Tento článek není žádnou hlubokou analýzou událostí v historii naší či jiné země. Spíše mě k němu motivovala nedávná návštěva Dánska s několika jeho muzei. Jako fanouška historie obecně jsem učinil několik postřehů, jak se dá také prezentovat vlastní historie.
Jak by se dalo čekat, Dánové navazují zejména na svoje vikingské kořeny. Navštívil jsem mj. dánské muzeum Vikingů v Roskilde, bývalém hlavním městě Dánska. Muzeum je pojato celkem komplexně, od archeologického workshopu, přes výstavy až po možnost navléci se do dobových šatů a zbroje. Zejména vystavené exponáty restaurovaných zbytků lodí Skuldelev I-VII jsou velmi zajímavé.
Vikingská éra je v Dánsku obecně velmi silně připomínána. Období vlády Knuta Velikého (985 – 1035) a jeho Imperium Maris Nordici je považováno za zlatou éru Dánského království, kdy Dánové pokořili i anglosaskou Británii a jejich říše zahrnovala i Norsko a část Švédska). Prakticky pod jednou vládou spojil všechny Vikingy. Ostatně tomu je věnováno celé patro v muzeu na zámku Kristianborg, kde si můžete prohlídnout řadu gobelínů, kteří mj. znázorňují plavovlasého Vikinga smýkající polonahou „Angličankou“ a za sebou na řetězu vlekoucí mnicha obtíženého kořistí. Podobných výjevů oslavující mužnost a sílu dánských Vikingů byla celá řada.
Velmi pobaven jsem tedy začal pátrat o nějakých zmínkách o bojích Slovanů a Vikingů, prakticky jediná zmínka v prezentacích byla o dobytí slovanské Rujany dánským králem Valdemarem I. (pro změnu také „Velikým“) roku 1168. Vůbec se nikde nedočtete o tom jak ve vrcholné éře Dánska a Vikingů vůbec Slované úspěšně dávali se svou „mírnou holubičí povahou“ slovutným „největším válečníkům všech dob“ na frak. Zejména mezi lety 1020-1040 Slované prakticky dominovali ze svých center – Wolinu, Rujany, Lubice (Lübeck) – celému západnímu Baltu. Nezapomínejme, že latinsky se Balt označuje jako „Wendile mare“ tj. slovanské moře. Vpadli do Dánska, Norska i Švédska – dobyli hlavní dánské město Roskilde, vyplenili oblast v okolí dnešního švédského Goteborgu, několikrát dobyli Hamburg. Nebyla to žádné epizoda, Slované si dobytí vikingské metropole Roskilde zopakovali i v roce 1134, kdy ho dobyli slovanští Rujánci (Ránové). Prakticky totální porážce Vikingů zabránila pouze jejich vítězství roku 1043 u Hedeby, kde se ovšem museli spojit se Sasy. Slované byli velmi úspěšní i přes to, že jednotlivé slovanské kmenové svazy bojovaly spolu navzájem, zejména Veleti a Obodrité. Bylo zřejmé, že Dánové své porážky nikdy a nikde ze zásady neprezentují, my se za své Moravské pole, Lipany či Bílou horu nijak nestydíme a je legitimní součástí naší historie.
Druhou takovou podnětnou záležitostí byla návštěva muzea protinacistického odboje v Kodani. Nebudu se zaobírat významem protinacistického odboje v Dánsku. Je holým faktem, že Danové do roku 1943 prakticky kolaborovali s Němci. Rozhodně si nevzali vzor ze svých norských bratrů, kteří ukázali, že oni svoji zemi nedají zadarmo. Celé muzeum na mě působilo, jakoby ani nebylo o dánském odboji, ale spíše kombinace něčeho jako „život v protektorátu“ s informacemi o vývoji bojů na frontách. Vyloženě úsměvně už působily počty obětí v okupovaných zemí v roce 1943, kde bych jen uvedl, že na informačních tabulích bylo uvedeno mj. československé oběti 114.000, u Dánska pak svítilo číslo 116 (!). Nejvíce bylo samozřejmě obětí polských, však polská Armia Krajowa se nikdy s okupací nesmířila. Značně jsem se rozčílil při nalezení informace u obrázku Reynharda Heidricha, kdy sem se dočetl, že byl „zavražděn Brity vycvičenými agenty“. Což je velmi podivná terminologie, osobně bych to popsal slovy „trest smrti vykonaný příslušníky československé armády – rotmistrem Jozefem Gabčíkem a rotmistrem Janem Kubišem“. Nicméně mého rozčílení si všimla polovina muzea 
.
Na závěr bych doporučil všem na svých zahraničních cestách navštěvovat právě místní muzea. Dozvíte se mnoho o jejich historii a nakonec zjistíte, že to co leckde prezentují jako něco úžasného, my u nás vnímáme jako naprostou samozřejmost. Dánsko je v tomto směru typické. Abych jen nehaněl, je třeba uznat, že expozice mají udělané opravdu moc pěkně. Poskytují různé letáčky v mnoha jazykových mutacích a občas i v češtině. Také bych ocenil, že i Dánové si ze sebe umějí udělat i trochu legraci (viz úvodní obrázek).
Ing. Jan Šneberk
