Holešovská výzva měla za cíl jednoduché změny ve společnosti na základě jednoduchých tézí:
Zastavit rozkrádání státu a zadlužování země. To je určitě systémový požadavek.
Protože se vláda chová k odborným i občanským připomínkám arogantně a neplní volební sliby, musí mít občané právo vyjádřit takové vládě nedůvěru. To je systémový a oprávněný požadavek. Kdybychom měli přijatý zákon o referendu, nebylo by co řešit.
Požadavek na právní stát, vyřešení krádeží státních podniků z doby privatizace je systémový požadavek a měl by být splněn. Ukradený majetek by měl být vrácen.
Holešovská výzva odmítala anarchii, demagogii a ideologii zleva i zprava. Neukáznění občané, radikálové a anarchisti se však zachovali zcela opačně, neukázněně a sami sebe a své požadavky zničili a ztrapnili, že se nakonec i autor Holešovské výzvy distancoval od dalšího pokračování pod vedením Jaroslava Popelky. Začátek byl dobrý a proto měl úspěch. Konec jsme nemohli ovlivnit. Nejsme vyspělá demokracie. Budeme ještě muset zlepšit kulturu politiky a diskuse. Také systémový požadavek. K něčemu jsme ale přesto došli. Víme kdo je kdo.

„systém jim nepomáhá, naopak někdy mi přijde, že je systém „uzurpuje“.
Jsi pracovytý a zodpovědný??? Plať!!!!

Budu se zde opět opakovat, ale nedá se z mé strany nic dělat. Já bych byl opravdu opatrný na všechny iniciativy, výzvy a podobně, které nemají ucelený program, otázku. Pokud něco vzniklo z popudu jakási nasranosti z politického klimatu, tak jsem tohle schopen pochopit, ale je to slepá ulička. Byl bych opravdu opatrný na všechny výzvy proti hašteření politiků, zrušení vlád a stran.
Má-li naše demokracie své nedostatky, musíme překonávat ty nedostatky, ale ne překonávat demokracii.
Proti hašteření politiků a politických stran hovořil stejnou rétorikou Hitler, Lenin, Stalin. Budeme chtít se vypořádat s hašteřením politiků stejným způsobem? Nová garnitura politiků se nebude dohadovat, přesvědčovat o svém politickém programu? Proč? Pokud má být zachován princip občanské společnosti, musí být hlavně na prvním místě svobodný (mysli) samotný člověk, myslící v demokratických principech vládnutí. Tedy vědět, že tu existuje ústava, zákony a na čem je založený v demokratickém režimu střet politických stran. Je založen na střetu idejí. Ovšem záleží, jakým způsobem je veden. Zvláštní jev společnosti je, že za poslední roky pravidelně klesá volební účast u voleb, ale všichni jsou naštvaní a nespokojení se stavem. Kde byli ti lidé, když byli volby? Proč je pro ně složité jít k volbám, ale jednoduché mávat prapory a vést řeči o případné revoluci? Někdy jistě dojde k tomu hašteření, což záleží na morálním kreditu samotného politika. Tak jako vyšumí do éteru hašteřivá slova nějakého morálně pokleslého politika, vyšumí jeho politický případný jepičí život tím, že ho občan státu nebude volit. Zda případný politik zůstává delší dobu v politickém světě, je jen vůle občana, části národa z jeho vůle. Zde se můžeme zamyslet na jaké úrovni je část národa, že je ochotný volit stále stejné zdiskreditované politiky. Ovšem chceme donutit národ myslet jinak, třeba bičem? A pomůže k lepšímu obratu uvažování občana výzva, která mluví o zrušení stran, o prohnilém hašteření politiků a podobně? Na závěr řečnická otázka? Čím pomáhají podobně výzvy, čím prohlubují demokratický princip vládnutí?