Císař Ferdinand II. vydal mandát, který nařizoval nekatolickým stavům v Čechách (pro Moravu byl podobný dokument vydán 9. března 1628) do půl roku přestoupit ke katolictví, nebo do konce května 1628 opustit zemi. Víceméně tím vyvrcholil několik let trvající tlak na nekatolíky. Již v roce 1622 byli vypuzeni nekatoličtí univerzitní mistři. Dne 12. dubna 1624 bylo vydáno nařízení, které zakazovalo nekatolíky přijímat do měšťanského stavu a později i do cechů. Roku 1626 bylo zakázáno oddávat nekatolíky a rok nato i nekatolickou šlechtu. Dne 10. května 1627 bylo vydáno obnovené zřízení zemské, které prohlásilo za jediné náboženství v zemi katolicismus. S tím, kdo by Ferdinandův mandát neuposlechl, by bylo nakládáno jako s vlastizrádcem, tj. ztratil by čest, majetek a život. Díky tomuto tlaku zejména v letech 1627-1630 odešlo do emigrace odhadem 36 tis. rodin, což odpovídá cca až 200 tis. obyvatel (zhruba se jednalo o jednu pětinu obyvatel celé země).
Středisky emigrace se staly zejména saské Drážďany, Lipsko a Pirna, polské Lešno a Toruň a slovenská města Skalica, Trenčín, Púchov a Holíč. Po připojení Lužice k Sasku se část emigrantů usadila i tam, zejména v Žitavě. Další emigranti směřovali do Holandska a někteří i do Anglie a dále do Ameriky. Např. v Holandsku nenašel svůj druhý domov jen Jan Ámos Komenský, ale např. i Pavel Ješín z Bezdězí, básník a první vydavatel Dalimilovi kroniky.
Nekatolíci byli dále konfesně rozděleni na členy Jednoty bratrské, luterány, kalvinisty a novokališníky a ne vždy mezi nimi vládla shoda. Proto například část emigrantů nezůstala v Sasku, kde dominovali luteráni, ale pokračovala do přátelštějších krajů, např. čeští bratři do Polska a Uher.
Tento exodus měl za následek jednak úpadek hospodářský, protože k emigraci se rozhodli zejména příslušníci šlechty, měšťanstva a cechů. Jednalo se o osoby povětšinou vzdělané, mnoho z nich mělo univerzitní vzdělání, byli mezi nimi bakaláři, mistři i doktoři. Profesně se jednalo nejen o duchovní, učitele a písaře, ale mnoho z nich se úspěšně věnovalo podnikání a obchodu. Píle a zároveň skromnost evangelických věřících vedlo v pozdějších staletích, díky volnému kapitálu, k bouřlivému ekonomickému růstu Evropy.
Druhým negativním aspektem byl odliv česky mluvících obyvatel, na jejichž místo se často usazovali povětšinou německy mluvící rody, nejmarkantnější to bylo zejména u šlechty. Pobělohorské konfiskáty získaly převážně nové šlechtické rody jako Lichtenštejn, Trautmansdorf, Muschinger, Gallas, Piccolomini, Tiefenbach, Buquoy, Tilly, Marradas a další, z nichž málokdo uměl česky a k zemi neměl kromě kořistění a hromadění pozemkového majetku žádný vztah.
Autor: Marek Štěpán
Zdroje: Bobková, L.: Emigrace, exil, reemigrace; Placht, V:: Emigranti v Prusku a vnuk J. A. Komenského, http://otta.cechove.cz/exil2.htm a další
