Od 60. let 19. století zvalo carské Rusko na nevyužitou půdu přistěhovalce, aby na ní tito hospodařili. Několik českých rodin z Rakovnicka, Lounska a Žatecka zakoupilo výhodně půdu ve Volyňském vojvodství a založilo zde roku 1871 obec Český Malín. Obec rychle vzkvétala a již pět let po založení se v ní nacházela česká škola. Díky pokrokovým metodám v zemědělství byla na vyšší úrovni než ostatní ukrajinské obce v jejím okolí.
Rozvoj obce pokračoval až do vypuknutí první světové války, během níž byla obec značně poničena. 8. května 1915 byli obyvatelé dokonce vyhnáni německými a uherskými jednotkami. Ani po konci války nebylo možné obec ihned opravit. Na Ukrajině byla stále přítomna německá vojska, situaci komplikovala i bolševická revoluce a následná občanská válka.
Po sovětsko-polské válce se však Malín stal součástí Polska. Teprve potom se život v obci postupně vracel k původním pořádkům.
Druhá světová válka přinesla další zvrat v životě obce. Po přepadení Polska Rudou armádou připadla celá Volyně podle paktu Molotov-Ribentrop Sovětskému svazu. Po pozdějším napadení SSSR Německem se Malín dostal pod vliv Třetí říše.
Dne 13. července 1943 v ranních hodinách obklíčily německé jednotky nejprve sousední Ukrajinský Malín, posléze i vlastní Český Malín. Němci vpadli do každého stavení a pod záminkou přezkoumání dokumentů vyhnali všechny obyvatele na ulici. Odtud je poté násilím hnali do Ukrajinského Malína. Tam oddělili muže a chlapce od žen, dětí a starců. Němci mezi tím stříleli po prchajících obyvatelích Ukrajinského Malína.
Po spočítání obyvatel Českého Malína, které nahnali do zahrad mezi domy, střelba sílila, a Němci počali zapalovat Ukrajinský Malín. Na vysvětlenou tvrdili, že byli napadeni banderovci. Část žen spolu se všemi muži nahnali Němci do kostela a dalších budov, které potom polili hořlavinou a také zapálili. Ti, kteří se pokusili utéci, byli postříleni.
Mezi tím Němci odvlekli zbylé ženy, děti a staré lidi zpět do Českého Malína, kde jim přislíbili propuštění. Místo toho je ovšem nahnali do stodol, které v zápětí podpálili spolu s ostatními domy v Českém Malíně.
Toto zločinné jednání Němců přežili pouze ti, kteří měli to štěstí, že se osudného dne nacházeli mimo obec, a nebo ti, které Němci potřebovali k přepravě nespáleného lupu. Několika obyvatelům se též podařilo utéci z podpálených budov. Ze 444 obyvatel české národnosti německé řádění nepřežilo 370. Navíc byli upáleni čtyři Češi z jiných obcí, kteří měli tu smůlu, že se onoho dne nacházeli v Českém Malíně. V sousedním Ukrajinském Malíně přišlo o život 132 obyvatel.
V dubnu 1944 tento zločin zdokumentovali příslušníci 1. čs. samostatné brigády.
O čtyři roky později, 13. července 1947, byla při příležosti čtvrtého výročí této tragédie přejmenována obec Frankštát na Šumpersku na Nový Malín, kam se přestěhovali i někteří přeživší obyvatelé Českého Malína.
Připravil: Tomáš Záležák
Zdroje: www.valka.cz, www.wikipedie.cz.
Stačí když to čuně Posselta vidím tak zvrací…
Nebejt Lidic, Ležáků, Malína a dalších tak by nebylo Ústí a Postoloprt. Když pak poslouchám to čuně Posselta tak bych zvracel.