Shodneme se na tom, že „národnost a vlastenectví“ nejsou legalizovatelné, není možné je shrnout do pár paragrafů, tedy skrze politickou stranu není možné spravovat záležitosti kultury a cítění. Potom národ je pestrá směsice lidí, které přece nespojí jedna národní politika. Vezměme si příklad dvou lidí s rozdílným názorem, avšak oba se považující za vlastence, či národovce, jak zde říkáte vy. To je pak jeden špatný vlastenec a druhý dobrý, neboť se shoduje s oficiálními názory „národovecké strany“? A tak by se dalo pokračovat.

Prostě, když už něco, tak národ je především souhrnem hodnot a vědomostí, jež mají lidi spojovat a nikoliv je rozdělovat (proto si myslím že sousloví „národovecká strana“ je oxymóron). Šířit se mají výchovou a ne být nástrojem mocenských argumentů. A za vůbec nejhorší považuji, když se nějaká politická strana označuje jako „lidová“, či „národní“ a z tohoto pustého slovíčka, bezmyšlenkově připojeného ke svým názorů, politikové sbírají sílu a legitimitu pro čistě své „psychické zájmy“, které iluzorně považuje za „dobro národa“. A to je trpká zkušenost …