projektech, aktuálně např. připravuje oslavy osvobození města Písku. Kromě historických událostí zmínil i význam místa v současnosti pro ochranu vodních rostlin a ptactva.

Jako druhý vystoupil předseda plzeňské organizace, který neopomněl zmínit i některé dějinné paradoxy, jako např. fakt, že v bitvě u Sudoměře zvítězili plzeňští husité proti katolickým silám, i když v průběhu let se naopak z Plzně stala bašta katolictví a Písek a Strakonice byli nejvěrnějšími stoupenci husitské revoluce. Zároveň připomenul, že odkaz husitství v sobě musí mít skutečně každý český vlastenec, protože jejich odkaz je integrální součástí národního obrození a ideje naší první republiky.

Na závěr nás hoši z Písku překvapili malým kvízem o ceny. Pak již následovala přátelská beseda a procházky v okolí mohyly a cesta na  společný oběd do Strakonic. Nakonec nám i štěstí přálo a předpovědi meteorologů věštících srážky se nenaplnily.

Ing. Jan Šneberk, Aleš Procházka