Situace Evropy v posledních měsících, je varovným signálem pro celou demokratickou společnost. Děje se mnoho událostí, na které není člověk z kontinentální Evropy zvyklý. Ač zde vojenský konflikt mnoho desetiletí nebyl (když nepočítáme lokální konflikty), tak se čím dál více mění ulice našich měst v bojiště. Od velkých přistěhovaleckých nepokojů v Londýně, Francii, Švédsku, přes případy náboženských vražd, až po bombové útoky na civilní objekty. V podstatě sekulární Evropa zažívá největší náboženské střety, od dob Třicetileté války. Zvykli jsme si nahlížet na náboženství s respektem, ale i notnou dávkou humoru. Jak je pro svobodnou společnost typické. Ale čím dál více, se nám dostává pocit, že je nám tato svoboda odpírána. Nikoliv snad z kruhů nám blízkých, tím myslím křesťansko-židovskou společnost, která si již zvykla, když se vtipkuje o její víře, ale z kruhu zcela nového. Z kruhu islamistického, který na toto svobodné vyjádření, ať kritiky, tak humoru zvyklý není, ba naopak. Proto člověka také napadá, proč se vlastně lidé, kteří nechtějí tolerovat tradice hostitelských zemí, do nich vůbec stěhují. Však můžou si vybrat jiné, kde jim bude dobře. Ale to, už je otázka jiná.
Nejprve si ujasněme zásadní rozdíl mezi islámem a islamismem. Ten spočívá v tom, že islám není a nikdy nebyl považován za politickou ideologii. Naopak islamismus (= politický islám) je ideologie podobná jiným „-ismům“ a má tedy konkrétní politické cíle, jako například preferování panislamismu, nastolení islámského práva Šaría apod.
Setkali jsme se s názorem, že „Islamistická předměstí občas hoří všude…“ v kontextu to autor zřejmě bral jako normální stav, nad kterým není potřeba se zastavovat. My si to nemyslíme. Pokud někde propukají nepokoje, kde hoří auta, tak je sakra něco v nepořádku. Myslíme si, že by nás mělo zajímat, proč se radikální islamismus, nebo chcete-li politický islám v Evropě toleruje, když de facto, on tolerovat demokracii nehodlá.[1] Hlavní problém je samozřejmě v nás, respektive v naší společnosti. Nejsme si schopni připustit, že nějaký problém vznikl. A pokud už si to někdo uvědomí, tak není schopen o tom otevřeně, konstruktivně mluvit. Opravdu nechceme aby se vyplnil epitaf pro umírající Evropu: „Sice jsme zahynuli, ale byli jsme humanisté“. Strkání hlav do písku není řešením. Je potřeba něco dělat. Ale nesmíme téma islamismu nechat šovinistickým demagogům a jejich „jednoduchým řešením“. Ti složitý problém opravdu nevyřeší, naopak ještě zhorší. Základní činnost je prostá, ale přesto velmi důležitá – otevřená, konstruktivní diskuze.
Diskutujme, zajímejme se o své okolí. V době, kdy internet má většina obyvatelstva není problém si informace obstarat. Porovnávejme tyto získané informace z různých zdrojů, ale hlavně(!) používejme svou vlastní hlavu, svůj rozum a ptejme se, co je špatně. Jsme lidé, tak se tak chovejme, pokud si chceme uchovat naší svobodnou a demokratickou společnost. Už pro to, se nesmíme nechat zatlačit do totalitních řešení, ale zároveň musíme ubránit demokracii před totalitou netolerantního islamismu.
Co tedy pro začátek udělat?
-
Diskutujme, vyměňujme si veřejně názory. Na ulici, ve škole, v hospodě, v MHD, na pracovištích. Prostě všude kde je možnost.
-
Nebojme se o tématu mluvit. Nedělejme z islamismu tabu.
-
Mluvme o aktuálních událostech.
Musí vzniknout celospolečenská diskuze, jen tak lze dojít ke konstruktivním řešením.
Ptejte se svých rodičů, dětí, kamarádů, známých a dalších co si o radikálním islamismu myslí. Téma náboženského extrémismu se týká všech. Každý se může stát jeho obětí a je jedno, zda věří v Krista, Létající špagetové monstrum či sám sebe.
Již Tomáš G. Masaryk říkal, že „demokracie je diskuze“. Buďme proto demokraté, diskutujme a pokusme se změnit své okolí k lepšímu. Zvládne to každý.
Poznámky:
[1]: http://sharia4czechia.wordpress.com/o-saria/saria-faq-mam-se-bat-vlivu-saria-jako-nemuslim/ – FAQ, otázka č. 14
Svornost
