Terezínská tryzna – 20. května 2012, Terezín

V neděli 20. května 2012 vyrazila část jihočeské Svornosti na pozvání písecké organizace Českého svazu bojovníků za svobodu na letošní Terezínskou tryznu. Spolu s námi se akce zúčastnily i delegace dalších organizací, např. Klub vojenských důchodců, pamětníci i děti z několika píseckých základních škol. Podstatnou část výpravy ovšem tvořili potomci přeživších vězňů terezínského lágru. Pro ně byla cesta, na jejímž konci je čekalo shledání s místem, které se tak hluboce a tragicky zapsalo do života jejich rodin, dlouho očekávanou událostí.

Doprava byla díky ochotě Českého svazu bojovníků za svobodu a Památníku Terezín bezplatná, za což bych jim chtěl jménem našeho sdružení poděkovat. Návštěvnost této vzpomínkové akce byla nad očekávání vysoká. Zahájení tryzny bylo naplánováno na 10 hod. před Malou pevností, kde bylo umístěno posezení pro starší účastníky.

Samotná akce začala nástupem čestné stráže a položením věnců. Tato část byla s přihlédnutím k počtu různých delegací poměrně dlouhá. Poté již zazněla česká hymna a slova se ujali jednotliví řečníci. Prvním z významnějších byl předseda ÚV ČSBS plk. v.v. Ing. Jaroslav Vodička, který mimo jiné připomenul současnost a nebezpečí pro naši svobodu v souvislosti s nárůstem různých neonacistických a neofašistických aktivit v České republice. Konkrétně zmínil např. Dělnickou stranu sociální spravedlnosti. S jeho projevem jsme se naprosto ztotožňovali. V podobném duchu také promluvila předsedkyně Poslanecké sněmovny ČR Miroslava Němcová, která připomenula, jaké zlo obklopovalo naši vlast v době nedávno minulé. Celá akce měla samozřejmě i duchovní rozměr. Vrchní zemský a pražským rabín Karol Sidon pronesl židovskou, a probošt Katedrální kapituly u sv. Štěpána Jiří Hladík křesťanskou modlitbu.

Kromě oficiálních delegací a návštěvníků se na tomto místě sešli i přeživší oběti nacistické perzekuce, političtí vězni a jejich příbuzní. Pro všechny je toto místo velmi důležitým symbolem nacistického teroru. I dnes bychom my všichni měli být obezřetní, nespoléhat se jen na ostatní, ale sami aktivním občanským životem udržovat principy demokracie a být opatrní, když se někdo pod rouškou různých slibů snaží naše práva a svobody omezovat. Buďme zodpovědní, aby naši potomci jednou nemuseli konat podobné tryzny i za nás.

Velkou devizou této akce byla hojná účast mladší generace, především pak žáků různých základních škol  Pro mnohé z nich to bylo vůbec první setkání s lidmi, kteří zažívali na vlastní kůži věci, jež si mnoho z nich dnes ani nedokáže představit. S lidmi, kteří v dobách protektorátních byli stejně staří jako dnes oni, ba co víc, byli stejní jako oni. Stejně nezkušení a prožívající bezstarostné dospívání. Jen v jednom se odlišují – dnešní mladí nejsou perzekvováni za původ svých rodičů, za své náboženství, či za to, že se nesmířili s podobou vlastního národa.

Co se týče nás, jsem rád, že v dnešní uspěchané době si i pracující našli čas, aby mohli zavzpomínat a poučit se z historie. Dali přednost vzpomínce před vlastním pohodlím a místo cesty na chatu podpořili tuto významnou akci. Myslím, že se tato událost vydařila a ještě dlouho zůstane v našich myslích. Snad se v příštím roce opět sejdeme znovu a ve větším počtu.

Aleš Procházka, Svornost JČ

Koncentrační tábor a ghetto v Terezíně (pohled na akci očima studentky střední školy)

Dne 20. května uspořádal Český svaz bojovníků za svobodu exkurzi do Terezína. Terezín je malé pevnostní město nacházející se v okresu Litoměřice. Jako každoročně se zde třetí květnovou neděli koná tryzna za obětí nacistické perzekuce.

Naše písecká výprava se sešla už v brzkých ranních hodinách, aby společně se členy dalších organizací vyrazila vstříc novým zážitkům do Terezína , kde nás čekal náročný celodenní program. Ten zahájila v 10 hodin státní hymna a položení věnců k památníku. Následoval projev předsedkyně poslanecké sněmovny parlamentu Miroslavy Němcové, vrchního zemského a pražského rabína Karola Sidona, a dalších hostů. Na závěr zazpíval děčínský pěvecký sbor.

Po ukončení tryzny byl prostor pro prohlídku terezínské pevnosti. Terezín byl založen roku 1780 císařem Josefem II. a měl sloužit jako obranná pevnost před vpády Prusů. Nikdy ovšem nesloužil svému původnímu účelu, nebyl tak nikdy obléhán a ani dobyt. Po německé okupaci Československa zřídilo v roce 1940 Gestapo v Malé pevnosti věznici, určenou především pro politické vězně. O rok později pak bylo v Terezíně vytvořeno židovské ghetto. Terezín byl tak rozdělen na dvě samostatné částí – židovské ghetto a Malou pevnost.

Při přecházení z jednoho nádvoří do druhého jsme nejprve vstoupili bránou s nápisem Arbeit macht frei – práce osvobozuje. Exkurze pokračovala ukázkou, v jakých nelidských podmínkách zde vězni museli žít. Do malého prostoru bylo natěsnáno až 60 osob, které musely neustále chodit dokola, jen aby se malým otvorem mohly nadýchat čerstvého vzduchu. Spalo se zde pouze vestoje a nikdo v této místnosti nepřežil více jak týden.

Pokračovali jsme v prohlídce bloku A, kde se nacházely místnosti pro nemocné a umývárna, která byla vybudována jen jako důkaz pro zástupce Červeného kříže, že je s vězni dobře nakládáno.  Vězni do ní  ale nikdy nevkročili. Následoval Blok B, kde byly mimo jiné umístěny samotky. V tomto bloku pobývali převážně váleční zajatci.

Podle dochované dokumentace prošlo koncentračním táborem 140 tisíc vězňů, z toho 35 tisíc jich zemřelo v důsledku hladu, nemocí či nelidského zacházení. Terezín byl pro většinu obyvatel ghetta pouze přestupní stanicí před cestou do vyhlazovacích táborů v Polsku jako Auschwitz-Birkenau a dalších.

Návštěva koncentračního tábora v Terezíně pro mě byla silným zážitkem a důkazem, že je třeba si historii neustále připomínat a poučit se z ní.

Kateřina Boháčková