Nedávno vzniklá Holešovská výzva dokázala zaujmout. Zaujala občany, nespokojené se stavem České republiky, což ostatně bylo jejím cílem. Zaujala média, která obdobné akce mnohdy spíše přehlíží – a zaujala i politiky včetně těch vládních. Ti ji – celkem pochopitelně - převážně odsuzují. Právem?
Holešovské výzvě je často vytýkáno, že je to iniciativa antisystémová. Je ale otázkou, jak si onu antisystémovost vykládáme. Jako taková byla mnohými vládními činiteli automaticky odsouzena – prý usiluje o likvidaci demokracie. Je to skutečně pravda? A nezní tato odsouzení od politiků typu Miroslava Kalouska poněkud farizejsky?
Holešovská výzva je skutečně antisystémová. To ale nemusí nutně znamenat, že je antidemokratická! Holešovská výzva ostatně nijak nezpochybňuje zastupitelskou demokracii, nezpochybňuje demokratické volby či instituce jako takové, v tomto smyslu rozhodně antisystémová není. A ani jedno z jejich prohlášení neukazuje, že by např. usilovala o nějakou restauraci komunistického režimu či nějaké jiné formy totalitního státu.
Antisystémovost Holešovské výzvy vězí v něčem docela jiném. Holešovská výzva spíš bojuje proti systému korupce rozkrádání veřejného majetku, systému ovládaném podivnými podnikatelsko-mafiánskými skupinami, systému Dalíků a Janoušků. Bojuje proti systému, ve kterém mnozí politici jsou jen nastrčenými loutkami, sloužícími zájmy soukromých firem, proti systému plném předražených zakázek, proti systému, který již svojí podstatou nahrává korupci. V mnoha směrech skutečně bojuje proti vývoji, který zde nastal ani ne tak po listopadu 89, jako spíše v posledním desetiletí. To ale automaticky neznamená, že bojuje i proti demokracii jako takové.
Problém je možná někde jinde – v tom, zda naše společnost je skutečně demokratická a jestli demokraty jsou i ti politici, kteří nám dnes vládnou. Ti svojí rétorikou (čím dál více připomínající někdejší „soudružskou čínštinu“), svým chováním a především svou praktickou politikou devalvovali a do značné míry vytunelovali i samotný pojem demokracie. A jak se ukazuje, to je možná ještě mnohem horší, než tunelování veřejného majetku, kterého se mnozí z nich také dopustili. Vždyť majetek se dá nějak (byť obtížně ) nahradit, ale u demokratické hodnoty mnohem hůře. Výsledek je přitom tristní. Čím dál více lidí přestává věřit v hodnotu demokracie, mnohým je spíše k smíchu – a mnozí tak utíkají spíše k extrémismu a nebo do vnitřního exilu.
Holešovské výzvě je často vytýkáno, že nenabízí svá vlastní řešení, že nenabízí alternativu, program. Ale – musí každý, kdo upozorňuje na nějaký problém, mít zákonitě i řešení problému? Nejsou snad právě kvůli řešení problémů z veřejných peněz placeni (a to poměrně slušně) politici a politické strany? I sami představitelé Holešovské výzvy ostatně prohlásili, že oni sami se nechtějí stát politiky, nechtějí Holešovskou výzvu přeměnit v politickou stranu. Tím by se ostatně jen přeměnili v další partaj – a již pohled do rejstříku ministerstva vnitra napoví, že politických stran je tady až dost.
Snad právě v tom je ale největší hodnota Holešovské výzvy. Je přirozeným výrazem občanské společnosti – tak jako kdysi Impuls 99, hnutí „Děkujeme , odejděte“ a podobné další občanské aktivity. Představuje onu „nepolitickou politiku“, po které kdysi volal Václav Havel. Je jakýmsi indikátorem, že stejně jako tehdy, v době opoziční smlouvy, se společností není něco v pořádku. Upozorňuje na různé nezdravé tendence v české politice, kterých bohužel stále přibývá, místo aby jich ubývalo. Nenabízí sama nějaká konkrétní řešení. Ale již samou svoji podstatou celou společnost vybízí k tomu, aby aspoň ty nejzávažnější problémy konečně začala řešit.
Holešovská výzva je tak de facto velkou výzvou pro dnešní politiky – a to zdaleka ne jen ty vládní. Ti by její postoje – byť s nimi třebas sami nesouhlasí – měli brát vážně, měli by je nejen tolerovat, ale i respektovat. Pokud se tak nebudou chovat, i oni sami se jen těžko mohou označovat za demokraty.
Autor: David Khol
S článkem bych mohl i souhlasit. U nás není nastaven systém, se kterým bychom se mohli ztotožnit. Pokud se někdo vyjádří k tak nespravedlivému systému, který je u nás dnes, tak je pro někoho nesystémový, ale pro jiné a jak se zdá, pro většinu, je to systémové vyjádření, které říká, změňte systém.
Holešovská výzva měla za cíl jednoduché změny ve společnosti na základě jednoduchých tézí:
Zastavit rozkrádání státu a zadlužování země. To je určitě systémový požadavek.
Protože se vláda chová k odborným i občanským připomínkám arogantně a neplní volební sliby, musí mít občané právo vyjádřit takové vládě nedůvěru. To je systémový a oprávněný požadavek. Kdybychom měli přijatý zákon o referendu, nebylo by co řešit.
Požadavek na právní stát, vyřešení krádeží státních podniků z doby privatizace je systémový požadavek a měl by být splněn. Ukradený majetek by měl být vrácen.
Holešovská výzva odmítala anarchii, demagogii a ideologii zleva i zprava. Neukáznění občané, radikálové a anarchisti se však zachovali zcela opačně, neukázněně a sami sebe a své požadavky zničili a ztrapnili, že se nakonec i autor Holešovské výzvy distancoval od dalšího pokračování pod vedením Jaroslava Popelky. Začátek byl dobrý a proto měl úspěch. Konec jsme nemohli ovlivnit. Nejsme vyspělá demokracie. Budeme ještě muset zlepšit kulturu politiky a diskuse. Také systémový požadavek. K něčemu jsme ale přesto došli. Víme kdo je kdo.
Nebrečte vy demokraté,
současný systém může být obyčejnému pracujícímu jen čím dál více k smíchu.
Člověk, který celý život pracuje a důchod mu je vyměřen stejně jako nepracujícímu
cikánu, který se jen fláká a pak dostane „průměr“. Člověk, který pracuje a zloději či vrazi jejich dětí dostávají směšné tresty.
Velká část mladých rodin „žije“ od výplaty k výlpatě. Snaží se zaplatit to co musí. Vaše „demokratické“ a intelektuální texty znějí krásně, jen mě přijde, že jste trošku mimo mísu. Většině lidem už došla trpělivost…
Nevěřím ve stabilitu dnešního systému!
„systém jim nepomáhá, naopak někdy mi přijde, že je systém „uzurpuje“.
Jsi pracovytý a zodpovědný??? Plať!!!!
Jenže ty výzvy nevybočují z demokratického rámce a nijak nechtějí demokracii oklešťovat. Copak je třeba souhlasit s Klausem, že demokracie začíná a končí jednou za 4 roky u volební urny a jinak je třeba držet hubu a krok. Copak je něco špatného něco po těch zvolenechých politicích chtít, když už jejich několikeré generace ukázali, že na voliče často kašlou, poněvadž je nominují stranické sekretariáty. Navidím na kritice nic špatného. A tady ….rozčílení sice není program, ale je sakra velkým impulsem k tomu, aby se nějaký program dal dohromady…a o ten impulz se ty různé iniciativy snaží. Občanská společnost je vše dohromady…ne každý chce vstupovat do politiky a nechat se zvolit, ale chce sledovat jestli ti co to udělali drží slovo.
Můj pohled na lobbistu a jeho práci. Pokud bude ekonomická soutěž, bude vždy lobbista přesvědčovat o využití služby svéjo chlebodárce. Napsal bych svůj pohled na tuto stránku věci. Vytvořím takovou modelovou situaci. Na jedné straně je stát, který chce nechat něco vytvořit, případně koupit. Hledá firmy, které mu tohle zajistí. Vypíše výběrové řízení, na které se přihlásí několik firem. Zde nastoupí lobbisté, kteří se snaží stát přesvědčit (a opačně), aby upřednostnil tuhle firmu (zde taková vsuvka ohledně šetření státního rozpočtu. Ne vždy to, co je levné je kvalitní a vydrží dlouho). Lobbista přesvědčuje za svůj podnik, koncern atd. prezentací a podobně, aby opravdu stát vybral to a to. Do této doby není nic špatného. Od doby, kdy lobbista se snaží státního úředníka různě podplatit a zavázat a naopak, jelikož i státní úřední cítí šanci si bokem „vydělat na kafe na Vánoce“, tak začíná být problém. Cena se např. nadhodnotí, takže ze státního rozpočtu unikne více a více peněz a podobně. Domnívám se, že příkladů známe opravdu dost. Zde nastává zkouška morálky. Někdo by mohl dodat, že máme zákony, které vše hlídají a instituce, které vše vyřeší. No, podle mého názoru se morálka zákonem nedá ohraničit. Čím více se stát bude snažit zákonem nastolit sebelepší mravní stav, tak dojde jen k zákazům, nařízením a omezením a bude jen omezena svoboda člověka. Zloděj, který bude chtít něco ukrást, to ukradne, i přes veškeré nařízení a zákazy. Zákon mám být jen co nejstručnější a jasně specifiky zaměřený. Ovšem něco jiného je trest za provedení zločinu. Zde jaksi pokulháváme ještě silněji. Takže jsem opět u morálky, která nejde zákonem obejmout. Jak z toho ven? Začít u sebe a např. výchovou svých dětí. Ovšem morálka je dost těžká zkouška cestou života a i Ti nejlepší někdy klopýtnou, takže je to stav stále člověka zkoušející. Jak kdysi řekl. Dr. Karel Kramář: „Zde je mravní otázka a té se nikdy nepoddám.“ A o tom to je.
Rozčílení není program.
Budu se zde opět opakovat, ale nedá se z mé strany nic dělat. Já bych byl opravdu opatrný na všechny iniciativy, výzvy a podobně, které nemají ucelený program, otázku. Pokud něco vzniklo z popudu jakási nasranosti z politického klimatu, tak jsem tohle schopen pochopit, ale je to slepá ulička. Byl bych opravdu opatrný na všechny výzvy proti hašteření politiků, zrušení vlád a stran.
Má-li naše demokracie své nedostatky, musíme překonávat ty nedostatky, ale ne překonávat demokracii.
Proti hašteření politiků a politických stran hovořil stejnou rétorikou Hitler, Lenin, Stalin. Budeme chtít se vypořádat s hašteřením politiků stejným způsobem? Nová garnitura politiků se nebude dohadovat, přesvědčovat o svém politickém programu? Proč? Pokud má být zachován princip občanské společnosti, musí být hlavně na prvním místě svobodný (mysli) samotný člověk, myslící v demokratických principech vládnutí. Tedy vědět, že tu existuje ústava, zákony a na čem je založený v demokratickém režimu střet politických stran. Je založen na střetu idejí. Ovšem záleží, jakým způsobem je veden. Zvláštní jev společnosti je, že za poslední roky pravidelně klesá volební účast u voleb, ale všichni jsou naštvaní a nespokojení se stavem. Kde byli ti lidé, když byli volby? Proč je pro ně složité jít k volbám, ale jednoduché mávat prapory a vést řeči o případné revoluci? Někdy jistě dojde k tomu hašteření, což záleží na morálním kreditu samotného politika. Tak jako vyšumí do éteru hašteřivá slova nějakého morálně pokleslého politika, vyšumí jeho politický případný jepičí život tím, že ho občan státu nebude volit. Zda případný politik zůstává delší dobu v politickém světě, je jen vůle občana, části národa z jeho vůle. Zde se můžeme zamyslet na jaké úrovni je část národa, že je ochotný volit stále stejné zdiskreditované politiky. Ovšem chceme donutit národ myslet jinak, třeba bičem? A pomůže k lepšímu obratu uvažování občana výzva, která mluví o zrušení stran, o prohnilém hašteření politiků a podobně? Na závěr řečnická otázka? Čím pomáhají podobně výzvy, čím prohlubují demokratický princip vládnutí?
„Holešovské výzvě je často vytýkáno, že nenabízí svá vlastní řešení, že nenabízí alternativu, program.“ – No pokud chtějí svrhnout vládu, prezidenta, odstranit vrcholné soudce a policisty (viz vystoupení p. Popelky v HP) tak by sakra měla nabízet nějaké řešení! Ostatně odstranění/svrhnutí vlády násilím, rozhodně demokratické není. Pokud chceme demokracii, chovejme se jako demokrati, volme strany které jí chtějí, odvolávejme politiky kteří nám škodí, ale rozhodně se nechovejme jako dobytek.