Josef Thomayer byl významná, velmi svébytná a rázovitá postava českého lékařství. Patří mezi tvůrce moderní české medicíny. Josef se narodil 23. března 1853 v chodském Trhanově, na svůj chodský původ byl celý život náležitě hrdý.
V letech 1863-1871 studoval na klatovském gymnáziu. Po maturitě v roce 1871 odešel do Prahy studovat medicínu. Roku 1876 absolvoval pražskou lékařskou fakultu a posléze podnikl mnoho studijních cest po Evropě. V roce 1883 byl docentem, v roce 1886 byl jmenován mimořádným a 1897 řádným profesorem Lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Roku 1885 se stal přednostou české polikliniky, od roku 1892 stanul v čele II. české interní kliniky. Od roku 1902 až do svého odchodu do důchodu v roce 1921 byl druhým přednostou II. interní kliniky.
Obrovský význam má jeho pedagogická činnost, vychoval celou řadu špičkových odborníků. Jeho hlavní doménou byla zejména brilantní diagnostika. Na všechny své přednášky byl sám vždy pečlivě připraven a stejně tak vyžadoval kvalitní práci a spolehlivost i od svých studentů. V roce 1885 založil český lékařský časopis Sborník lékařský. Publikoval další množství odborných článků a publikací.
Byl velký vlastenec a filantrop, mj. vybudoval ve svém rodišti na své náklady chudobinec. Vedl velmi bohatý společenský život. Kromě členství v profesním Spolku českých lékařů, byl členem spolku Svatobor, vlasteneckého spolku na podporu českého písemnictví, jehož byl i po jistou dobu i představitelem. Byl aktivní především v národních kulturních institucích.
Již od mládí projevoval literární nadání, publikoval pod pseudonymem R. E. Jamot. Napsal řadu fejetonů a obrázků z cest. Byl celoživotním přítelem svého spolužáka z gymnázia Emila Frídy, známého více pod pseudonymem Jaroslav Vrchlický, na studiích v Praze se seznámil s Janem Nerudou a Vítězslavem Hálkem, později se osobně přátelil s dalšími velikány české literatury jako např. Aloisem Jiráskem, Zikmundem Wintrem, Karlem Václavem Raisem či rodákem Karlem Matějem Čapkem-Chodem.
Do důchodu odešel v roce 1921 a věnoval se již pouze literární činnosti. Na sklonku života měl vážné zdravotní potíže, nakonec v boji s rakovinou konečníku podlehl. Pohřben je v rodném Trhanově.
Po své smrti odkázal svůj majetek veřejným institucím – knihovnu a výtvarné sbírky odkázal Národnímu muzeu a Národní galerii a ostatní jmění pak Ústřední matici školské. Po profesoru Josefu Thomayerovi je pojmenována pražská Fakultní Thomayerova nemocnice.
Připravil: Marek Štěpán, Zdroje: Dr. Pavel Augusta (Thomayer J.: Ze zápisků lékaře, Praha 1977), www.spisovatele.cz, www.quido.cz, www.libri.cz
