Tento článek jsem nalezl na internetu – následně různě komentovaný na mnoha dalších webových stránkách, zejména fanoušky keltské kultury. Mnohokrát jsem poslední dobou slyšel jak vlastně ani nejsme Češi, ale vlastně Němci, pouze hovořící jiným jazykem. Tímto je jasně dokázáno nad vší pochybnost, jsme kelto – slovanském původu a kupodivu jsme si přes velké množství německého etnika v našem prostoru udrželi svoji jedinečnost.
Relativně vysoký výskyt mutací genu G551D a CFTRdel21kb v České republice u pacientů s cystickou fibrosou objektivně prokazuje, že naše populace je slovanského a keltského původu.
Doc. Dr. Milan Macek, CSc., Dr. Milan Macek ml., Dr. Alice Krebsová, Doc. Dr. V. Vávrová, DrSc. Centrum pro diagnostiku a léčbu cystické fibrosy, Ústav biologie a lékařské genetiky a 2. dětská klinika, 2.Lékařské fakulty University Karlovy a FN Motol, V Úvalu 84, Praha 5, 150 06.
Cystická fibrosa (CF) je nejčastější dědičná choroba v naší populaci s přibližným výskytem 1 na 3.000 novorozených dětí. Toto onemocnění je způsobeno mutacemi v CFTR (cystic fibrosis transmembrane conductance regulator) genu (Kerem et al. 1990). Do roku 1999 jsme shromáždili reprezentativní soubor 248 pacientů z České republiky. Z celkového počtu 30 dosud u nás nalezených mutací (zahrnujících celkem 96% všech CF chromosomů) pouze osm mutací: ΔF508 (71%), CFTRdel21kb (4.6%), G551D (3.9%), N1303K (2.7%), G542X (2.1%), 1898+1 G-A (2.0%), 2143delT (1.0%) a R347P (0.7%) se vyskytuje na více než 0.5% všech postižených chromosomů (Macek Jr et al. 1991, Macek Jr et al. 1997).
Nejčastější mutací je mutace ΔF508, která se nachází u všech Evropských populací. Její frekvence je nejvyšší v Dánsku a nejnižší na jihu Evropy (Estivill et al. 1997). Je přes 50 000 let stará a vyskytovala se již u původního obyvatelstva, které v té době řídce osidlovalo náš kontinent (Morral et al. 1994). Je tak znakem našeho společného, „proto-evropského“, původu a to i přes pozdější jazykovou diferenciaci.
Výskyt "slovanské" mutace CFTRdel21kb
V České republice je druhou nejčastější mutací CFTRdel21kb (Dörk et al. 1999), která se také nachází u dalších slovanských populací (jako např. ve Slovinsku, Slovensku, Polsku, Rusku a na Ukrajině), ve srovnatelných frekvencích (mezi 2-4%). Tato mutace se nachází také v rakouském Štýrsku a v Korutanech (cca 2.5%), tedy v oblastech s původním slovanským obyvatelstvem (viz mapka). Její frekvence je však malá v Německu, ve Francii, Británii, Turecku a Španělsku a také na Balkáně, což ukazuje na vliv ostatních historických migrací u jižních Slovanů.
Třetí nejčastější mutací CFTR genu je mutace G551D (Cutting et al. 1990, Kerem et al. 1990). Tato mutace se vyskytuje ve srovnatelně vysoké frekvenci ve Velké Britanii, Irsku, francouzské Bretani a Rakousku (Estivill et al. 1997) a všech ostatních dosud studovaných evropských zemích je její frekvence zanedbatelná. Častý výskyt mutace G551D u postižených v České republice, Velké Britanii, Irsku, Bretani a Rakousku je základem naší hypotézy, že tato mutace má původ v keltské populaci, a že se šířila s keltskými migracemi (Macek Jr. et al. 1991, Hamosh et al. 1992). Ve všech těchto oblastech je jasně dokumentován vliv původního keltského obyvatelstva od období rané keltské etnogenese (2 000-1 000 př.n.l.), vytváření keltských národů (600 př.n. l) až po rozvoj a rozšiřování tzv. Trans-alpinské středo- a západoevropské civilizace na konci posledního tisíciletí př.n.l. (Dottin 1977, Filip 1977, Powell 1985, Raftery 1978) ( viz mapka).
Keltové jsou indoevropský národ zemědělců z oblasti současné Anatolie, kteří se šířili na západ do Evropy okolo údolí řek Vardaru, Dunaje a Rýna (Filip 1977, Powell 1986). Tito neolitičtí přistěhovalci záhy asimilovali s řídkým osídlením původních evropských paleolitických lovců/sběračů a rybářů, kteří se nepřestěhovali do vhodnějších oblastí s postupným oteplováním na evropském kontinentě (Barraclough 1978). Keltové postupně osídlili střední a západní Evropu, Britské ostrovy, Iberský poloostrov, svými silnými migracemi okolo Labe, Rýna, Sieny a Rhôny okolo 4 000-3 000 př.n.l. Vzájemné vztahy těchto dvou populací jsou dobře dokumentovány od 4. tisíciletí př.n.l. (Barraclough 1978, Filip 1977, Powell 1985). Vlastní keltská etnogenese (2 000 – 1 000 př.n.l.) je úzce spojena se Střední Evropou, tedy s oblastmi Čech, Moravy, jihovýchodního Německa a severními částmi Rakouska. Keltské kmeny Čech a Moravy tak významně přispěly k utváření tzv. keltského národa v období Hallstattských (Rakousko) a La Tene (Švýcarsko) kultur v časovém rozpětí prvního millenia př.n.l. Silný kmen Boiů se usadil v Čechách (Bohemia – „Boiohemia“) okolo roku 600 př.n.l (Raftery 1978). Tento kmen poté proniknul do severní Itálie a do území okolo řeky Rýn.
Výskyt "keltské" mutace G551D
Od 6. století př.n.l se Keltové dále rozšířili ze Střední Evropy na Balkán, do střední Itálie, Francie, na Iberský poloostrov, na Britské ostrovy a do Irska. Od 2. století př.n.l proběhla další keltská imigrace na Britské ostrovy z Francie, severní Itálie a dalších částí západní Evropy. Tyto migrace byly způsobeny rozpínáním Říše Římské a mohutnými invazemi Nordicko-Germánských kmenů do Evropy z oblasti Jutska (současného Dánska). Relativně rozsáhlé vynucené migrace keltských kmenů trvaly až do konce 6. století n.l. V Čechách, na Moravě a v severním Rakousku nebyli Keltové vytlačeni Germánskými a později Slovanskými kmeny. Naopak si zde díky vysokému stupni rozvoje zachovali etnickou identitu až do 2 až 4. století n.l. V Bretani se také keltské osídlení zachovalo až do 6. století n.l. a na Britských ostrovech Keltové odolávali silnému tlaku Římského Impéria a nájezdům germánských kmenů do jihovýchodních oblastí Britských ostrovů. Část keltských kmenů z jihovýchodní části Britských ostrovů se v důsledku těchto nájezdů přestěhovala zpět do Bretaně (Dottin 1977, Powell 1985). Na základě těchto historicky doložených dat tak naše hypotéza dobře vysvětluje relativně vysokou frekvenci mutace G551D ve České republice, Spojeném Království, Irsku a v Bretani (viz mapka). Nízký výskyt mutace G551D v Belgii, Francii, Německu, Holandsku, Švýcarsku může být vysvětlený expansí germánských kmenů, které vytlačily Kelty z těchto území. Na Iberském poloostrově byli Keltové záhy asimilováni původním obyvatelstvem a jejich populačně genetický vliv byl minimální (Bertranpetit et 1991). Silná romanizace zničila keltská osídlení v středozemní části Iberského poloostrova, v severní Itálii a Francii (Powell 1985, Raftery 1978). Tato fakta vysvětlují nízkou frekvenci této mutace ve Španělsku, Portugalsku, Itálii a Francii. Nižší frekvence této mutace v Dánsku je vysvětlena úzkými obchodními styky Germánů a Keltů (Powell 1985), zatímco její nepřítomnost ve Švédsku je dána geografickou vzdáleností a minimálním vlivem keltských populací. Nízká frekvence této mutace ve východní a jižní Evropě: na Slovensku, ve Slovinsku, Chorvatsku, Maďarsku, Jugoslávii, Polsku, Rumunsku, Makedonii, Rusku, Ukrajině a Bělorusku je dána časným vytlačením původních keltských populací germánskými kmeny a později i slovanskými a ugrofinskými migracemi. Celoevropská genetická studie, která studovala frekvenci rekombinací vázaných mikrosatelitových haplotypů u mutace G551D určila objektivní stáří této mutace na přibližně 3,250 let a ukázala že mutace G551D má pouze jediný, společný, původ v těchto populacích (Cashman et al. 1995).
Čtvrté a páté místo (se 3 a 2,2 %) zaujímají v naší statistice mutace označované N1303K a G542X, které s ohledem na svou distribuci v Evropě prokazují vliv středomořsko-černomořských populací na našem území. To tedy zahrnuje i (ale nejen) expanzi Římského impéria do Podunají.
Výskyt "keltské" mutace-18981-g-a
Šesté místo náleží mutaci 1898+1 G-A, která se mimo naše území významněji objevuje jen v Rumunsku (!) a ve Walesu (tam má největší četnost v Evropě, 5,6 %). Má se zato, že tato mutace byla charakteristickým znakem dalšího keltského společenství, Valachů (3), kteří postupně migrovali přes Slovensko, Čechy, jižní Polsko, Německo a Francii (u obyvatelstva po celé této cestě lze také nalézt stopy mutace 1898+1 G->A), až se nakonec usadili ve Walesu, který po nich později dostal i jméno.
Sedmé místo zaujímá další slovanská mutace 2143delT, jinak rozšířená zejména v Rusku (4%; Verlingue et al. 1995) a u nás (1%) a proto také potvrzuje náš společný, slovanský původ.
Teprve jako osmá se (s 0,8 %) umístila mutace R347P, nejrozšířenější v Německu a po celé Evropě korespondující s migracemi germánských kmenů.
Deváté místo pak obsazuje s 0,6 % mutace W1282X, která je typická pro aškenazské Židy. (V Izraeli je její frekvence u pacientů s cystickou fibrózou celých 36 %; v zemích střední a východní Evropy se pohybuje mezi našimi 0,6 a 2,8 %, v západoevropských zemích většinou nepřesahuje 1 %.)
Literatura:
Barraclough – The Times atlas of world history, Times Books, London, 1978
Bertranpetit et Cavalli-Sforza – A reconstruction of the history of populations of the Iberian Peninsula. Annals of Human Genetics, 55, 51-67, 1991
Bouzek et al. Nástin evropského pravěku, Universita Karlova Praha, 1982
Cashman et al. – Identical microsatellite haplotype found in cystic fibrosis chromosomes bearing mutation G551D in Irish, English, Scottish, Breton and Czech patients. Human Heredity 45, 6-12, 1995
Cutting et al. – A cluster of cystic fibrosis mutations in the first nucleotide-binding forld of the cystic fibrosis conductance regulator protein. Nature, 346, 366-369, 1990
Dottin – The world of Celts. Minerva, Genéve, 1977
Estivill et al. /BIOMED CF Mutation Analysis Consortium/ Geographic distribution and regional origin of 272 cystic fibrosis mutations in European populations. Human Mutation 10: 135-154, 1997
Filip – Celtic civilization and its heritage. Academia, Prague, 1977
Hamosh et al.-Cystic fibrosis patients bearing the common G551D and ÄF508 mutations are clinically indistinguishable from ÄF508 homozygotes. American Journal of Human Genetics 51, 245-250, 1992
Kerem et al. – Identification of the cystic fibrosis gene: genetic analysis. Science 245, 1073-1080, 1989
Macek Jr et al. – Population study of the CFTR gene mutations in Bohemia and Moravia: hypothesis on the historical spread of the G551D and ÄF508 mutations in Europe. American Journal of Human Genetics, 49, Suppl. A 2703, 1991
Macek Jr. et al. – Current possibilities of prenatal and postnatal diagnosis of cystic fibrosis in the Czech and Slovak republics. Česko-Slovenská Pediatrie, 52: 557-564, 1997
Morral, N. et al. The origin of the major cystic fibrosis mutation (ÄF508) in European populations. Nature Genetics 7:169-175, 1994
Powell – The Celts, Thames and Hudson, London, 1985
Raftery – The Celts, Leinster Leader, Kildare Publ., 1978
Verlingue et al. Complete screening of mutations in the coding sequence of the CFTR gene in a sample of CF patients from Russia: identification of three novel alleles. Hum Mutat 5:205-209, 1995
