Byla zrušena jazyková škola a učitelský ústav. Uvažuje se například také o zrušení velmi úspěšného budyšínského divadla a lidového souboru, které hrají německy a lužickosrbsky. Necitelně je zasahováno do lužickosrbského školství. Bez ohledu na mezinárodní dohody (např. Chartu regionálních a menšinových jazyků, rámcovou úmluvu Rady Evropy ad.), které Německo podepsalo, se zavírají lužickosrbské školy. O případu, kdy saské úřady přes široké protesty zavřely základní školu druhého stupně v lužickosrbských Chrósćicích, jsme před časem četli dost v českém tisku. Po zničení desítek vesnic v minulých desetiletích pokračuje na úkor vesnice Rogow a dalších vsí těžba hnědého uhlí v Dolní Lužici.
Menšina je decimována i ekonomicky. Mnoho mladých lidí odchází na západ, protože nemohou najít práci. Nezaměstnanost v lužickém příhraničí je ve skutečných číslech místy až třetinová.

Zvyšující se počet smíšených manželství a netolerance valné části místních německých obyvatel vůči lužickosrbskému jazyku vede k poněmčení celých rodin. Známým příkladem je, že asi jedno procento německých obyvatel lužickosrbského sídelního území umí lužickosrbsky, ačkoliv lužickosrbský jazyk je vyučován ve školách. Otřepaný argument proti dvojjazyčnosti v Lužici je, že všichni Lužičtí Srbové přece umějí německy.

Nezbývá než konstatovat, že německá vláda si bohužel neváží toho, co lužickosrbská kultura Lužici přináší.

…je zdá se mi dost pokrytecké. máte možnost zastat se Slovanů