Věřte tomu, nebo ne, ale i v Ostravě jsou divadla! A není jich zde zrovna málo. Tentokrát jsme však na divadelní představení nešli do divadla, jak bývá zvykem, ale nyní se hrálo v prostorách ostravského výstaviště.
Představte si Ekonomiku. Pro mě je to nudný, nepříliš probádaný směr. A v životě by mě nenapadlo, že bych se u toho mohl smát. S novou divadelní hrou přichází na scénu Lukáš Hejlík, Alan Novotný a Tomáš Sedláček. Nevzali si jako předlohu Shakespeara, ani nic podobného, jak to pro divadlo bývá zvykem. Ale jako předlohu použili knihu Ekonomie dobra a zla od Tomáše Sedláčka. Najednou během hodiny udělali na jevišti z ekonomie krásnou vědu, která sahá až do dávných dob naší historie. Na konci milého představení byl prostor pro diskuzi. O své názory, které jsou v celém světě velmi uznávané, se s námi podělil Tomáš Sedláček. Dnešní systém označil za tzv. růstovou demokracii. Je to vlastně typ demokracie, která aby fungovala, musí stále růst. A pokud neroste, tak systém krachuje – jako Řecko. Stejně tak pokud roste příliš rychle, také může zkrachovat – Irsko.
Také se mu podařilo přirovnat politické režimy k pití piva. Nabídl otázku – „Co se stane, když u stolu sedí tři lidé a před nimi jsou jen dvě piva“? Říká, že jedna možnost je piva si rozdělit (všichni se budou mít stejně – komunismus). Druhá možnost je vyhodit od stolu jednoho člověka. Například podle rasy, nebo pohlaví (utlačování menšiny – nacismus). No a třetí možnost? No ta je jednoduchá. Půjčíme si odněkud třetí pivo. Až je vypijeme a zase dostaneme dvě nové, opět si půjčíme třetí. No a tento poslední příklad přirovnal k dnešnímu systému – k růstové demokracii.
Celá přednáška byla velmi zajímavá i poučná a dozvěděli jsme se spoustu nových věcí.
Autor: Petr Langer
Dle pana Sedláčka jsem typický komunista
Pivo bych rozdělil! Upřímně řečeno – jeho „růstová demokracie“ mě děsí a znepokojuje. Půjčovat si kvůli blahobytu je cesta do pekla. Rozumný člověk se raději uskromní než vytloukat klín klínem.