V roce 1925 získal koncern Škoda automobilku Laurin a Klement v Mladé Boleslavi. Výrobní program byl v tehdejší době velmi rozsáhlý a stále se rozšiřoval. Škodovka vyráběla nejen tradiční zbraně, ale také energetická zařízení, transformátory, osobní i nákladní vozidla, traktory, lodě, letadla, tanky, mostní konstrukce, jeřáby, trolejbusy, tradiční motory, obráběcí stroje, dieselové motory, cigaretové a balicí stroje. Její parní turbiny se dostaly na světovou úroveň, stavěla doma i v cizině elektrárny, cukrovary, pivovary, lihovary… Od roku 1923 označovala své výrobky novou ochrannou známkou – okřídleným šípem v kruhu. Druhá světová válka přinesla další zlom v historii společnosti. Ještě v roce 1939 prodala společnost Schneider svůj podíl československým bankám.
Po začátku okupace byla Škodovka a její závody začleněna do koncernu Reichswerke Hermann Göring. Opět se stala hlavně zbrojní a muniční továrnou, ale do výroby byly zařazovány převážně německé konstrukce. Vývoj v ostatních oborech byl omezen, znovu Škodovka přišla o svoje trhy a zákazníky. V dubnu 1945 byla těžce zasažena bombardováním a ze 70 % zničena. V roce 1945 byla zavedena národní správa, o rok později se továrna stala národním podnikem. V rámci reorganizace československého průmyslu na začátku padesátých let předala společnost část programu jiným výrobcům. Podnik se měl věnovat hlavně těžkému průmyslu – v jeho výrobním programu zůstaly parní a elektrické lokomotivy, energetika, velké obráběcí a tvářecí stroje, trolejbusy a tramvaje.
V roce 1951 například vyrobila Škodovka první z velké řady kondenzačních parních turbin 50-55 MW, v roce 1953 první traťovou elektrickou lokomotivu na stejnosměrný proud řady E 499 a také velké soustruhy a horizontky. V roce 1961 získala společnost největší exportní kontrakt v historii – výstavbu metalurgického kombinátu v Indii. O rok později byla zahájena výroba úspěšného trolejbusu Škoda 9 Tr. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let se Škodovka stala generálním dodavatelem jaderných elektráren. Udržela si pozici strojírenského gigantu, ale její výrobky putovaly hlavně na trhy států tehdejšího východního bloku a rozvojových zemí.
Po roce 1989 a rozpadu východního bloku se společnost dostala do známých obtíží – přišla o zavedené trhy. V přímé konkurenci se západními firmami v podmínkách liberalizovaného trhu jen těžce hájila své pozice. V roce 1993 byl koncern Škoda privatizován tzv. českou cestou, v případě Škodovky šlo o privátní společnost a tehdy dvě největší banky. Už tak oborově nesourodá, složitá a ne v dobré finanční kondici zahájila za pomoci bankovních úvěrů mohutnou expanzi i do jiných oborů (např. nákladní automobily, nápojové plechovky). To značně narušilo její finanční stabilitu a pokud chtěla přežít a nenásledovat osud mnoha dalších českých, dříve slavných značek, musela přistoupit k radikální léčbě. Rozsáhlý výrobní program musel být zredukován, společnost prošla složitou restrukturalizací.
V současnosti reprezentuje slavné jméno Škoda Plzeň společnost Škoda Holding, a.s. Po organizační a právní restrukturalizaci v roce 2000 postupně podrobila stěžejní firmy skupiny, schopné dalšího rozvoje, ozdravnému procesu. Podnik získal silného vlastníka v nadnárodní společnosti Appian Group. Padlo rozhodnutí, které obory budou i nadále reprezentovat okřídlený šíp a které budou fungovat pod novým vlastníkem, ale s kořeny pevně spojenými s historií, tradicí a nadále i se škodováckým výrobním areálem. Současná Škoda Holding vsadila na obory klasické energetiky a dopravního strojírenství, tedy na sortiment, ve kterém je tradiční a všeobecně známou společností. V těchto dvou oborech již zahájila růst a rozšiřuje své aktivity i formou kapitálového vstupu do oborově identických podniků jak v ČR, tak v zahraničí. Škoda Holding představuje dnes tradiční českou strojírenskou společnost stále sídlící v Plzni, s finálními výrobky či výrobou s nejvyšší mírou přidané hodnoty, vše podpořené vlastním výzkumem a vývojem. Je trvalým pilířem českého strojírenství.
Autor: Vojtěch Kocián
První díl najdete zde.
Zdroj: pell-mell.webz.cz.
