Každý, kdo se zajímá o situaci kolem sebe, musí dříve či později narazit na problematiku imigrace do Evropy ze zemí třetího světa. Je to otázka závažná, ale jen věcná diskuze zajistí, aby se podobných témat nechopili demagogičtí populisté.
Demografové v současnosti často poukazují na stárnutí, popř. vymírání našich národů a liberální komentátoři ihned nacházejí lék v podobě imigrace z třetího světa. Samozřejmě, tento „lék“ má několik zásadních vedlejších účinků.
Na situaci Velké Británie bych rád ukázal několik víceméně zřejmých paralel shodných pro všechny západoevropské země.
Hlavním důvodem je zajistit zaměstnanost a ekonomickou prosperitu do budoucna tak, aby bylo možno podpořit a zajistit důstojný život našich důchodců. První otázka, kolik procent imigrantů se v nové vlasti zapojí do pracovního procesu? Výzkumy z Británie ukazují, že to není ani 25 %. Takže místo ekonomického přínosu se jedná opět o zátěž.
Všechny evropské země mají problém s nezaměstnaností, proč je tedy třeba zvyšovat převis poptávky nad nabídkou pracovních míst? Vzhledem ke struktuře imigrantů s ohledem na jejich nízké vzdělání jsou nejvíc ohroženi zejména manuálně pracující, kteří pak mají horší pracovní uplatnění na trhu práce. Proč diskriminovat vlastní občany na úkor imigrantů? Výzkumy opět ukazují, že 80 % nových pracovních míst je obsazeno zejména jimi. O kulturní integraci ani nemluvme.
V současnosti už se imigrace v mnoha evropských zemí dostala mimo kontrolu. Je na pováženou, že mnoho liberálů tento fakt nadále ignoruje. V Británii imigrace narůstá postupně geometrickou řadou, a to je zde situace ještě o dva řády lepší než v sousední Francii. V roce 1971 byla čistá imigrace -40.000, v roce 2008 již 163.000 a loni již přes 190.000 nově příchozích. Navíc v tomto není zahrnuto dalších zhruba 45 tis. zejména Indů, kteří pracují jako zaměstnanci zahraničních firem (většinou v oborech informačních technologií) popř. jsou převedeni do britské pobočky a díky mezinárodním smlouvám se na ně jako na imigranty nenahlíží. Tímto tempem by měla Británie v roce 2060 přes 80 milionů obyvatel, což je s ohledem na přírodní zdroje nepřijatelné.
Dosud jsme se nedotkli struktury imigrantů. Situace Británie je sice špatná, ale za kanálem La Manche je to opět horší. Velká část britských imigrantů má indické nebo pakistánské kořeny a jejich adaptabilita je trošku lepší než u severoafrických Arabů ve Francii. Bohužel rostoucí vliv radikálního islamismu je varovný prstem nad naší budoucností. Nezapomeňme připomenout, že za většinou útoků islámských radikálů ve světě a v Evropě nestáli fanatici, kteří připlavali na bárce přes Středozemní moře, ale muslimští studenti některé z evropských univerzit.
Struktura je velmi důležitý vývoj, někteří kritici anti-imigračních překážek často oponovali, že velká část jsou relativně kultivovaní přistěhovalci z východní Evropy. Nicméně jak ukázal průzkum, ani v letech, kdy jejich imigrace vrcholila, netvořili více jak 1/3 ročního úhrnu a na celkovém počtu se podílejí méně než 10 %. Navíc podstatná část východoevropanů je v Británii dočasně. Podstatnou část tvoří muslimští přistěhovalci z Afriky a středního a blízkého východu.
Někteří liberálové poukazují na to, že většina z příchozích je doma pronásledována. Počet žadatelů o azyl je ovšem naprosto marginální, např. v roce 2009 jich bylo 10.800, drtivá většina pouze hledá dobré bydlo.
Největším problémem v Británii byl a v České republice stále je absence jakékoliv věcné diskuze na téma problematiky imigrace i islamismu. Každý, kdo začne s jakoukoliv byť věcnou kritikou menšin, je označován za rasistu, nacistu a div ne pravidelného konzumenta nově narozených dětí.
V Británii je tato situace daleko lepší, existuje tu mnoho politiků s jistým renomé, kteří se na poli proti-imigrační politiky angažují. Mezi nejvlivnější zastánce tzv. „nulové imigrace“ v Británii patří mj. Frank Field či Nicholas Soames. Frank Field, přestože je členem Labour party, několikrát veřejně prohlásil, že je třeba urychleně řešit rostoucí imigraci, nezaměstnanost a vštípit „smysl pro pořádek a vlastenectví“ mladým mužům a ženám v Británii. Konzervativec Nicholas Soames, mimochodem je vnukem Winstona Churchilla, patří k výrazným odpůrcům nejen imigrace, ale i evropské integrace.
A je třeba zmínit i sira Andrew Greena, bývalého diplomata, který má značné renomé a je respektovaný pro různé charitativní projekty, např. na pomoc Palestincům, v Súdánu i jinde a je zakladatelem organizace Migrationwatch UK.
Je ironií, že i tento vážený člověk se stal terčem kampaně svých rádoby humánních odpůrců, jako je Denis MacShane. Tady by bylo vhodné zmínit, že pan MacShane bez skrupulí ohýbá informace dle svých cílů a potřeb. Například uváděl, že počet žadatelů o azyl v Británii je 65 tis., skoro třetina všech imigrantů, pravdou je že jich je 6× méně. Navíc to není první výmysl, v minulosti se věnoval problematice s obchodu s lidmi a neváhal padělat statistiku, aby tuto problematiku náležitě zveličil, a není to v jeho práci výjimkou. Když dojdou věcné argumenty, tak vždy je možné své odpůrce očernit obviněním z rasismu a xenofobie. Analogie se situací u nás je více než zřejmá. Britové ovšem už amorálního podvodníka příliš neberou vážně, kéž bychom k tomu co nejdříve dospěli i my v České republice. Arogantní neúcta politiků k obavám a potřebám drtivé většiny obyčejných občanů pouze vede k rostoucí frustraci. Řešme problémy, samo se nikdy nic neudělá, pštrosí politiku nelze uplatňovat všude.
