Finové se tuto neděli připravují jít k volbám. Na rozdíl od dob minulých nyní dominuje předvolební kampani evropské téma. Hlavním tématem je především zapojení Finska do evropského mechanismu stability (dále ESM – European Stability Mechanism) a jeho záchranného programu pro finančně postižené země. Spolu s tím spojená krize Eura a následné nutnosti pomoci Řecku, Irsku a Portugalsku vyvolal rostoucí vlnu proti-unijních nálad. Tento trend, stejně jako odpor proti rostoucí ekonomické imigraci je totožný jako ve většině západoevropských zemích.
Ve Finsku tyto nálady katapultovaly stranu Pravých Finů mezi největší strany a ihned prakticky rozbila dosud existující konsenzus mezi politickými stranami ohledně pomoci v rámci ESM. Tato strana, vedená poslancem Timo Soinim prodělala v posledních měsících raketový vzestup, přičemž se z okrajů finské politiky dostala ve výzkumech veřejného mínění zhruba o 20% a blíží se třem hlavním stranám. Vzhledem k popularitě Pravých Finů je pro jejich oponenty velmi obtížné je vyloučit jednání na formování příští vlády. Dnes už se i uvažuje o možnosti, že by se Soini mohl stát prvním otevřeně euroskeptickým premiérem v Evropě.
Program Pravých Finů je postaven především na vlasteneckých základech, vyslovují se proti přistěhovalectví a v pohledu na evropské otázky sdílejí názory jako mnoho jejich sesterských stran ve evropské parlamentní skupině Svoboda a demokracie (která mimo jiné zahrnuje i britskou euroskeptickou UKIP). Strana ostře vystupuje proti snahám o politickou federalizaci Evropy, která jsou hrozbou pro národní suverenitu. Praví Finové požadují přenos rozhodovacích pravomocí zpět na půdu národních parlamentů. Soini mimo jiné přislíbil, že pokud dosáhne volebního úspěchu bude revidovat finské závazky v rámci ESM a to by mohlo vést k zablokování dalších záchranných úvěrů, které vyžadují jednomyslnost členů eurozóny.
Růst preferencí Soiniho strany je vidět již nyní na změně politiky finské vlády a její tvrdý postoj na nedávaných jednáních o úvěrech. Každá strana, která se bude ucházet o podporu Pravých Finů musí při jednáních o případné koalici projevit ochotu k ústupkům zejména v politice v rámci EU, kompromis by pak musel samozřejmě zahrnovat i větší důraz na finské zájmy. Praví Finové by požadovali jako podmínku své účasti ve vládě, slib referenda před každou změnou smlouvy EU. Pravděpodobně by byli schopni podpořit odtržení Finska od EU i vystoupení z eurozóny.
Pokud by zůstali v opozici, mohli by Praví Finové směřovat evropskou politiku Finska v méně konstruktivní směr. Podporu by přitom mohli najít zejména u středové strany Keskusta, mající podporu především na zemědělském venkově a u Sociálních demokratů, se kterými mají shodu především v nechuti podporovat Řecko, Irsko a Portugalsko. Soini se svou proti-evropskou rétorikou sklízí výrazný úspěch a z Pravých Finu vytvořil sílu, kterou na politické scéně nelze ignorovat. Ostatní opoziční strany by mohli být v pokušení ho následovat.
To vše má potenciální dlouhodobý dopad na vztahy Finska s Evropou. Finové nemají tradičně pro EU právě nejvřelejší vztah. Národní identita převažuje nad pocitem evropské sounáležitosti. Doposud ovšem téma evropské unie nebylo hlavní politickou prioritou, což odráží tichý souhlas s pro-evropským postoj minulých vlád. Na vzestupu strany Pravých Finů lze doložit výraznou změnu nálad. Blízká budoucnost napoví, kterým směrem se nakonec Finsko vydá a možná by mohlo posloužit jako jistá inspirace.
Autor a zdroje: Teija Tiilikainen (The Guardian, 14.4.2011), MTV3, volně přeložil a doplnil Ing. Jan Šneberk
Komentář Davida Kohuta:
Při osobním kontaktu s občany Finska se můžete přesvědčit, že jejich podpora True Finns (finsky Perussuomalaiset) je opravdu masová bez ohledu na sociální postavení. Měl jsem možnost na toto téma hovořit se zhruba deseti Finy (z Helsinek a Tampere) a devět z nich Perussuomalaiset fandí či je budou volit – a ačkoliv volební preference má tato strana silnější na venkově, u spíše chudší vrstvy obyvatel, tak zrovna mnou zpovídaná skupina Finů reprezentovala vzdělanější část populace s manažerským povoláním z největších finských měst.
Finové vítají tuto politickou štiku v jinak velmi konzervativním a stojatém rybníce, přejí si otevřený a politicky nekorektní přístup k palčivým tématům. Například dlouho neřešený přístup k švédské „menšině“ ve společnosti – není tomu dlouho co se Finové museli povinně učit ve škole švédsky. Anebo sociální a zaměstnanecká politka, která se začíná obracet v neprospěch finské pracovní síly. Nicméně je zde faktor ne zcela rozhodnutých voličů, ktěří u strany Perussuomalaiset tvoří většinu a můžou výsledkem voleb ještě velmi zamíchat – nedávno byl Perussuomalaiset v průzkumech druhou nejsilnější stranou, nyní s 15,4% je čtvrtou a teoreticky už nemusí být přizvána do případných koaličních jednání.
