Adolf Hitler pověřil německé vojenské velení v čele s vrchním velitelem Wehrmachtu Wilhelmem Keitelem k rozpracování zásad plánu útoku na ČSR označovaným jako „Fall Grün“ (případ zelená). Hitler sám stanovil základy plánu podle kterého měla německá armáda rychle a s minimálními ztrátami obsadit naši zemi. Naše situace nebyla zrovna růžová, prakticky všechny sousední státy s výjimkou spojeneckého Rumunska nám byli nepřátelsky nakloněny. Polsko kvůli prohrané válce o Těšínsko v roce 1919 a Maďarsko kvůli ztrátě Slovenska.
Plán „Fall Grün“ navazoval na starší plány s krycím názvem „Schulung“, kde Německo plánovalo útočné operace vůči Československu již od května 1935. Plány obsahovali dvě varianty boje na dvou frontách a další tři plány pro zvláštní situace.
Po anšlusu Rakouska 12. března 1938 se zásadně změnily možnosti nástupních prostor útočících armád a bylo dosud schválené plány nutno zásadně revidovat, aby odpovídali novým geopolitickým a vojenským podmínkám.
Konečná verze plánu „Fall Grün“ počítala s nasazením 39 divizí rozdělených do 5 armád. Hlavní úder měli vést 10. armáda pod vedením generála Waltera von Reichenaua a 12. armáda generála Wilhelma von Leeba ve směru na Plzeň a Č. Budějovice.
Základem plánu „Fall Grün“ měl být překvapivý útok ve stylu blitzkrieg, za součinnosti ozbrojených band složených ze Sudeťáků v našem týlu. Útok byl naplánován na 1. října 1938 a počítal s 5 dny bojů. V návaznosti na útok mělo dojít k bombardování strategických dopravních uzlů, aby nám nacisté co nejvíce znemožnili nasazení mobilizovaných jednotek.
Bohužel pro Hitlera vyhlásila vláda ČSR pod vedením gen. Syrového v květnu 1938 částečnou a 23. září všeobecnou mobilizaci, jejíž průběh nepřítele zaskočil. Nadšení národa bylo neskutečné a i na Slovensku probíhala mobilizace kupodivu hladce. Hitler musel reagovat a 27. září vydal nové pokyny. Sedm divizí mělo podle plánu zaútočit o tři dny později. Bohužel poté, co se československá vláda podvolila diplomatickému tlaku a zradě svých dosavadních spojenců a dopoledne 30. září přijala podmínky Mnichovské dohody a postoupila pohraniční oblasti Německu, zůstal plán „Fall Grün“ navždy jen na papíře.
Zapojení dalších zemí na straně Německa bylo problematické. Polsko kromě Těšínska a části Oravy nemělo vůči Československu dalších územních nároků. Hortyovské Maďarsko nemělo vojenskou sílu na větší operace a zároveň bylo obklíčeno našimi spojenci z Malé Dohody Rumunskem a Jugoslávií. S největší pravděpodobností by vyčkávalo na vývoj situace a jeho zapojení bylo podmíněno úspěchy Wehrmachtu.
Plán měl od počátku své odpůrce jako např. náčelník generálního štábu Ludwick Becke, který opakovaně poukazoval na nepřipravenost německých armád (Část jeho výhrad měla velice racionální základ – viz články ČSR byla na boj s Hitlerem dobře přichystána a …ale Němci nebyli připraveni). Část vedení německé armády se obávalo, že útok na Československo přivede do války Velkou Británii a zejména našeho spojence Francii. Hitler se postupně všech svých kritiků zbavil, což se mu následně vymstilo při útoku na Sovětský svaz.
Zdroje: www.libri.cz, www.ct24.cz, BenKenobi: Fall Grün – konec Československa (připravil Marek Štěpán)
Plány nástupu nacistických armád vůči Československu
