Britská vláda vydala deklaraci, někdy označovanou podle tehdejšího britského ministra zahraničí jako Balfourovu, v níž uznala československé legie za součást dohodových ozbrojených sil a Národní radu československou za „představitele národních zájmů“ a “budoucí československou vládu“. Šlo o jedno z nejdůležitějších politicky a mezinárodně právních uznání práva Čechů a Slováků na vytvoření samostatného státu
Svůj velký podíl na tom měla existence silných a bojeschopných československých legií, které navíc od května 1918 úspěšně bojovaly se Sověty na magistrále. Legie byly velmi důležitým argumentem při jednání s dohodovými velmocemi.
Tato deklarace byla vyvrcholením několikaletých snah našich představitelů v čele s Tomášem Garrigue Masarykem. Na Kongresu utlačovaných národů Rakousko-uherských v Římě v dubnu 1918 deklarovali delegáti československé, polské, jihoslovanské i rumunské emigrace rezoluci požadující ustavení národních států. Krátce na to vláda USA prostřednictvím státního tajemníka Roberta Lansinga vyjádřila „sympatie k národním tužbám Čechoslováků a Jihoslovanů“.
Dne 3. června se k tomuto prohlášení připojily vlády Velké Británie, Francie a Itálie. V průběhu června začaly prohlášení spojeneckých vlád získávat konkrétnější podobu. Vláda USA a Francie uznaly 28. června, respektive 29. června 1918 nárok československého národa na samostatnost a deklarovaly snahu o vytvoření národního státu v historických hranicích.
Balfourova deklarace z 9. srpna 1918 byla na rozdíl od předchozích projevech sympatií skutečným závazným dokumentem. Následně byla 3. září podepsána v intencích této deklarace úmluva mezi britskou vládou a Národní radou Československou jako oficiálním a jediným představitelem našeho národa. Obdobně navázala Národní rada Československá 10. září oficiální styk s francouzskou vládou a 3. října 1918 s italskou. Cestě k samostatnému státu již nic nebránilo.
připravil: Marek Štěpán - Zdroje: www.libri.cz, www.moderni-dejiny.cz