Není tomu týden, co by se v hlavním vysílacím čase televizí a na titulcích hlavních zpráv tisku neobjevila nějaká aktuální zpráva o válečném konfliktu či genocidě na druhé straně světa a nejlépe s číslem na dárcovskou DMS. Bohužel se odstraňují pouze následky hlubších konfliktů, které mají ve všech částech světa obdobné příčiny.
Základní příčinou napětí a válečných konfliktů, a to zejména v Africe, je neblahý stav, který tam zanechaly po sobě koloniální velmoci. Hranice zemí a regionů byly tvořeny pravítkem a tužkou bez ohledu na místní geografické i kulturně-etnické vztahy. Došlo k rozdělení kmenových společenstev, nebo naopak ke sloučení několika naprosto antagonistických skupin s odlišným způsobem života, kulturou , tradicemi i náboženstvím. Nové státy, z nichž většina si své samostatnosti „užívá“ již bezmála 50 let, si neblahé důsledky tohoto rozdělení na vlastní kůži zažívají dodnes.
Názorným příkladem je například Súdán. Spolu s vyhlášením nezávislosti v roce 1956 se rozhořela konfesní válka mezi muslimským severem a animisticko-křesťanským jihem, která s krátkou přestávkou v letech 1972-1983 trvala až do roku 2005. Již v letech 2003-2004 probíhaly mírové rozhovory při nichž bylo dosaženo dohody a vyhlášena autonomie jižního Súdánu, která po 6 letech počítá s vyhlášením referenda o jeho dalším osudu. Příští rok lze tedy očekávat i vyhlášení nezávislosti. V tomto regionu tedy bude zřejmě dosaženo přirozených hranic, ale samozřejmě za obrovskou cenu. Tomuto konfliktu padlo za oběť bezmála 2 mil. obyvatel a další 4 mil. bylo násilně přesídleno do jiných částí Súdánu, mnoho uprchlíků je v sousedních zemích.
Přestože se situace na jihu země postupně zklidňovala, nebyl to stav rozhodně setrvalý. V únoru 2003 vypukl nový konflikt, tentokrát v západosúdánské provincii Dárfúr. Příčinou již nebyla konfese obyvatel, ale etnické spory mezi černošskými zemědělci a arabskými pastevci. Hlubší příčinu je možné hledat i ve změně klimatu, protože např. v této oblasti poklesly srážky o 40 % a výrazně ubylo zemědělské půdy. Omezení zdrojů dostupné vody a tím obživy vyvolalo napětí. Tradiční lokální náhled na arabské kočovníky jako nadřazenou vrstvu vedl samozřejmě k omezení zemědělské půdy na úkor pastvin.
Generální tajemník OSN Ban Ki-Mun prohlásil v červnu 2007, že „viníkem v Dárfúru je klima“. Možná má částečně pravdu, nicméně toto není příčinou konfliktu, ale pouze katalyzátorem. Vzhledem k omezeným zdrojům v subsaharské Africe, k vysoké natalitě obyvatelstva a nezodpovědném přístupu k životnímu prostředí (odlesňování, preference koz a skotu před velbloudy) zvyšuje desertifikaci území.
Etnická válka spojená s genocidou zejména černošského obyvatelstva, kde proti sobě stály různé frakce organizací SLM/A a JEM složené převážně z kmenů Fúrů, Masalitů a Zaghawů proti bojovníkům arabské národnosti tvořících milice Džandžavíd. Tyto milice jsou hlavním strůjcem vyvražďovaní a totální likvidací mnohých vesnic. Konflikt si do křehkého a ne vždy dodržovaného příměří, podepsaného 8. dubna 2004 v N‛Djameně, vyžádal půl miliónu životů a dalších 2,5 mil. bylo násilně přesídleno. Nad dodržováním míru dohlížejí jednotky UNAMID (United Nations — African Union Mission in Darfur).
O tom, že právo a spravedlnost jsou dvě odlišné věci, vypovídá i osoba súdánského prezidenta Umara Hasan al-Bašíra. Tento muž se dostal k moci roku 1989 a v roce 1991 ustanovil platnost islámského zvykového práva šaría, a to na celém území státu. Tento velký stoupenec a propagátor rigidního islámu poskytl v letech 1991-1996 zázemí pro Usámu bin-Ládina a jeho Al-Kaidu. Umar al-Bašír byl příčinou eskalace bojů na jihu země v 90. letech a strůjcem genocidy v Dárfúru v době nedávné, nic na tom nezmění ani fakt, že byl opětovně zvolen do funkce prezidenta v nedávných volbách v dubnu 2010.
Mezinárodním trestním tribunálem (ICC) na něho byl vydán mezinárodní zatykač. Bohužel se potvrdilo, že za válečné zločiny a genocidu jsou trestány vždy jen „malé ryby“. Velký súdánský protektor, kterým je Čínská lidová republika, vždy efektivně zabránila jakýmkoliv větším akcím proti svému chráněnci i s použitím svého práva veta, kterým jako stálý člen Rady bezpečnosti OSN disponuje. Čína zároveň bez skrupulí porušuje rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1556/2004 uvalující na Súdán zbrojní embargo. Nelze se divit, vždyť Číňanům patří koncese na všechny významnější súdánské naleziště ropy. Čína se chová stejně jako USA v Perském zálivu, chrání své investice.
Súdán je typickým příkladem a syntézou všech typů konfliktů v této části světa do kterých méně či více zasahují jednotlivé světové velmoci, povětšinou se slovy o míru a demokracii, ale prakticky hnány pouze svými ekonomickými zájmy. Není se čemu divit, že se brání rozpadu nefunkčních státních celků s poukazem na možnou balkanizaci a nestabilitu v regionu. Otázkou je, jak je možné více destabilizovat regiony, kde probíhá občanská válka a genocida.
Vývoj ovšem nelze zastavit a časem dojde k revitalizaci hranic s ohledem na etnické, kulturní, jazykové a náboženské celky. Bohužel díky nevůli mezinárodního společenství to bude stát miliony obětí. Základní premisou geopolitického vývoje je nefunkčnost multietnických a multinacionálních státních celků. Každý národ a etnikum musí mít svůj vlastní státní celek na historicky daném území. Dalším důležitým aspektem je zodpovědný přístup k tomuto území a hospodárným zacházením s přírodními zdroji, které to či ono území poskytuje.
Bohužel si přiznejme, že většinu z nás problémy třetího světa pramálo zajímají, maximálně s ohledem na plné nádrže našich automobilů. Nezajímáme se o příčiny a pozadí cizích konfliktů a pak se jen divíme, když vznikají statisícové utečenecké tábory, kde za „polívku“ fanatičtí islamisté verbují své bojovníky bez budoucnosti.
Promin, ale jaký má třeba Darfur a vubec oblast sahelu na nás? nemají ropu, nemají nic co by nás obchodně zajímalo. navíc jejich způsob vlády nema přeci na obchod vliv.
A to že by se mělo efektivně bránit poušti, ano, ale i když se bude sázet pás odolných keřů jako v severní africe tak to k ničemu moc nepovede, protože si s tím kluci vopálený zatopí, zbytek sežerou kozy a i kdyby ne, tak to desertifikaci stejně nezastaví.
Nicméně tyto diskuze považuji celkem za bezpředmětné, protože afrika bude mít do 20 let 1/3 obyvatel (pandemie cholery a AIDS) udělají své… bohužel v současnosti jsou kluci hodně vopálení našimi nepřímými spojenci podle hesla „nepřítel mého nepřítele je můj přítel“ proti těm méně opáleným, ale o to fanatičtějším „alláh akbar“ magorům
Já se přiklánim spíš ke cornwaelovi. Takhle to dopadá když se někdo snaží změnit lidi a civilizaci tam kde se sám nevyvinul a kam se neměl co cpát. To je smutná pravda, že za zkázu Afriky můžou bílí kolonizátoři kteří tam poničili tisíciletý civilizace a neuměle se tam snažili naroubovat něco od nás. Původně o to ani afričani nestáli. Nikde neni psáno že my jsme spokojenější než afričan kterej celej den pase kozy nebo leze na palmy pro banány a jinak nedělá nic. Je to jeho volba a může si žít jak chce. Dneska se kouká na ekonomický výsledky a růst ale podle mně je hlavnim faktorem světa spokojenost obyvatel. A když je někdo šťastnej tak, druhej onak, proč to mixovat a měnit.
A teď po odchodu kolonizátorů je z toho průšvih. Myslim že když už tam má někdo žehlit průšvihy tak JENOM ty státy který tam dřív měly svý kolonie.
Taky je tenhle článek důkazem jak „fungujou“ multietnický a multinárodnostní celky protože státama se to nazvat nedá.
Cornwael: teoreticky to tak udělat lze, ale kdyby OSN měla uplatňovat stejný metr na všechny státy, zkus si představit jenom následky tahanic Indie s Pákistánem. Když by těm pak ruplo v bedně, tak kdo mi zaručí, že si tu nakonec nebudem i v Evropě svítit v noci na knížku vlastní kůží, bez lampičky. Nehledě na globální ekologický dopad toho, že si sice někdo ničí něco doma, což je mi sice možná putna, ale bohužel se mě to týká tím, že chci, aby mi tu pršelo, přitahli na jaře prácí atd. Našly by se i jiný věci, kvůli kterým je potřeba něco dělat, aby netrpěli ti, který to nezajímá.
Místo našeho režimu ať tam mají třeba šmoulikracii, ale bohužel tenhle způsob lze aplikovat ještě tak na středověk, kdežto v dnešní komplexní společnosti už to tak snadno nepůjde, ať chcem, či ne.
Já bych je nechal at si žijou po svým, chtěj se vraždit, ať se vražděj. nejsou stavění na náš typ demokracie.