Zpráva o smrti Milana Paumera 22. července 2010 je ranou do srdcí nás všech, kdo víme, že opravdový protikomunistický odboj se nevedl jen skrze Chartu 77 a prominentní „disidenty“. Odchod pana Paumera z tohoto světa je o to smutnější, že se nikdy nedočkal opravdového ocenění a morálního zadostiučinění za svůj boj proti rudé totalitě. Demokracii a svobodu je občas nutné bránit i se zbraní v ruce, náš národ s tím má svou zkušenost a zatímco boj proti nacismu je náležitě uznáván, tak tzv. třetí odboj je neustále očerňován a lidé jako Milan Paumer označováni velice nelichotivými slovy. Za naše členy a příznivce bych rád řekl, že nezapomeneme odkaz tohoto muže. A dokud bude v naší zemi stále existovat, zcela legálně, komunistická strana a bývali prominenti včetně jejich dětí budou ovládat naše životy, tak se nedá říci, že protikomunistický boj skončil – vítězstvím demokracie a svobodné společnosti.
Jménem o.s. Svornost – David Kohut, předseda sdružení
Málo se zapojuju do diskuse, protože jsem v časové tísni, ale tady to zkusím. Je jasné, že názory na Mašíny a Paumera jsou rozdílné. Dávám do diskuse svůj – podle mě je nutné si uvědomit východiska jejich odchodu nebo spíš útěku z Československa. Milan Paumer byl člověk, který kdyby se sehnul, pohodlně by nejspíš v komunistickém režimu přežil. Ne tak Mašínové. Jejich otec byl neřízená střela v tom dobrém slova smyslu, dokázal nemyslitelné, když se jako důstojník zabarikádoval v kasárna a odmítl se vzdát Němcům a vydat zbraně, v Petschkově paláci byl nezlomným vězněm, kterého zastřelil po více než roce věznění a výslechů, aniž by z něj něco vytáhli. Podobně celá jejich rodina. Komunisti moc dobře věděli, že Mašínové jsou nezkrotní, což ostatně prokazovali od dorosteneckého věku. Není náhodou, že Ctirad byl už v náctiletém věku v uranových dolech… Takže uzavírám: Mašínové podle mého názoru utéct museli, jinak by je režim zničil. Milan Paumer pochopil jejich povahy a myšlenkové pochody a souznil s nimi. Ano, z dnešního pohledu asi některá střelba nebo útok byly zbrklé nebo nadbytečné, ale uvědomme si, že zejména Mašínové vlastně bojovali o další život. Bez ohledu na toto…čest památce Milana Paumera, výjimečného chlapa!
Já taky nejsem zastáncem oceňování Mašínů a tohohle pána. Jestli dělali něco proti režimu tady, OK komu čest, tomu čest. Ale co podnikli protikomunistickýho po svym útěku ? Jejich útěk byl jako v řadě jiných případů „jenom“ akce na záchranu svýho života a nabytí vyššího komfortu zpadního způsobu života. Rozhodně nic protikomunistickýho.
S Heidrichiádou to srovnávat nejde protože němec vládnoucí v čechách je sám o sobě důvod na jeho odstřel.
no ja si taky nejsme jistej, že ten útěk byl v ažuru, ale pochopil bych důvody… ale co pak dělali páni Mašínové nepovažuji za něco extra, to u pana Paumera je vidět, že to mělo hlubší důvody, než jen zdrhnout
I když se podívám na jejich život jako celek a chtěl bych vyřknout ortel hrdinové. Ale akce roku 1951/52 za nějaký statečný boj nepovažuji.
A už mlčím.
Dnešní systém nás, ale také obelhává. A znamená to snad, že budem podřezávat policisty či zastřelíme pokladníka? Jenže tedka se už v té debatě dostáváme do nekončící smyčky.
Je to težké záleží zda se na jejich činy koukám jako celek nebo pročítám jednotlivé činy. Jde o osobní názor. Ale některé činy prostě vidím jako obyčejné vraždy a přepadávání, žádný boj za svobodu. Proto si nedám tyto lidi do rovnítky s těmy ,ktěří bojovali proti nacismu.
Vytržením jedné, poslední akce, pana Paumera a bratří Mašínu z jejich celkové protikomunistické činnosti lze nabýt dojem, že jsou vrahové. Ale asi jste zapomněli, že byly 50. léta, kdy odpůrci režimu končili na šibenicích, další naprosto nevinní a neangažovaní lidé byli posílání na desítky let do kriminálů. Podívejte se někdy na celou činnosti skupiny kolem bratrů Mašínů a nehodnoťte je jen podle zoufalé snahy zachránit si život.
Atentát na Heydricha lze taky vnímat dvojím způsobem – na jednu stranu smrt tyrana a důkaz Čechoslováků, že jsou ochotni bojovat za svou svobodu, na druhou stranu neskutečné represe a vražední ze strany okupantů. A co třeba neonacisty oblíbené téma bombardování Drážďan anebo shození atomových pum na Japonsko? Já vím, používám extrémní příklady, ale rád bych, abychom se dívali na historii jako na celek, nikoliv abychom dělali soudy na základě několika epizod.
Stejně jako v Německu nedošlo po válce k důsledné denacifikaci, tak u nás se komunisté stálé těší podpoře. Pan Paumer a bratři Mašínové jsou svědomím národa, že jsme po 40 let často dobrovolně kolaborovali se systémem, který systematicky vraždil, ničil a obelhával nás.
Souhlasím s Pítrsem nejsem pro metál, pro každého , kdo zabil komunistu. Chci svobodný názor! U Mašínů je ten dotazník dost veliký! Nerad bych o stejné vymývání mozků jako u nácků.
Vždy vnímejme historii jaká byla. Ani náckové ani jiní ji nesmí ovlivnit. Bojovníků proti kumunusmi tu bylo mnoho- I ti, kteří před rokem 89 tu byli nejvíce činní…Ti, kteří ted nejvice křičí se hodne angažovali…očista musí být od základů!!!!
Pžřesně tak…..odlišme legie a nacismus od Mašínů. V něčem lze souhlasit , ale odliším-li 3. odboj se mi jeví jako vrahové než-li „osvobositelé“. Lehce dělat z každého mučedníka.
Vrah vrahem zůstane…
Přesně tak jak napsal kolega výše. Věci nejsou černobílé. Na čin bratří Mašínů, Paumera a jejich kolegů se dá dívat dvojí optikou. Rozhodně bych je za to nechtěl stíhat, to je blbost. Ale zároveň bych jim nedával metál.
A co ta dnešní „totalita“. Přepadnu-li služebnu PČR budu jednou oslavován také za hrdinu? Legie, RAF není pochyb jde o hrdinský boj ,ale u tohoto článku trošku nesouhlasím ačkoliv nejsem stoupencem ,myšlenek komunismu.