Přijímám, ale…

Nebes LukášJe současná vlna imigrace útěkem nebo kšeftem a politikařením? Máme otevřít brány a nebo natáhnout ostnatý drát?
Nerad bych rozebíral historická fakta. Opravdu nebudu psát jako přes kopírák o indiánech, našich utečencích za soudruha, ani geografické historii Evropy. 
Problematika je složitá a na složité věci neexistuje nikdy snadné řešení. Minulost je plná snadných návodů, konečných řešení a věcem tomu podobných. Jak to většinou dopadlo všichni dobře víme. Současný problém nelegálních imigrantů by možná nebyl problémem, kdyby obyčejní smrtelníci jako jsem já znali odpovědi, ujasnili si fakta a věděli, že nejsou loutkami ve hře pár vlivných a bohatých.

Základní otázka je, co budou imigranti v Evropě vlastně dělat.

Jednoduchá otázka na kterou ani sebechytřejší lidé nedokážou přesvědčivě odpovědět. Jistě, nastavit nějaké „síto“ a vybrat profese, které potřebujeme? Lékaře, sestry, kvalifikovanou pracovní sílu. Avšak nebude se náhodou situace dané země nadále zhoršovat odchodem odborníků? Není to tak dávno, co média hlasitě řešili odchod našich lékařů a potíže s tím spojené.
A co s těmi nekvalifikovanými? Budeme je učit jazyk, poskytneme jim školy? Kdo bude platit vzdělání, ubytování, kurzy? A chtějí vůbec utečenci přijmout naše hodnoty? Náš způsob života?

Pomoct lidem v nouzi je naše povinnost.

Ano, souhlasím do puntíku. Avšak již heslo mé oblíbené humanitární organizace říká: Dej člověku rybu a nasytíš ho, nauč ho rybařit a pomůžeš mu přežít. K tomu dle mého názoru slouží četné humanitární projekty v zemích, odkud utečenci přicházejí. Peníze, které tam posíláme na školy, vzdělání a investice, které zde mají mezinárodní korporace. Nikdy nedokážeme přijmout tolik uprchlíků, aby pomoc bylo opravdu účinná. Je to jako v mém oblíbeném videu s kuličkami.
Navíc, pokud máme opravdu jako stát pomáhat lidem, začněme u sebe. Kolik lidí v Čechách žije na hranici chudoby, kolik matek nutíme sbírat víčka pro pomoc jejich dětem, kolik sbírek a koncertů je zapotřebí pro pomoc postiženým z vedlejší ulice, města, kraje.

Náboženská nesnášenlivost.

Pro mě jeden z nepalčivějších momentů současné problematiky utečenců. Většina z nich vyrůstala a žila v jiných podmínkách, mají odlišnou výchovu, zvyky, hodnoty a taky náboženství. Současná Evropa je postavena na křesťanských základech. Ač si Češi hrají na ateisty, většina z nás jsou křesťané. Jistě, máme i další vyznání v našich končinách, lidi vyznávající judaismus, keltskou kulturu, pohany a samozřejmě i muslimy. I za tuto rozmanitost můžeme být vděční svobodě, míru a toleranci. Nejsem si však úplně jistý, že ortodoxní muslim dokáže žít vedle jinak smýšlejících. A bude vůbec chtít? Proč budeme se budeme v Evropě bát dodržovat tradice a zvyky? Proč by měl vánoční strom na náměstí někoho pobuřovat?

Pomáhejme. Ale pomáhejme těm slabším, přijměme třeba utlačované křesťany z těchto zemí. Pomáhejme s rozvojovými programy přes humanitární organizace. Pomáhejme si navzájem. Udržujme a braňme si naše hodnoty.
Přijměte jen tolik lidí, kolik se zvládne a hlavně bude chtít sžít s domorodým obyvatelstvem. Všem náznakům násilí, nesnášenlivosti a netolerance řekněme jasné a razantní NE!

Lukáš Nebes, blog.idnes.cz, 23. června 2015
Autor je členem Svornosti.

Tento příspěvek zařazen v rubrice Blog, názory. Bookmark the permalink.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


*

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Protected by WP Anti Spam