Básně Vlasti

Píseň listoví

Lístečku zelený, co zemi
vstříc se snášíš lát,
nenech si jen ubližovat těmi
cos ani nechtěl znát.

Lístečku líbezný, ty jemuž děti utíkají
z náruče vlídného tvého údolí,
vrať se zpět tam, kde vody Malše a Vltavy kolébají,
neb mě bolest ze ztráty tvé nepřebolí.

Lístečku povadlý, vzepni se
proti těm, co utrhnout a odváti tě chtějí,
byť po čtyřicetileté zimě-oslabený
a vzdoruj těm, kteří se ti smějí.

Lístečku-národe-moje víra neumírá.
Vzdoruj proti pádu k zemi,
ať národ český nevymírá,
nebo budeme zadupáni těmi,
jimž zloba v srdci nezhasíná.

Lístečku náš, drž se pevně své dědiny
a neodlétej z svého boru.
Ty patříš mezi kopce vysoké -
Krkonoše, Jizery, Beskydy a pod šumavskou horu.

Pevně, lístečku, drž se domoviny své
já stát pří tobě budu a ne sám,
co má srdce své neprodejné s tebou spoutané
a neučarované cizím dálným krajinám.

Bohemia

Vítr prochází se dubovými háji,
čeří hladinu třpytivých vod
uprostřed lesů ve známém kraji,
v kotlině české, kde Čechův je rod.

Hrdý lev nad námi bdící,
zlatou zbrojí opatřen,
chrání Čechův národ spící.
Nikdy však nikým nespatřen.

…

Do ticha mohutný ozval se řev,
hranice dokořán,špína všude a v Brdech – fuj,
v davech vlastenců propukl lítý hněv.
S odhodláním ruku v ruce vyneseme tenhle hnůj!

Tu „Čech“ šlape po vlajce naší,
tam Čech proti Čechu se staví,
zloba a shnilost v srdcích jim raší,
divím se, že hanba vás nezastaví.

Místo hrdosti na národnost svou,
pohrdáš pravidly i vším a všemi,
běháš a křičíš ať anarchie vládne tmou!
- Tací jako Ty by se na pozoru míti měli.

Jednou, až všech Čechů srdce procitnou,
Tak bok po boku v zástupu za Českým lvem,
jak přál by si to mistr Hus, půjdeme republikou svou,
půjdeme, až pod botami těžkými skončí špatnost všech!!!

Zbyněk Valeš