Po té, co 28. října 1439 zemřel český král Albrecht II. Habsburský, zavládlo v zemích Koruny české bezvládí. Moci v českých zemích se tedy ujaly takzvané landfrýdy (z němčiny zemský mír). Každý landfrýd spravoval určitou část území. Jelikož byly landfrýdy jak kališnické, tak i katolické, bylo české území rozděleno i z tohoto pohledu, a to na kališnické východní Čechy, a na katolické Čechy jižní a západní, kde měl významný vliv v landfrýdech katolický rod Rožmberků a jejich spojenců, podporoval je však i vůdce zbytku táborského svazu Bedřich ze Strážnice.
24. července Jiří z Kunštátu a z Poděbrad, jeden z předních kališnických šlechticů, svolal do Kutné Hory členy východočeského landfrýdu. Byla to především reakce na sílící vliv katolických landfrýdů tvořících jednotu Strakonickou, která byla podpořena 1. května 1448 návštěvou Juana Carvajala, papežského legáta. Na tomto sjezdu se ustanovila jednota, která si kladla za svůj primární cíl dodržování kompaktát. Členy jednoty nebyli pouze kališníci, ale i katolíci, kteří byli smíření s kompaktáty a uznávali je.
Vzniklá jednota, které se poměrně brzy začalo říkat Poděbradská, si jako prvořadý úkol zadala dobytí Prahy. Aby se pražští nemohli připravit k obraně, svolávání vojska probíhalo v utajení a za dezinformační kampaně, kdy se jako účel sdružování vojska udávalo dobytí Saska. Když se vojska jednoty 2. září shromáždila u Vršovic, v Praze už věděli, že armáda pod vedením Jiřího z Poděbrad táhne právě proti Praze. Vzhledem k nepřipravenosti Prahy byla dobyta téměř bez odporu a na straně jednoty padl pouze jediný muž, a to hradecký měšťan Bělík.
Po dobytí Prahy se Jiří z Poděbrad nechal titulovat jako správce království českého, a to do doby nabytí plnoletosti Ladislava Pohrobka, syna Albrechta II. Habsburského, do této funkce byl však oficiálně zvolen až 27. dubna 1452. Na pražskou faru chrámu Matky Boží před Týnem se vrátil a znovu se ji ujal Jan z Rokycan, biskup pod obojí.
Autor: Jaroslav Žákech
Zdroje: České muzeum stříbra Kutná Hora, druidova.mysteria.cz.
