Dobronín aneb landsmanšaft by si hvízdal

Aktuálním žhavým tématem je akce členů České strany národně sociální, při které natřeli na růžovo kříž mrtvým Němcům v Dobroníně. Jak hovoří tisková zpráva strany: „Na louce před křížem mrtvých nacistů jsme umístili 64 křížů připomínajících 58 + 6 obětí masakru ve Velkém Meziříčí ze dne 6. května 1945 a také jména některých obcí, které u nás byly za druhé světové války vypáleny a jejichž obyvatelé byli zčásti nebo zcela povražděni a umučeni. Připomněli jsme si  Jana Opletala a Václava Sedláčka, který byl zastřelen 28. října 1939 na protifašistické demonstraci. Tím jsme alegoricky vyjádřili, jakou posloupnost dějiny měly. V blízkosti křížů jsme umístili ceduli s popisem. Aby vše získalo na důrazu, natřeli jsme kříž nacistů narůžovo.“

V televizi bylo možno spatřit několik aktivistických občanů, kteří hlasitě vyjadřovali nesouhlas s porušením piety místa. Kde byli, když se v roce 1991 na pražském Smíchově na růžovo natíral tank č.23, jeden z památníku 144 tis. příslušníků Rudé armády padlých při osvobozování naší země? Tenkrát proti tomu protestovat nebylo zřejmě dostatečně “in“.

O co v celé této kauze jde? V roce 1945 zde došlo k údajnému masakru několika desítek sudetských Němců. Nejdříve se mluvilo o několika „desítkách“, pak se to postupně snižovalo, až se udávalo 17 a po provedené expertize se mluví o ostatcích 13 osob.

Výzkumem lokality byli pověřeni experti z brněnské Masarykovy univerzity Ústavu antropologie. Nalezli a prozkoumali přes 250 fragmentů dlouhých kostí, zlomky lebek a čelistí včetně zubů. S největší pravděpodobností se jedná ve všech případech o muže mezi 30-60 lety. Kromě toho bylo porovnáno DNA mrtvých s předpokládanými potomky.

Odborníci nenašli na kostech žádné důkazy o smrtelných zraněních, žádné projektily, ani následky střelných zranění. Všechna zranění na kostech jsou dřívějšího data, jsou zhojená a nesouvisí s příčinou smrti. Ani předpokládaná příčina smrti, tj. umlácení motykami a lopatami na základě expertizy se nepotvrdila, stejně tak mohl být příčinou smrti např. tyfus.

Další zajímavá věc je, že DNA údajných obětí a potomků údajných obětí se neshodovala, to znamená, že nebyli vůbec příbuzní.

Z výše uvedeného je jasně patrné, že vůbec není jisté, kdo v hrobech leží , kdo je viník a kdo oběť. Nicméně dobronínský kříž se stal za krátkou dobu symbolem, pro někoho piety, pro jiného lži pokřiveného národního sebemrskačství.

Hlavním aktérem údajného masakru byl německý komunista Robert Kautzinger se svými dvěma syny a nikoliv místní Češi. Mělo jit o mstu za roky a hrůzy prožité v koncentračním táboře, kam se Kautziger dostal díky místním členům NSDAP. Evidentně tedy nešlo o žádnou etnicky motivovanou genocidu, jak se nám dnes někteří snaží vnutit.

Při této příležitosti bych vzpomněl obdobného masakru na Švédských šancích, kde byl zase hlavním aktérem bývalý hlinkovec Karol Pazúr, jehož bratr byl mj. dobrovolníkem u SS, sestra agentkou Německa a on sám se dobrovolně hlásil na východní frontu do boje proti bolševikům, než se k nim sám přidal a svým chováním se chtěl svým novým pánům zalíbit.

Ale abychom se však vrátili do Dobronína. Zdejší Němci nikdy nebyli žádní lidumilové a loajální občané Československé republiky. Už v březnu 1939 místní Němci, jinak nadmíru aktivní stoupenci nacistické strany, vyrabovali místní školu a pokusili se zlynčovat českého učitele, čemuž na poslední chvíli zabránili seběhnuvší se čeští sedláci. Dnešní Dobronín byly dříve dvě samostatné vesnice – horní, převážně český, původní Dobronín a dolní, jak již vypovídá sám název, německý Deutsch Schützendorf. Místní nacisté pak považovali Dobronín za bolševickou vesnici a díky nim mnoho jejich obyvatel, údajných komunistů, skončilo v koncentračních táborech. O místních Němcích vypovídá své i fakt, že obec Kamenná (něm. Bergersdorf) získala v roce 1943, rozhodnutím Obergruppenführera SS Gottloba Bergera, jako jediná vesnice mimo Třetí říši titul „vzorové vesnice SS“. Titul si vysloužila faktem, že z 246 obyvatel včetně žen a dětí se 46 osob přihlásilo jako dobrovolníci k SS, což je skoro každý práceschopný muž. Je tedy zřejmé, že místní nebyli jen Němci, ale zejména aktivní nacisté a je tudíž logické, že se mohli stát po válce cílem msty za své zločiny.

Pokud se vrátíme do současnosti, je tedy akce členů České strany národně sociální více než pochopitelná. Co příliš pochopitelně jasné není, že se členové strany dopustili přestupku proti občanskému soužití. Jak je možné být stíhán za natření něčeho, co vlastně neexistuje?

Tento ocelový památník je černá stavba, která navíc stojí na cizích pozemcích, v tomto případě konkrétně ne pozemcích ve vlastnictví státu. Někteří se sice snaží argumentovat tím, že kříž je umělecké dílo církevního charakteru a stavební řízení proběhnout nemusí. V době, kdy jsou popotahováni provozovatelé hřišť za to, že dostatečně nezajistili přenosné branky je více než alarmující, že tady není třeba u masivní ocelové konstrukce zpracovat ani základní statický posudek.

Opět se ukazuje – co je pro pána, není pro kmána. Postavit kdokoliv z nás, bez povolení na cizím pozemku cokoliv, tak se s námi nikdo ani nebaví. Navíc důvod stavět pomník je zde více než diskutabilní, to už pak opravdu můžeme stavět pomníky kdejakému esesákovi, bohužel. Navíc v době, kdy mnoho pomníčků a pietním míst našich vlastních hrdinů chátrá, mimo zájem veškerých médií.

Celý tento region je velmi bohatý na podobné příběhy, třeba blízká obec Polná je známá vraždou Aničky Hrůzové údajně spáchané Leopoldem Hilsnerem. Na místním malém židovském hřbitově je také dodnes k vidění hrob Rosalie Millerové, rozené Hüttlerové, pravděpodobné babičky Adolfa Hitlera.

Autor: Ing. Jan Šneberk