Kalendárium: 8. září 1968 – Ryszard Siwiec se upálil na protest proti invazi do Československa

ryszard_siwiec_stadionLidé, v nichž ještě tkví jiskřička lidského citu! Vzpamatujte se! Slyšte můj křik! Křik šedého, obyčejného člověka, syna národa, který vlastní i cizí svobodu miloval nade všechno, i nad vlastní život! Vzpamatujte se! Ještě není pozdě! (Ryszard Siwiec 7. září 1968)

Dne 8. září 1968 se na varšavském Stadionu Desetiletí polil rozpouštědlem a zapálil na protest proti účasti polských jednotek na okupaci Československa Ryszard Siwiec (nar. 7. března 1909 v Dębicy).

Devětapadesátiletý úředník z Přemyšle svůj čin pečlivě připravil – na magnetofonový pásek namluvil poselství, v němž obvinil Sovětský svaz z imperialistických záměrů a snahy rozpoutat novou světovou válku. Své krajany vyzval k odporu proti totalitnímu režimu.

Na stroji napsal letáky a notářství zaslal svoji závěť, v níž rozdělil svůj majetek. Získal vstupenku na centrální oslavy dožínek, které se na Stadionu Desetiletí odehrávaly za přítomnosti nejvyššího stranického a státního vedení Polské lidové republiky. Kulturnímu programu přihlíželo okolo sta tisíc osob, u nichž však šokující protest nevyvolal reakci, kterou Ryszard Siwiec očekával.

ryszard_siwiecPo uhašení byl odvezen do nemocnice, kde za čtyři dny zemřel. Po celou dobu zde byl hlídán tajnou policií, které se před širší veřejností podařilo jeho tragický čin utajit. O události na Stadionu Desetiletí se po několika dnech sice dozvěděla polská redakce Rádia Svobodná Evropa, ale její vedení nepovažovalo zprávu za důvěryhodnou a rozhodlo se jí nevyužít. Teprve poté, kdy se v Praze upálil Jan Palach a kdy mnichovská redakce opět obdržela z Polska nový – sice anonymní, ale tentokrát velmi podrobný – popis celé události, byla v březnu 1969 zpráva o sebeupálení na Stadionu Desetiletí odvysílána.V roce 1981 vydala Siwcova rodina pamětní spis, ve které byl poprvé publikován přepis poselství, které Ryszard Siwiec před svým činem namluvil na magnetofon.

Až na počátku devadesátých let se režisérovi Macieji J. Drygasovi podařilo shromáždit výpovědi svědků a rodiny. Získal také archivní dokumenty z dobového vyšetřování a objevil krátký filmový záběr hořícího Ryszarda Siwce. V roce 1991 natočil filmový dokument Uslyšíte můj křik a připravil rozhlasový pořad Testament. Jeho zásluhou se Siwcův protest stal známým v Polsku i v zahraničí.

V roce 2003 se v archivu polského Ústavu národní paměti podařilo najít nové filmové záběry, které na Stadionu Desetiletí natočili příslušníci polské tajné policie.

zdroj www.totalita.cz

Rubrika kalendárium, září | Zanechat komentář

Kalendárium: 6. září 1437 – dobytí Sionu, poslední bašty radikálního husitsví

plastika_jan_rohacV letech 1426 – 1437 jej nechal postavit bývalý táborský hejtman Jan Roháč z Dubé. Hrad byl stavěn jako pohodlné, malé venkovské sídlo pro správu původně církevního panství s vesnicemi Chlístovice, Chroustkov, Újezd, Všesoky a Miletice. V té době byl Jan Roháč hejtmanem čáslavského kraje a není o něm téměř zmínka. Byl zajat v bitvě u Lipan. Po propuštění se snažil udržet zbytek Sirotků a Táborů, ale koalice v čele s Táborem se rozpadla a přijala císaře Zikmunda za českého krále. Roháč znechucen situací odešel na svůj malý, tehdy ještě bezejmenný, nedostavěný hrádek, aby zde žil se svou velmi mladou asi pětadvacetiletou manželkou Eliškou z Kolovrat. Zřejmě potřeboval peníze na dostavbu, a proto prodal jeden ze svých dvou domů na Novém městě v Praze.

Této situace využil Hynek Ptáček z Pirkštejna, údajný Roháčův synovec, v té době nejvyšší hofmistr, mincmistr a zemský soudce, ke svým intrikám. Umírněná strana kališníků měla v úmyslu po Zikmundově smrti využít královnu Barboru a ve spojení s polskou větví Jagellovců ji postavit jako protistranu Albrechta Habsburského, Zikmundova zetě. Roháč zřejmě nabídku přijal, neboť Zikmunda nenáviděl a peníze potřeboval. Dostal peněžní podporu   od českých pánů a vyprovokoval Zikmunda, aby poslal Ptáčka k Sionu. Tehdy také dostal Roháčův hrádek jméno Sion. Roháč se odvolával k prvopočátkům husitského hnutí, kdy významná místa dostávala biblická jména. Proč Sion? Celé údolí s kostelíkem a dnes s bývalým mlýnem se nazývalo Na Sioně. Dle pověsti zde v místech, co stojí kostel sv. Ondřeje nechal rozsypat hlínu z hory Sion u Jeruzaléma Janův prastrýc, nejvyšší zemský sudí Ondřej z Dubé. Také zde nechal z bývalé církevní tvrze postavit r. 1402 kostel. Roháč zřejmě opověděl císaři. Nově pojmenovaný hrad Sion posílila v březnu r. 1437 posádka utečenců z Hradce Králové vedená knězem Martinem Prostředkem, která obydlela planinu před hradem, obehnanou slovanskými valy. Přes Roháčova přítele polského šlechtice Vyška Račinského asi docházelo k domluvám mezi Ptáčkem a polskou stranou právě na Sioně. Ptáček psal Zikmundovi dopisy, ve kterých si stěžoval, že na dobytí hradu má malé vojsko a odpor obránců je velký. Zikmundovi však došla trpělivost. Rozzlobil se nejen na Ptáčka, ale i na královnu a poslal k Sionu milence své manželky, uherského šlechtice Michala Orsága. Ptáčkovi nezbylo nic jiného, než se s Roháčem domluvit, aby hrad opustil i s posádkou. Nyní šlo o vše. Ptáčkovi o úřad, Roháčovi o život a majetek, Hradeckým a polské družině o život a královně o milence. K domluvě nedošlo a Ptáček začal útočit. Posádka vzdorovala čtyři až pět dnů, ale 6.září 1437 byl Sion dobyt. Roháč byl zajat jako sedmý v době oběda, prý u hradových dveří, kam spěchal pomoci svým lidem. Posádka asi šedesáti lidí byla odvedena do Prahy. Jan Roháč byl těžce mučen a celá posádka hradu i s Vyškem Račinským byla dne 9. září popravena na šibenicích za Prahou. Dřevo bylo použito z krovů pro Týnský chrám, složených na Staroměstském náměstí. Roháč visel nejvýše na zlatém řetězu.

Autor: Bohuslav Ryšánek,  kronikář obce Chlístovice

Existuje mnoho dohadů o tom co se na Sioně skutečně stalo. Jedna z verzí hovoří o nechuti Hynka Ptáčka z Pirkštejna bojovat proti vlastnímu strýci a poukazují na fakt, že není možné, aby se malý, špatně opevněný hrádek, mohl tak dlouho bránit obrovské přesile. Druhá verze poukazuje na některá fakta, dokládající že obléhání bylo opravdu krušné, na některé archeologické výzkumy poukazující na množství nalezených střel. Není možné, aby bylo na hrad vrženo přes sto střel ze dvou praků během tří dnů. Rovněž byli nalezeny ostatky na kterých je patrno násilí (nohy useknuté v kolenou atd.) Dále ve službách Jana Roháče na hradě Sionu sloužil nejlepší puškař své doby Zelený.

 

(snb)

 

Rubrika kalendárium, září | Zanechat komentář

Návštěva památníku Vítkov

1_Expozice Cesk(oslovensk)e statnostiNa tento výlet jsme se těšili již delší dobu, od oficiálního otevření uběhla již hezká řádka měsíců, a až do minulého týdne jsme pořád neměli na návštěvu Prahy čas.

Do Prahy jsme přijeli krátce po deváté hodině ranní, takže jsme měli ještě chvilku na snídani, než jsme mohli vyrazit na Vítkov. Otevírali totiž až v 10 hodin. Po krátkém osvěžení jsme se tedy vydali tramvají k Vítkovu. Pro výstup jsme zvolili sice trasu delší, ale ne tolik náročnou. Po příchodu Číst dále

Rubrika Akce, hl.m.Praha, kulturní | 2 komentáře

Po beskydských vrcholech – Lysá hora

vrchol Lysé horyPokud plánujete turistické výlety v Beskydech, tak snad oceníte náš seriál příspěvků o vrcholech v moravskoslezských Beskydech, turistických trasách, zajímavostech, které byste neměli minout, případně chatách, kde najdete nejen dobré jídlo, ale i ubytování. Jako přidanou hodnotu vám nabízíme fotogalerii z cesty, tak jak jsme ji absolvovali my sami.
Na konec léta tu pro vás máme ten nejvyšší beskydský vrchol – Lysou horu. Patří mezi nejznámější vrcholy naší vlasti a proto Číst dále

Rubrika Moravskoslezský, sportovní | Zanechat komentář

Kalendárium: 2. září 1912 – Zahájení provozu na 1. trati Slezských zemských drah

Na začátku 20. století byly na Ostravsku budovány dráhy, které měly sloužit jak osobní, tak nákladní přepravě. Tratě byly budovány s rozchodem kolejí 760 mm a postupně propojovaly několik měst, mj. Bohumín, Ostravu a Karvinou. První byla trať postavená roku 1902 od nádraží v Novém Bohumíně do Starého Bohumína v délce 3,5 km. Uvedena do provozu byla 22. prosince 1902 jako koněspřežná, ale již v říjnu následujícího roku byl zahájen provoz parní tramvaje. Číst dále

Rubrika kalendárium, technika | Zanechat komentář

Pozvánka: výlet na vrch Boubín – 11. září 2010

výjezd v ranních hodinách vlakem z Písku, možnost připojení se v průběhu cesty, více informací a přihlášení na adrese jizni.cechy@svornost.com

Rubrika kalendárium | Zanechat komentář

Kalendárium: 31. srpna 1940 – K. von Neurath a K. H. Frank předložili A. Hitlerovi návrhy na způsob likvidace českého národa

HolocaustKonečné řešení české otázky byl plán nacistického Německa na úplnou germanizaci českého území, a to především vysídlením českého obyvatelstva na Sibiř nebo do oblasti Volyně. Plán byl rozpracováván v souladu s rasovou a národnostní politikou nacistického Německa a korespondoval s celkovým plánem na likvidaci a vysídlení Slovanů, který se nazýval Generalplan Ost. Přípravy na „konečné řešení české otázky“ začaly krátce po okupaci Československa v roce 1939, realizace však byla pozdržena kvůli potřebě české pracovní síly k zabezpečení německých vojsk. Do konce války byla vysídlena necelá stovka obcí s asi 50 000 obyvateli.

První úvahy o vysídlení Čechů

První návrhy řešení problému vzájemných vztahů vyhnáním druhé národnosti přednesl již krátce po 1. světové válce sudetoněmecký nacionalistický politik Rudolf Lodgmann von Auen. V roce 1920 vyšel v samostatné publikaci plán na vystěhování Čechů, kterou vydal jistý pan Arthur Weitbiick (pravděpodobně pod krycím jménem) v nakladatelství T. Weichera v Lipsku. Kniha se jmenovala „Die tschechoslowakische Frage“ (Československá otázka) a pojednávala o možnostech vystěhování Čechů z Čech na území západně od Rýna a Čechů z Moravy do východního Pruska. V létě roku 1932 přednesl Adolf Hitler v Mnichově svůj pohled na budoucí osud Československa takto: „Blok osmdesáti či sta miliónů Němců osídlující homogenní území! Mým prvním úkolem bude tento blok vytvořit. Tím se staneme nejen neporazitelnými, ale získáme i jednou provždy významnou převahu nade všemi evropskými národy. Jakmile toho dosáhneme, bude všechno ostatní relativně jednoduché. Rakousko do tohoto bloku patří. To je samozřejmě pravda. Ale do tohoto bloku patří i Čechy, Morava a východní část Polska sahající až po určitou strategickou hranici … Českou pánev a Moravu a východní regiony na hranici Německa osídlíme německými sedláky. Čechy vysídlíme na Sibiř nebo do oblasti Volyně. Přidělíme jim rezervace s novými federativními státy. Češi musí opustit střední Evropu. Dokud tady budou, budou tvořit husitskobolševický agitační blok.

Realizace programu

Krátce po okupaci českých zemí Německem v roce 1939 a vytvoření Protektorátu Čechy a Morava byly aktivizovány všechny projekty na přípravu ”konečného řešení” (Endlösung) české otázky. Jejich cílem, o kterém Adolf Hitler hovořil ještě před svým nástupem k moci, byla úplná germanizace českého prostoru i obyvatelstva. V tomto duchu vznikl již v roku 1939 návrh ”Český problém”, vypracovaný generálem E. Fridericim. Tento plán počítal s vystěhováním českých vlastníků kapitálu, inteligence a Židů, dále s nasazením českých dělníků do německého hospodářství. Dne 7. října 1939 vydal Adolf Hitler výnos, podle kterého měl Heinrich Himmler, jako říšský vůdce SS „vytvářet nové německé osídlovací oblasti pomoci přesídlování, zejména usazováním říšských Němců a občanů německé národnosti“. Himmler byl zmocněn, aby potřebnou půdu pro nové osídlence získával na základě platného čs. zákona o opatřování půdy pro potřebu branné moci, který byl vydán již v roce 1935. V prosinci 1939 byly zpracovány první návrhy na německou kolonizaci v Čechách a na Moravě, přičemž docházelo k jejich postupnému zpřesňování. Na tyto plány navazoval další, který vznikl v létě 1940 ve štábu vůdce K. Henleina. Podle něj měla být rozbita územní jednota protektorátu a jeho jednotlivé části měly být začleněny do sousedících německých žup.

Základní program germanizace českých zemí představovalo memorandum K. H. Franka z 28. srpna 1940 schválené Himmlerem a Heydrichem. Frank v něm zdůrazňoval: „Cílem říšské politiky v Čechách a na Moravě musí být úplná germanizace prostoru a lidí. Jsou dvě možnosti, jak toho dosáhnout:

1. Totální vysídlení Čechů z Čech a Moravy na území mimo hranice říše a osídlení uvolněného prostoru Němci.

2. Bude-li větší část Čechů ponechána v Čechách a na Moravě, je třeba současně používat různých metod, sloužících germanizaci podle plánu na X let. Taková germanizace předpokládá:

- změnu národnosti rasově vhodných Čechů;
- vysídlení rasově neodpovídajících Čechů a vrstvy inteligence nepřátelské říši, popřípadě zvláštní zacházení s ní a se všemi destruktivními živly;
- nové osídlení takto uvolněného prostoru čerstvou německou krví.

Dne 2. října 1941 po nástupu do funkce říšského protektora přednesl Reinhard Heydrich v Černínském paláci projev, ve kterém mimo jiné potvrdil již dříve plánované zásady germanizačního prostoru a tyto teze:

o   Český prostor musí být jednou definitivně osídlen Němci.
o   Bude proveden soupis Čechů v rasově národnostním smyslu
o   Češi „dobré rasy a dobře smýšlející“ budou poněmčeni
o   Češi „špatné rasy a špatně smýšlející“ budou vyhoštěni na východ (za Ural, na Sibiř)
o   „Dobře smýšlející lidé špatné rasy“ se nasadí na práci v Říši a nebudou moci mít děti
o   „Špatně smýšlející lidé dobré rasy,“ jakožto pro Němce nejnebezpečnější třída – budoucí vůdcovská vrstva – měla být v německém prostředí poněmčena. Pokud by to nešlo, měla být vyvražděna, protože byly obavy, že na východě vytvoří nebezpečnou vedoucí vrstvu.

Reinhard Heydrich také zdůraznil, že nemá zájem na okamžitém poněmčení českého prostoru, jelikož Německo potřebovalo českou pracovní sílu pro válečné účely. Ve svém projevu také m.j řekl: „Potřebuji v tomto prostoru klid, aby český dělník zde nasadil pro německé válečné úsilí svou pracovní sílu … k tomu patří i to, že se přirozeně musí dát českým dělníkům tolik žrádla, mám-li to tak zřetelně říci, aby mohli splnit svou práci“. Politikou nacistů tak bylo dočasné udržení české pracovní síly v hospodářském zájmu Německa s tím, že úplná germanizace proběhne až po vítězném ukončení války.

9. června 1942 přednesl Heinrich Himmler šéfům hlavních úřadů SS a vedoucím činitelům bezpečnostní služby své představy o dalším postupu germanizace střední a východní Evropy. Mimo jiné řekl, že: „Čechy a Morava, německé Východní župy, jihovýchodní Prusko, Vartská župa, Horní Slezsko, Generální gouvernement, Ostland, Krym, Ingermanie musí být po dvaceti letech totálně německy osídleny a to výlučně podle rasových hledisek, podle hledisek krve.“

V létě 1943 byl jmenován státním ministrem pro Čechy a Moravu. K. H. Frank, který pokračoval v germanizaci, kolonizaci a vysídlování českého obyvatelstva. V únoru 1944 líčil K. H. Frank před nacistickými činiteli župy „Sudety“ na shromáždění v Karlově Studánce základní rysy německé politiky v Čechách a na Moravě přesně v duchu přijatých plánů. V Protektorátu zřídil SS-Ansiedlungsstab (osídlovací štáb), který zajišťoval veškerou kolonizační politiku. Ještě v posledních měsících války bylo usídleno v oblasti severovýchodně od Prahy kolem 1 300 německých kolonistů, přičemž původní majitelé konfiskovaných usedlostí se stali levnou pracovní silou.

Vysídlování českého obyvatelstva

Plány na vysídlení českého obyvatelstva se začaly realizovat již v roce 1940, kdy bylo na poradě německých zemských radů stanoveno vytvoření tvz. německého zemského mostu, při kterém mělo být poněmčeno území od Litoměřic ku Praze. Dále bylo schváleno vytvoření německého koridoru, který povede přes Prahu, Brno a Olomouc až k Ostravě. Na jižní Moravě měly být osídleny oblasti jižně od Brna, které měly být propojeny s rakouskými župami. Český národ měl být postupně rozdělován do malých izolovaných celků a asimilován německým živlem. V praxi byla tato politika zahájena jako rozšiřování vojenských cvičišť v oblasti Milovic, Brd a na Drahanské vrchovině. Násilné vysídlení v oblasti Vyškovska, Boskovicka a Blanenska začalo roku již 1941, a bylo při něm vystěhováno 33 obcí a své domovy nuceno opustit přes 18 tisíc obyvatel. Od roku 1942 probíhala největší vysídlovací akce na území Čech, při které bylo v několika etapách vysídleno na 65 obcí s více jak 30 000 obyvateli z oblasti Benešovska, Neveklovska a Sedlčanska.

zdroj: www.ceskenarodnilisty.cz  (Výňatky z knihy autorů Jiřího Vacka a Jiřího Kratiny)

Rubrika kalendárium, srpen | Zanechat komentář