Po skončení oficiální části setkání na Řípu a po obědě v těžce nalezeném stravovacím zařízení, kde by celé naší svorné bandě na svátek mohli uvařit a nebylo tam zavřeno, jsme my členové RO Praha a přidružení přátelé vyrazili na průzkumy dalšího zajímavého kopce v blízkosti. Tím byl čedičový vrch Klapý a na něm se tyčící zřícenina hradu Hazmburk. Samotný hrad je zajímavý tím, že byl třikrát neúspěšně dobýván Husity – roku 1424, 1429 a naposledy 1431. My jsme jej tedy o 580 let později pokořili vyzbrojeni pouze foťákem, turistickým elánem a vyhřátou lahví neperlivé vody. 
Po příjezdu na parkoviště se nám na první pohled výstup k hradu zdál náročnější, než prudce stoupající cesta na vrchol Řípu, ale překvapila nás solidní cesta, která se v mírném stoupání a v jednom místě dokonce krátkém klesání, vinula kolem kopce. Dobytí Hazmburku pro nás tedy bylo dílem chvilky a po zaplacení symbolického vstupného jsme si už mohli užívat širokého výhledu na všechny strany ústeckého kraje, na jehož jedné straně se tyčí Říp, ze kterého jsme před chvílí sestoupili. Na straně druhé se vypínají homolovité vrcholy Českého středohoří, největší pozůstatky sopečné činnosti v Čechách.
Ještě lepší výhled poskytovala dřevěná terasa tzv. Bílé věže, která byla uvnitř upravena, a v roce 1998 otevřena pro veřejnost. Po krátké „kochačce“ severočeským regionem jsme se vydali zpět po dřevěném schodišti dolů. Starý železný kříž s tabulkou připomínající smrt jedenáctiletého chlapce, který se v roce 1975 zřítil ze skály poblíž Bílé věže nás nabádal k opatrnosti při procházení podél okrajů vrcholu, které ne všude jsou osazeny zábradlím.
Udělali jsme ještě krátkou zastávku na společné focení a potom už druhou cestou kolem vinic v podhradí pozvolna sestupovali zpět k parkovišti. Cesta zpět k hlavnímu městu rychle uběhla při hovoru nabitém dojmy a zážitky z perfektně vydařeného výletu. Byli jsme všichni do jednoho sice unavení po dvou náročných výstupech, ale také výborně naladěni na další akce podobného formátu. Brzy naviděnou!
Za RO Praha, Trojan
