Události Revolučního roku 1848 mají počátek v budově Svatováclavských lázní. V jeho tanečním sále se konalo veřejné shromáždění, svolané letáky z iniciativy tajného klubu Repeal.
Spolek Repeal vznikl tajně podle vzoru irských nacionalistických výtržníků a na veřejnost vystoupil už před rokem 1848. Jeho členové, pokrokově smýšlející příslušníci pražské inteligence, připravovali ve společných schůzích politický program, stylizaci požadavků a metodiku revolučního postupu. Ale později, když došlo k hromadným občanským projevům odporu význam Repealu poklesl.
K písemnému sestavení petice (vypracoval F. A. Brauner), která měla být předložena panovníkovi, byl zvolen Svatováclavský výbor, který v čele s hrabětem Dejmou měl 24 členů. Obsah petice požadoval v 11 bodech vytvoření jednotného státoprávního celku ze zemí České koruny, zrovnoprávnění Čechů a Němců ve všech oblastech veřejného života, všeobecný výkup z roboty a zrušení poddanství, zavedení
obecní samosprávy, svobodu tisku a shromažďování, náboženského vyznání, zřízení nezávislých soudů a občanských gard. Petice byla opatřena mnoha tisíci podpisy Pražanů a také se k ní připojila četná města (Liberec, Litoměřice). Mezitím se ovšem císař Ferdinand V. pod tlakem vídeňských demonstrací zřekl neobmezené vlády vlastní osoby a přiklonil se k parlamentní soustavě zástupců všech národů.
Toto sdělení vyvolalo u Pražanů ve Stavovském divadle davový jásot, následovaly pochodňové průvody, rušilo se nadpráví němčiny. Svatováclavský výbor se změnil ve Výbor národa, zahájil vyjednávání s panovníkem, ale státoprávní osamostatnění zemí Koruny české nenašlo naplnění.
V ulicích se objevily národní gardy a také studentský spolek Svornost. Do této doby byl svolán Frankfurtský sněm, který řešil spojení v jediný stát a jednu Německou říši. František Palacký památným dopisem odmítl vybídnutí ke spolupráci. František Palacký se stal předsedou svolaného sjezdu v Praze, který měl být slovanskou protiváhou probíhajícího Frankfurtského jako organisovaný, přirozený nárok Slovanů na rovnocennou účast v občanských a státních právech i povinnostech.
O Svatodušním pondělí r. 1848 se sloužila v rámci sjezdu mše na Václavském náměstí u sochy sv. Václava. Po mši se vydal průvod do Celené ulice k hlavnímu velitelství a bytu nového pražského velícího generála Windischgraetze, který byl považován – asi právem – za nepřítele a představitele 
zpátečnického proudu proti Čechům. V tu chvíli vyrazilo na bezbranný lid z budovy předem přichystané vojsko. Propukl zmatek, začaly se stavět barikády, vypukl revoluční požár. Generál nařídil palbu do oken českého muzea, sídla Slovanského sjezdu a hlavní strážnice Studentské gardy, hrozil bombardováním Prahy, obsadil Malou Stranu a odtud zaútočil na pravý břeh města. Radikální vrstvy se studenty v čele postavily barikádu ve Staroměstské Mostecké věži. Nakonec po zapálení Staroměstských mlýnů a Vodárenské věže došlo ke kapitulaci. To byl počátek i konec událostí, které se staly mezníkem v novodobé české historii.
Zdroj: www.libri.cz, www.sik.vse.cz
