Jan Amos Komenský spatřil světlo světa poprvé dne 28. března 1592 jako nejmladší z pěti dětí Martina Komenského a jeho manželky Anny. Místo jeho narození je dodnes opředeno řadou otázek, avšak Komňa se stala onou určující lokalitou, která dala rodině původ a jméno. Po smrti rodičů se ujala dvanáctiletého sirotka jeho teta Zuzana Nohálová ze Strážnice.
V roce 1605 navštěvoval Komenský strážnickou bratrskou školu, poté byl poslán do Přerova. Právě zde, ve vyšším oddělení bratrské školy, získal především znalost latiny, která mu otevřela cestu k vysokoškolskému studiu. Heidelberskou univerzitu ukončil teologickou disputací. Vzhledem k faktu, že nebyl vůbec spokojen s kvalitou soudobého školství – rozhodl se usilovat o jeho zlepšení, a to především ve prospěch své vlasti a Jednoty bratrské. Zdůrazňoval názornost, přiměřenost, kázeň i přístupnost všem bez ohledu na pohlaví a majetek.
Po návratu na Moravu se stal představeným přerovské školy, pracoval na první české encyklopedii „Divadlo veškerenstva věcí“ a roku 1616 byl ordinován na kněze. Bedlivě sledoval politický vývoj, jenž vyvrcholil roku 1620 porážkou českých stavů na Bílé hoře. V té době působil ve Fulneku, který však byl nedlouho po bitvě zničen vpádem Španělů. Těžké životní období výrazně umocnila smrt Komenského dvou dětí a rovněž jeho první manželky Magdaleny Vizovské. Roku 1624 se oženil s Marií Dorotou Cyrillovou, s níž žil přes dvacet let až do její smrti – společně měli tři dcery a jednoho syna.
Komenský se musel dlouho skrývat, neboť mu jako bratrskému duchovnímu hrozilo vydání císařským vojákům. Nakonec zakotvil na panství Karla staršího ze Žerotína v Brandýse nad Orlicí. V letech 1625-1626 podnikl řadu důležitých cest, které směřovaly k přípravám emigrace jednotlivých členů Jednoty bratrské.
Pronásledování jinověrců sílilo, k čemuž významně přispěla vítězství pod vedením Albrechta z Valdštejna. Císař Ferdinand II. Habsburský vydal roku 1627 patent, díky němuž musel odejít Komenský i s rodinou z vlasti, pokud ovšem nehodlal přestoupit na katolickou víru. Jeho novým útočištěm se stalo polské Lešno, kde strávil nakonec téměř dvacet let života. V tomto městě pracoval na svých učebnicích a jazykovědných studiích, rovněž vyučoval.
Počátek třicátých let se nesl ve znamení nadějí exulantů na návrat domů, avšak ty se záhy ukázaly jako liché. Komenský v té době stál ve vedení Jednoty bratrské a roku 1632 se stal jejím biskupem. Jeho snahy o reformu školství si získaly podporu například v Anglii a také u řady význačných osobností – příkladně u kardinála Richelieu.
Komenský nakonec přijal pracovní nabídku ze Švédska. Usadil se ve městě Elbląg a pracoval na zakázkách učebnic. Když je odevzdával, žádal kancléře a královnu Kristinu o podporu pro svůj národ a církev, avšak vestfálský mír roku 1648 ukončil veškeré jeho naděje a Komenský se vrátil zpět do Lešna, které se mu stalo druhým domovem…
Roku 1650 se oženil potřetí, tentokrát s Janou Gajusovou, a na pozvání knížecího rodu Rákócziů začal působit v Sedmihradsku, kde napsal řadu výtečných didaktických děl. Po smrti knížete Zikmunda byla jeho pozice v Blatném Potoku velmi oslabena, a tak se raději vrátil opět do Lešna. Po vypálení města roku 1656 musel hledat nové zázemí – při požáru přišel o své cenné rukopisy, ale zachránil život sobě i rodině.
Posledním domovem se mu stal nizozemský Amsterdam, kde působil v letech 1656-1670. I nadále hájil své myšlenky a postoje ve snaze burcovat evropské svědomí proti útlaku náboženské a národní svobody. Neustával v práci nad svým nejrozsáhlejším dílem nazvaným „Obecná porada o nápravě věcí lidských“ – pansfonické dílo, v němž bylo ideálem shrnout veškeré dosavadní poznání vědy.
V Anglii se vytvořila roku 1662 Královská učená společnost, která vycházela z Komenského myšlenek. Přesto musel často čelit kritice svých všenápravných koncepcí a nadčasových představ. Nevzdával se - během života vytvořil mnoho fascinujících titulů. K nejznámějším se řadí: „Labyrint světa a ráj srdce“, „Didactica magna“, „Informatorium školy mateřské“, „Brána jazyků otevřená“, „Orbis pictus“, „Škola hrou“, „Via lucis“ a řada dalších. Zemřel uprostřed práce dne 15. listopadu 1670 ve věku sedmdesáti osmi let. Pohřben byl v Naardenu, kde vzniklo ve dvacátém století důstojné mausoleum Jana Amose Komenského…
Zdroj: www.fiftyfifty.cz
