Předsudek – dobrý sluha, zlý pán

Boj o zrno vystřídal boj proti předsudkům. Každým dnem se na naše hlavy sypou z médií výtky, že je naše společnost netolerantní a xenofobní. Mnoho lidí si na boji proti předsudkům postavilo kariéru. Otázkou ovšem zůstává, co je na předsudcích vlastně tak zavrženíhodného.
Dobře si vzpomínám na svůj první předsudek. Jako dítě jsem měl velice rád gumové medvídky, ale postupem času jsem přišel na to, že ne každý medvídek je stejně dobrý. Tmavě fialový chutnal prostě podstatně lépe než žlutý či oranžový. Možná někdo namítne, že tohle přece není předsudek, ale poznání na základě zkušenosti, tedy racionální uvážení. Ano, jistě je to pravda, ale každý předsudek je postaven na základě racionálního uvážení. Mám předsudek, že psi koušou, tedy se radši neznámému psu vyhnu. Pokud mě někteří lidé okrádají, nabízejí mi drogy, chovají se hlučně, jsou agresivní, nerespektují elementární zásady slušného chování atp. a přitom zjistím, že vykazují jistý stejný rys, tak na lidi s tímto rysem si v budoucnosti budu dávat dobrý pozor. Samozřejmě, může se stát, že jen shodou náhod mě budou okrádat, přepadávat a lámat mi kosti např. jen bílé ženy nad 70 let věku, z médií a od známých zjistím, že důchodkyně se tak chovají běžně, a já tedy vůči nim získám falešný a neoprávněný předsudek. Co se ovšem stane? V podstatě nic, prostě se jim budu vyhýbat, a pokud s nimi přijdu do kontaktu, tak budu ostražitější, čímž jim nezpůsobím žádnou újmu. Postupem času jistě zjistím, že tento předsudek byl neoprávněný.

Kdy s předsudky začnou být problémy? Nastanou teprve tehdy, když na základě předsudku někomu újmu způsobím. Pokud bude někdo rozhodovat, jestli přijme do pracovního poměru člověka vykazujícího jistý rys, který mu říká, že by nemusel být vhodným zaměstnancem, a nepřijme ho jen na základě tohoto rysu, pak zde již problém je. Naštěstí žijeme v tržní ekonomice, a tak tohoto kvalitního žadatele jistě příjme někdo jiný.

Ve výsledku tedy bude hlavním poškozeným podnik, který si nechal ujít tuto jedinečnou příležitost. Všichni vědí, že existují výjimky potvrzující pravidlo, a tak personalisté nerozhodují na základě předsudků, ale používají je spíš jako vodítko, tedy žadatele, vůči nimž „trpí předsudky“, si pouze důkladněji prověří. Ve finále se opět žádná katastrofa neděje. Stejně tak bude postupovat většina realitních makléřů, policistů, úředníků atp. Problém nastává, až pokud někdo páchá na jiném bezpráví, a předsudky používá jako omluvu svého chování. Ovšem v tomto případě je předsudek pouze jako záminka a prioritním motivem je zvrácená snaha jinému působit újmu pro vlastní potěšení nebo prospěch. Problémem v tomto případě nejsou předsudky, ale nenávist, chamtivost a léčení si komplexů. Média a lidskoprávní aktivisté předkládají veřejnosti jako prototyp člověka trpícího předsudky nazi-skinheada. Myslím, že většina čtenářů potvrdí, že těm nazi-skinheadům, kteří skutečně páchají násilí, je v podstatě jedno, koho zmlátí. Když je po ruce cikán, tak jej zmlátí. Pokud narazí na dredaře, napadnou jeho. A pokud takové nenajdou, zmlátí klidně někoho jiného. Jejich opomínaným protipólem ze stejného těsta jsou někteří antifašisté, kteří, pokud nenajdou nazi-skinheada, tak si pokouší vybít frustraci na někom s krátkými vlasy, popřípadě někom, kdo nosí dle nich závadné oblečení, nebo „vypadá podezřele“. Existují mezi námi zvrácení lidé, kterým dělá potěšení působit jiným bolest, záminky jsou pro ně podružné.

Nejhorším případem zneužití předsudků je jejich použití státním aparátem pro obhájení vykořisťování a oloupení části obyvatel. I v tomto případě je předsudek zneužit jako záminka, tentokráte pro vylepšování rozpočtu a stmelení obyvatel „proti společnému nepříteli“ (hromadná loupež). Důležité je, aby olupovaná část obyvatel byla relativně majetná, nebo alespoň schopná tvořit hodnoty. Obětí se tedy může stát prakticky kdokoli – Židé, podnikatelé, farmáři v jižní Africe, nebo běloši v Evropě.

Boj proti předsudkům je nejen krajně neúčinný, ale i škodlivý. Předsudky nás chrání. Spíše je potřeba předsudků správně využívat, naučit se s nimi žít, nikoli je odstraňovat. Musíme se smířit s tím, že jsou naší součástí, ale rozhodně se musíme bránit tomu, aby se předsudků zneužívalo. Nikoho nelze trestat za příslušnost k určité skupině lidí, tím méně, pokud ji nemůže ovlivnit, ovšem to neznamená, že by bylo amorální přistupovat na základě předsudků k některým lidem s větší obezřetností.

Milan Fatka