Kalendárium: 14. března 1939 – vojáci čs. 8. pěšího pluku „slezského“ se postavili na odpor nacistickým okupantům

prislusnici-8-pesiho-plukuPřestože obsazování českých zemí začalo až 15. března, první němečtí vojáci překročili hranice v prostoru Moravské Ostravy již 14. března kolem 17.30. Jednotky VIII. sboru a pluku SS „Leibstandarte Adolf Hitler“ dostaly rozkaz obsadit Moravskou Ostravu a Místek. Dvě německé kolony 84. pěšího pluku plk. Stoewera ze sestavy 8. divize gen. Kocha dorazily i k Čajánkovým kasárnám v Místku, kde byl ubytován III. prapor 8. pěšího pluku slezského.

V úterý 14. března 1939 se s velitelem pluku v Místku, plukovníkem Floriánem Eliášem, spojil po druhé hodině odpolední náčelník štábu a plukovník dostal rozkaz spálit tajné a mobilizační spisy. Zpočátku pálil tyto spisy spolu se svým pobočníkem majorem Brychem v kanceláři na velitelství pluku a pak i na velitelství místecké posádky. O půl šesté se od Příbora začaly přibližovat motorizované jednotky a projely hraniční čárou. Němečtí celníci obsadili budku pohraniční stráže. Ta chtěla telefonicky informovat Místek, což se ovšem nepovedlo. Jednomu z českých celníků se ale podařilo útěkem dostat se do Rychaltic, kde podal hlášení.

Nacisté se zastavili u místecké továrny Oskara Landsberga. Okresní hejtman Cidlík,  který byl informován pouze o průjezdu německých jednotek směrem od Příbora na Slovensko, si vyslechl hlášení o přítomnosti německého vojska a nařídil poté městské stráži, aby odložila zbraně.  Kolem 18. hodiny dorazilo říšské vojsko do centra Místku. Čtyři němečtí četníci pak obsadili policejní strážnici a učinili prohlídku. To už se k nim ale začali přidávat i místní henleinovci, s touhou aktivně se zapojit a pomoci. Prvním místeckým nacistou, který takto přispěchal, byl Rudolf Haas a po něm přicházeli další a další. S jejich pomocí došlo k obsazení budovy okresní politické správy a další část jednotek projela a blížila se k Čajánkovým kasárnám.

czajankova-kasarna-v-mistkuTyto kasárny byly v této době dvoupatrovou budovou, bývalou továrnou. V kasárnách byl  ubytován III. prapor 8. pluku. V přízemí byla umístěna IX. rota, v 1. patře X. rota a ve 2. patře XII. rota. Kolem kasáren vedla cesta na Frýdek.

Velký počet z místních vojáků byli nováčci, kteří narukovali teprve 1. března a neabsolvovali prozatím ani základní výcvik. Kromě nich zde bylo přibližně 30 aspirantů a délesloužících. Zhruba v jednu hodinu po poledni nastoupil do stráže u brány svobodník Bohuslav Přibyla, který ještě netušil, že právě on bude prvním svědkem příjezdu okupantů.

Po skončení denních prací byl čten poručíkem Cibienem denní rozkaz. Poručík mluvil, podle svědků, nezvykle vážně o Slovácích i Háchově cestě do Berlína. Řekl také, že kdyby k něčemu došlo, mají si pamatovat, že jeden za všechny a všichni za jednoho. V šest hodin měl započít kurz polštiny a za každou rotu se ho měli zúčastnit po jednom délesloužícím poddůstojníkovi a jednom aspirantovi. Kurz vedl poručík Karel Martínek a podívat se přišel i kapitán Pavlík.  Plk. Štěpina, jak vzpomíná, dostal asi v téže době na posádkovém velitelství ústní rozkaz tohoto znění: „ Němci jsou před naším městem. Neklásti jim žádný odpor. Vejíti ve styk s jejich veliteli.“

V téže době, tedy krátce po 18. hodině, zavedl velitel stráže svobodník Přibyla do stráže u brány Čajánkových kasáren vojína Sagana. Oba dva sice slyšeli kolem kasáren projíždět motocykly a informovali také velitele praporu, ve tmě však nebylo možné rozeznat, zda se nejedná například o naše četníky. Velitel praporu podplukovník Štěpina, který neměl žádné bližší instrukce, se domníval, že jde pravděpodobně o nějaký povolený průjezd. Zatím ještě nikdo z přítomných netušil, že se jedná o  první předvoj německých vojsk. Přibližně v 18 hodin a 20 minut přijížděly ke kasárnám další vojenské jednotky. Poté, co jedno z aut zastavilo a směrem ke garáži u brány kasáren se blížilo několik osob s napřaženými zbraněmi, bylo zřejmé, že se jedná o německého důstojníka, provázeného dalšími vojáky. Stráž vyzvala důstojníka k zastavení, ale německý důstojník neuposlechl a vyzval stráž, aby se vzdala. Pak  sám vytáhl pistoli a vystřelil po strážném. Kulka ho minula, a tak hned opětoval palbu a důstojníka zasáhl. Vojáci se poté hned ze stráže stáhli a boj o kasárny započal.

okupace-CSR-1939Nováčci, kteří se kolem čtvrté hodiny vrátili ze cvičení, uslyšeli zhruba dvě hodiny po návratu alarm a na chvíli mezi nimi vznikl chaos. Již delší dobu vládlo mezi vojáky napětí. Koncem února byl neočekávaně propuštěn z vojenské prezenční služby odvodový ročník 36, přestože měl sloužit ještě několik měsíců, než nováčci dokončí základní výcvik. Ti ale nastoupili až 1. března 1939 místo plánovaného 1. října 1938. Aby toho nebylo málo, tak již vycvičení vojíni ročník 37 byli odveleni z velké části na Slovensko nebo Podkarpatskou Rus. U 8. pěšího pluku pak zůstalo jen mužstvo pro dozorčí a strážní službu. Další omezení přišlo zrušením speciální obranné jednotky v prvních březnových dnech. Tato jednotka se stavěla mimo obvyklou stráž každou noc na pohotovost  a byla dokonce vybavena i ručními granáty a raketami. Tato munice pak byla odvezena z kasáren.  V Místku se na některých budovách se začaly objevovat během března nacistické prapory a místní henleinovci se procházeli hrdě po ulicích. Nováčci však měli přísně zakázáno všímat si jak Němců, tak praporů.

Nejprve se vojáci domnívali, že jde o akci místních henleinovců, kteří v těchto dnech zintenzívněli své provokativní chování v ulicích města, proto byla zpočátku zalarmována jen hotovost. Po pár minutách bylo ale jasné, že se jedná o německé vojsko a byl vyhlášen bojový poplach. Řízení obrany se ujal velitel kulometné roty kapitán Pavlík, který hned na počátku boje vypnul elektřinu a celé kasárny se ponořily do tmy. Josef Plandor, který byl jeden z účastníků kurzu polštiny, kde byl i Pavlík, vzpomínal po válce, že slyšeli výstřel. Vstali, plni vzrušení a napětí, když do učebny vpadl voják a ve spěchu oznámil, že německá armáda je tady. Pavlík podle Plandora energicky vstal a pronesl: „Rychle ustrojit a pálit na nepřítele.“ Nikdo z 15 poddůstojníků v učebně pak neváhal. Kapitán Pavlík svým zástupcem jmenoval poručíka Martínka a účastníci kurzu polštiny se chopili zbraní, které byly u XII. roty. Z vedlejší místnosti a ze skladu pak dostali náboje. Sám Pavlík začal střílet z lehkého kulometu a postupně se k boji připojili i příslušníci dalších rot a také nováčci. Asi deset mužů bylo vysláno ke garážím a zalehli do kanálu, odkud začali střílet na cestu. Vojáci mohli střílet pouze z pušek a lehkých kulometů, postrádali granáty a těžké kulomety a bohužel také zásoba střeliva, která stejně byla ponechána v kasárnách „na černo“, rychle ubývala. Několik německých vojáků bylo zasaženo.

ceskoslovensti-vojaci-pri-obraneNěmci vyslali jednoho svého vojáka do protější budovy finančního úřadu, aby rozstřílel světla na ulici. Němečtí vojáci, vybavení těžkými kulomety, vedli palbu z obsazených budov naproti kasárnám a obsadili také celý protější park a ztěžovali výhled obráncům silnými reflektory namířenými na Čajánkovy kasárny. Tyto reflektory osvětlovaly celou stěnu, a proto mnohé z výstřelů skončily místo v pozicích útočníků ve zdi finančního úřadu, který Němci také obsadili. Do boje zasáhl také protitankový kanón a do vchodu kasáren vjel obrněný automobil, ostřelující nádvoří. Palba z kulometu jej však donutila k ústupu. Mezitím nepřátelská střelba stále sílila a dělový granát zasáhl i kancelář velitele praporu, podplukovníka Štěpiny. Byl to právě on, kdo z velitelství pluku, při telefonním rozhovoru s plukovníkem Eliášem, obdržel rozkaz k zastavení palby a ke kapitulaci. Po vystřelení posledních nábojů připadl poručíku Martínkovi, který uměl německy, úkol vyjít před bránu kasáren s improvizovaným bílým praporem, vytvořeným díky bílé košili číšníka z jídelny.

Potom mu dal koště (pozn. autorky Štěpina Martínkovi), na němž byla připevněna bílá blůza prodavače ze zátiší a nařídil mu: „Tady máte bílý prapor. Vyběhněte s tím ven a volejte německého velitele. Nic jiného nemám po ruce.“

V Čajánkových kasárnách byl v tuto chvíli také nováček Gustav Sklář, dnes již 93-letý, který na událost vzpomíná takto:
Stál jsem u okna na světnici a naráz začalo řinčet sklo. Vedle mě stál chlap, voják, a toho střelili do ruky. Krev na mě prýštila. Byl jsem celý od krve, ale mě nikdo nezasáhl. Vzali starou košili, a tak mu to ovázali. Asi za půl hodiny bylo po přestřelce a byl vyvěšen bílý prapor.“

utocici-wehrmachtPoté vtrhli do kasáren Němci a téměř do půlnoci trvala jejich prohlídka spojená s drancováním. Část obránců byla hned seřazena před nedalekým Štursovým pomníkem  padlých z První světové války, zatímco Nováčci zůstávali zatím ve světnicích. Do každé světnice se nahrnulo zhruba deset Němců, kteří zadrženou místeckou posádku hlídali. Pokud si potřeboval některý z československých vojáků odskočit, Němci, zřejmě z obav z dalších nepokojů či útěku, odzbrojeným a prakticky bezmocným vojákům nevěřili a následovali je až na toalety. Probíhalo drancování a prohlídky a zhruba po dvou až třech hodinách přišel nový rozkaz. Obránci, kteří byli jen lehce oděni, museli vyrukovat na náměstí do Místku. Jen lehce oděni v dešti se sněhem a ve větru čekali asi od osmi do půl jedenácté. Nikdo netušil, co přijde. Mnoho vojáků očekávalo smrt. Po obou stranách je se zbraněmi hlídali vojáci. Němci je však odvedli zpět do kasáren. Na každé světnici bylo zhruba osm Němců až do rána. Důstojníci byli odvedeni do Německého domu, a také kolem půlnoci byli propouštěni do svých domovů s nařízením, aby očekávali další pokyny. Původní německý plán byl odvést vojáky jako zajatce do Příbora, ale od tohoto plánu bylo během noci upuštěno.

Zatímco českoslovenští vojáci byli beze ztrát, na německé straně se pamětníci shodují na několika padlých, jejichž bližší číslo je neznámé. Odhady hovoří o 6 až 18 padlých Němcích. MUDr. Evžen Storek nesměl prozradit ani koho vyšetřoval, ani koho viděl. Nezachovaly se farní matriční knihy z Místku ani matriky z Nysy odkud pluk IR-31 pocházel. V kronice 8. pěšího pluku žádné přesnější podrobnosti uvedeny nejsou a rovněž nejsou k dispozici nemocniční knihy frýdecké nemocnice. Část padlých byla odvezena nákladním autem směrem k Příboru, část pohřbena i na místeckém hřbitově. Ranění byli ošetřeni místními německými lékaři (krátce však hospitalizováni ve frýdecké nemocnici, lékaři potvrdili 10 těžce raněných). Je však třeba dodat, že obránci měli velké štěstí. Němci byli překvapeni a také dezorientováni. Nulové ztráty totiž způsobil také fakt, že Němci z děla stříleli jen na kasární budovu, kde bylo prázdné vojenské zátiší, Štěpinova rozsvícená, ale prázdná kancelář a skladiště.
edvard-benes-s-kpt-martinkem-1946Vojáci byli po návratu soustředěni do světnic a Němci s nimi zůstali nepřetržitě od 14. až do 24. března. Strach byl na obou stranách. Kamkoli se chtěli čs. vojáci hnout, Němci je následovali, ať už to byly koupelny či toalety. Obránci nemohli nic dělat, prakticky jen stále čekali. Jejich rodiny byly také bez informací a často také informovány mylně. Například nováček Gustav Sklář stál na místeckém náměstí celý od krve, a lidé z Lipiny, kteří tudy projížděli, řekli jeho snoubence, že je postřelený a těžce zraněný. Vojáci se ale nesměli pak po celou dobu vzdálit ani s nikým mluvit, a proto byla jeho budoucí žena uklidněna až jím samým na konci března.

Mezi hlídanými a hlídači byla také jazyková bariéra, protože Němci neuměli česky a německy z nováčků nehovořil téměř nikdo. Dne 24. března přestalo toto spíše policejní nepřetržité hlídání a za pět dní, tedy 29. března, dostali vojáci lístky, na kterých byly informace o dovolené na neurčité časové období.

Očekávány byly perzekuce účastníků, ale překvapivě Němci nováčky a profesionální vojáky Čajánkových kasáren nechali bez trestu. Ani během onoho 10-denního zostřeného hlídání na světnicích se nestal žádný násilný incident ani nepokoj. Němci sice hrubě mluvili a křičeli po vojácích, ale ti jim stejně většinou nerozuměli a němčina se jim zdála hrubá sama o sobě.

Mezi 20. a 21. hodinou byl obsazen i Frýdek. Ve Frýdku byly také kasárny, a to Neumanovy v Pekařské ulici. Ty byly obsazeny bez výstřelu a podle slov Vávrovského přihlíželi jak Češi, plni vzteku a lítosti, tak Němci, naplněni zase jásotem. Němců bylo podle posledního sčítání v Místku 9%, ale ve Frýdku celých 20%.

Němci obsadili také muniční sklad ve Staříči, kde bylo 11 vojáků a poddůstojníků vedených svobodníkem Jurajem Mikitou z XII. pavlíkovy kulometné roty. S okupanty se zde aktivně zapojil i jeden místní henleinovec a proběhlo také vyslýchání vojáků, kteří nechápali, jak mohou Němci požadovat vydání skladu, a proto neuposlechli jejich prvnímu příkazu vzdát se. Do půlnoci byla obsazena i Dobrá a zbylé okolní vesnice. Obsazen tedy byl celý ostravsko-karvinský revír a obce frýdeckého, místeckého i fryštátského okresu až po tehdejší československo-polskou hranici. Dr. Hein Wildhage byl jmenován správcem místeckého okresu a velitelem místecké posádky se stal major Sucker. V budově frýdeckého městského úřadu byla dočasně zřízena úřadovna gestapa v čele s Preisem a později Nowokem.
cs-vojaci-s-kulometem-vz-26Velitelství armádního sboru AK-VIII dostalo 14. března dopoledne rozkaz k obsazení Moravské Ostravy a odříznutí okolí od polských hranic Obsazení (operace Blumenkrieg) proběhlo kromě půlhodinového incidentu bez potíží, i přes Hitlerovy původní obavy. Bylo provedeno armádním sborem AK-VIII z Breslau (byl tvořen 8. pěší divizí: pěší pluky IR-28 Oppeln, IR-38 Neisse a IR-84 Gleiwitz a dělostřeleckými pluky AR-8 Gleiwitz a AR-68z Neisse; a 18. pěší divizí: pěší pluky IR-30 Görlitz, IR-51 Bunzlau a IR-83 Jauer a dělostřelecké pluky AR-38 Schweidnitz a AR-68z Ohlau).

Likvidace místecké a frýdecké posádky zabrala Němcům čas až do 31. července 1939. Ze skladišť si pak odvezli na 36 000 pušek, 6 milionů nábojů, 30 000 ručních granátů, 500 těžkých a 400 lehkých kulometů a také výstroj pro 3 pluky, včetně bot a prádla.

Zdroj: Lenka Habrnálová: 14. březen 1939 ve Frýdku-Místku a jeho paměť v československých a českých dějinách, Brno, 2009,  str. 10-15. Bakalářská diplomová práce na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně.

Tento příspěvek zařazen v rubrice březen, kalendárium. Bookmark the permalink.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


*

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Protected by WP Anti Spam