Tak konečně na Moravu dorazila po hrozně dlouhé době nějaká parádní zahraniční kapela. O koncertě jsem se od Trcka dověděl již v červnu na Streetkids a vůbec jsem se nemusel dlouze rozmýšlet. Autem vyrážíme z Olomouce já, Radka a Gustík. Něco málo před šestou dorážíme do klubu, kde se již potkávám s lidmi ze Svornosti a to z Brna, Prahy a snad již vznikající RO Olomouc, a se spoustou dalších přátel.
Kolem sedmé hodiny přišla na pódium první kapela, a to 3:2 pro MH. Došlo na známé hitovky jako NxNxPx, Hej ty tam, Holý hlavy, Fízl a mnoho dalších. Publikum se na první kapelo viditelně bavilo a již od začátku to pod pódiem vřelo. Po zhruba 40 minutách chlapci chtěli zmizet, leč publikum si vynutilo ještě dva přídavky, a i po nich chtělo další. Kapel mělo hrát ještě dost, takže museli pódium přenechat druhé kapele, a to Operaci Artaban ze Štatlu. Jelikož jsem této kapely z Brna strašně přemlsaný, tak jsem Operačku prokecal s přáteli, se kterými jsem se neviděl několik měsíců a snad i let 
, ale co jsem tak koutkem oka zahlédl a ucha zaslechl, tak zahráli vály snad ze všech alb, které kdy vydali. V kotli již byla hlava na hlavě a publikum se velice dobře bavilo. Po nich nastoupili místní The Riot, kteří zde dneska křtili své nové album The Riot – 10 let. Toto nové album je vydané jako digipack a za úžasných 200. Také jsem si hned jedno koupil , protože za tuto cenu to nevzít je těžký hřích. Po křtu digipack letěl do publika a show mohla začít. Písně jako Česká krev nikoho nenechala v klidu a celý klub sborově zpíval. Moc dobře všechny rozproudili po nich následující hvězdy večera On File. Zpěvák již od pohledu patří do staré školy, ale na pódiu se předvedl parádně. Vály jako Birds don’t like a skinhead jsem si zazpíval i já. Dál zahráli . Back in the papers, Another day of paradise a spoustu dalších. Po vystoupení jsem udělal přítelkyni radost a pořídil jí u jejich distra nádherné tričko a jejich cd Breaking rules. Po krátké přestávce se na pódiu objevili pražští Disdainful s Peddym včele. Na vál Kill The Drug Dealer dokonce vypomáhá se zpěvem Liso z Ani krok späť. Jejich výstup jsem zase zpola prokecal, takže jsem koukal jen po očku a navíc se projevovala i dost únava. Jako poslední nastoupili již zmiňovaní Ani krok späť. Ty už jsem ale pro únavu sledovat nedokázal a těšil jsem se na zpáteční cestu. Hned jak dohráli, tak jsme se sbalili a vyrazili zpět do Brna. Domů jsme dorazili docela pozdě, ale posunutý čas nám, na rozdíl od ostatních, kteří čekali na první ranní vlak, přišel víc než vhod.
Na závěr patří poděkovat Trckovi a spol. za uspořádání koncertu, lidem, že došli a akce se zaplatila, což je dobře, a kluci zase do Vyškova dotáhnou nějakou pecku. Tak zase příště.
Nail
