Krpec rozděluje funkce politických stran do dvou základních skupin. První funkce jsou ty, které mají význam pro fungování politického systému jako celku, druhé pak ty, které politická strana plní jako důsledek vlastního fungování (Krpec 2006: 175-176). Do první skupiny patří a) artikulace a agregace zájmů, b) reprezentace zájmů, c) podíl na legislativní a rozhodovací činnosti, d) výkon politické moci (Krpec 2006: 175-178). Tyto funkce v souhrnu představují asi tu nejobecnější funkci, kterou můžeme politické straně přiznat – funkce zprostředkování a sjednocování, kdy občan nebo jejich skupina vysloví svůj požadavek nebo zájem a zbytek obstará právě politická strana. Optimální varianta pak vypadá tak, že politická strana vyslechne požadavek občanů, zakomponuje jej do dalších požadavků, a pak se jej pokusí prosadit, resp. vykonat.