V současné době existuje mnoho, někdy povedených a někdy hodně nepovedených, definicí termínu nacionalismus. Oprostěme se od novinářských a mediálních klišé a pojďme si tento termín stručně definovat a řekněme si, jak ho konkrétně naše sdružení vnímá. Samozřejmě považujeme nacionalismus v intencích níže uvedených za pozitivní a přínosnou ideu.
Nacionalismus je ideologie (světonázor), který považuje národ za základní společenskou jednotku. Každý národ má právo na vlastní stát na svém historickém území, protože jen vlastní a samostatný stát je garantem zdravého vývoje národa.
Historická zkušenost potvrzuje, že jediné funkční státy jsou ty postavené na existujících národech. Pokud rovnítko mezi těmito entitami neexistuje, směřuje obojí k neodvratnému konci. Národ je asimilován početnějším a silnějším národem (Polabští Slované, Lužičtí Srbové atd.) a v případě státu se takový stát záhy rozpadá (Rakousko-Uhersko, Sovětský svaz, Jugoslávie aj.). Jedinou možností, jak udržet existenci nenárodního státu, je vytvoření nového národa intenzivní výchovou a sebepropagací s důrazem na společnou historii a zájmy (Švýcarsko, USA aj.).
Liah Greenfeldová, profesorka politologie a sociologie na Bostonské univerzitě a spolupracující s dalšími univerzitami, ve svém stěžejním díle Nationalism: Five road to Modernity – Nacionalismus: Pět cest k modernosti (1992) definuje několik specifických forem nacionalismu vzniklých historickým vývojem. V Anglii a ve Spojených státech existuje první typ nacionalismu – individualistický a občanský; ve Francii je jiný model nacionalismu, a to kolektivistický a občanský, a třetím typem je nacionalismus kolektivistického a etnického typu, jaký je např. v Rusku, Německu a i v České republice.
Podle našeho názoru první dva typy, které uvádí, nejsou klasickými nacionalismy, ale územními patriotismy, běžným již od raného středověku. Nejsou přirozené a mají v sobě bohužel i negativní aspekty, na které odpůrci nacionalismu rádi poukazují. Spojené státy, aby uchovaly i do budoucna vlastní integritu, díky agresivní nacionalistické výchově vytvářejí ve svých občanech mylný pocit, že jsou jedinými nositeli svobody a demokracie, a že je to opravňuje k vměšování do vnitřních záležitostí jiných států-národů. Stejně tomu je v případě Francie, která svým ignorováním specifické etnicity utlačuje minoritní národy, jako jsou Baskové či Bretonci.
Národ definuje několik kritérií, které odlišují jeden národ od druhého. Kromě národního vědomí na základě společného jazyka a kultury jsou důležitým aspektem i společné hodnoty a historická zkušenost promítnutá do národní symboliky a mytologie, často je důležitým faktorem i náboženské vyznání.
Naprosto odmítáme definici nacionalismu jako ideologie vycházející z přesvědčení o výjimečnosti a zpravidla i nadřazenosti vlastního národa. Všechny národy na světě jsou výjimečné, bez jakéhokoliv nádechu nadřazenosti. Každý má být ve svém domově pánem a žít podle pravidel, která si sám určí, byť se nám Středoevropanům mohou zdát jakkoliv „podivná“.
Původ nacionalismu jako ideologie je kladen do doby francouzské revoluce, byť někteří autoři, jako např. i zmiňovaná Liah Greenfeldová, ho kladou do Británie na začátek 17. stol. Prvním skutečně moderně koncipovaným nacionalismem na světě jsou ideje definované během husitské revoluce, kdy Čech byl definován podle tří základních hledisek – patria/vlast (obýval české země), lingua/jazyk (mluvil slovanským jazyk) a sanguis/krev (pokrevní společenství, etnická příslušnost po otci i po matce). Byť existují i starší náznaky např. v české Dalimilově kronice, nelze s určitostí tvrdit, že je to onen etnický nacionalismus.
Nacionalismus nesměřuje k nenávisti, jak se nás někteří pseudoliberálové snaží indoktrinovat, ale je to pozitivní souznění v sounáležitosti s lidmi sobě blízkými. Stejně jako v případě přírodní diverzity je třeba zachovat i národní a kulturní diverzitu v čisté podobě a zabránit multikulturnímu pelmelu, který se pomalu stává globálním standardem. Cizí nechceme a vlastní nedáme.
Autor: Ing. Jan Šneberk
Pozn. k užité terminologii:
„Nacionalismus je jiný než dosud probrané ideologie (liberalismus, konzervatismus a socialismus). Přísně vzato to není ideologie v tom smyslu, že se nejedná o rozpracovaný soubor vzájemně propojených idejí a hodnot. Je lépe na něj pohlížet jako na doktrínu nebo názor. Podstatou nacionalismu je doktrína, že národ nebo všechny národy si musejí vládnout samy. Doktrína nacionalismu má však schizofrenický politický charakter, protože prochází všemi velkými ideologiemi. V různých dobách byl nacionalismus pokrokový i reakční, demokratický i autoritářský, pravicový i levicový. Neurčitý politický charakter nacionalismu však nepodryl jeho vliv a možná, že to je právě klíčem k jeho úspěšnosti. V mnoha směrech byl nacionalismus patrně nejúspěšnějším politickým učením, které se podílí na formování dějin na celém světě už dvě stě let.“ (Andrew Heywood: Politická ideologie)
Kdysi dávno sem si taky myslel, že je nacionalismus jen přehnaný xenofobní vlastenectví ale to co media nazívají nacionalismem, je v podstatě šovinismus, to je to nenávistný vlastenectví nerespektující nic než svuj národ.Nacionalismus mi nevadí dokud neni spojován právě s rasismem a xenofobií.Ono ta migrace národů v dnešní době je způsobena i globalizací, bohatej sever vs. chudej jih, státy 3. světa rozprodávající svoji levnou prac. silu a přírodní bohatství, v naději že to zlepší jejich úděl ale ve skutečnosti jdou potom zisky nenažranejm nadnárodním korporacím, kerý disponujou většíma rozpočtama jak celý nár. státy, ono zase když ten zahraniční investor z toho státu odejde tak se tam zase zvedne nezaměstnanost, čili je to začarovanej kruh-to je potom ten důvod, proč se přistěhovalci stěhujou do Evropy nebo USA, defacto i EU podléhá rozhodnutím těhle megakoncernů a šije jim podmínky na míru…..no prostě klasický díry v kapitalismu.
Zajímavé, pokud budu mít čas, někdy cca za půl roku k tomu třeba napíšu svůj článek. Šnébo – v tomto desetiletí, slibuju
Doporučuji literaturu: SCHULZE, H.: Stát a národ v evropských dějinách. NLN, Praha 2003. Mohu zapůjčit, zn.: důvěryhodným osobám
Mně se líbí to vysvětlení národa jako základu státu. Vždycky řikam že jde vzít a oplotit skupinu lidí a říct, OK tady je stát těch a těch. Ti si budou vládnout protože to je národ co tu žije.
Naopak obráceně to nejde – říct na tomhle území bude stát XY a všichni co v něm žijí budou národ XY. To je snaha sjednocování dnešní Evropy případně toho národnostního kotle v USA a nic dobrýho na tom nevidim. zanikne ta vyjímečnost a odlišnost.
Když si člověk uvědoimí čim „pseudohumanisti a anitinacionalisti“ argumentujou tak v tom je ještě větší chaos. Nejdřív jsme všichni stejní a pak zase najednou musíme respektovat odlišnosti druhých. Takže stejní nejsme ?
Problém je ten, že vlastenectví je v pojetí dnešní doby, velmi problematický pojem.
Někteří kolaborují s neonacismem.
Jiní jsou stále věrni kališnictví.
Kde je pravda???
Jak se zachovat? U nás je to jasné. A co ti ostatní???
aleš: ono na tema se dá psat desítky stránek, v členku je uveden ten podstatný základ, marginální podproudy navic nejasně vymezené a ruzné mediální konstrukce bych nechal pro cílené studium problematiky
Smutné je to, že si to tu čteme my, kteří o tom něco víme. Ostatní to míjí a to mě mrzí..
Článek zajisté podařený, i když mi tam chybí pojmy jako Liberální nacionalismus, Konzervativní nacionalismus a jiné. Ale to nejspíše záleží na použité literatuře.
Jinak bych spíše souhlasil s Kaffuem a když, tak se řadil k již zmíněnému liberálnímu nacionalismu:)
stejně tak můžete spekulovat jestli vlast je jen země, nebo něco víc co z ní činí jedinečné místo a domov….tedy země se vším všudy včetně lidí…. takže v tomto smyslu je pak vlastenectví širším pojmem než národovectví….
to je jako diskuze zda je nacionalismus doktrina nebo ideologie
Vlastenctví je dle mě láska k vlasti. Jako k zemi.
V tom případě je to spíš než nacionalismus „jen“ vlastenectví
Pěkný článek.
Pro mě osobně je nacionalismus (národovectví) „jen“ láska k mému národu a respekt k ostatním národům. Nic víc a ani nic míň!