Plány na výstavbu dálnice se v roce 1938 v důsledku změny poměrů značně přehodnotily. Koncem října byl předložen návrh na vedení dálnice v trase Praha – Jihlava – Brno – Zlín – Košice a dále do Užhorodu. Projekt byl schválen 5. listopadu a pod vedením nově vzniklé organizace Velitelství stavby dálkových silnic realizovány přípravné práce.
V lednu roku 1939 byly zahájeny na trase Praha – Humpolec a v pohoří Chřiby. Stavba dálnice byla rozdělena na více úseků, každý v délce 10 kilometrů. Tehdejší ministr veřejných prací Dominik Čipera však tyto díly navrhl rozdělit po 5 kilometrech, aby se na stavbě mohlo podílet více stavebních firem, což mělo jak výhody pro tyto podnikatele, tak pro urychlení výstavby. 14. března 1939 jsou jmenováni ředitelé na nově vzniklá dvě stavební ředitelství – v Praze a Brně.
16. března však vzniká Protektorát Čechy a Morava, a tím je celá dosavadní práce na nové dálnici narušena. Již o dva dny dříve se přípravné stavební práce vznikem samostatného Slovenského státu omezily jen na Čechy a Moravu. Dále bylo rozhodnuto o začlenění české dálniční sítě do sítě německých dálnic. 29. března dorazil do Prahy říšský inspektor německých silnic Dr. Todt na jednání s ministrem Čiperou a dalšími úředníky o budoucí výstavbě dálnic na našem území. Dr. Todt tedy vyjádřil podporu pro pokračování ve výstavbě za předpokladu, že bude pokračovat podle německých norem – například z původně navrhované maximální rychlosti 120 km/h nové parametry měly vyhovovat pro rychlost až 160 km/h. V projektu byla také zvětšena šířka dálnice, změněny poloměry zatáček a příčný a podélný sklon.
Brzy byla vypsána výběrová řízení na dodavatele, 24. dubna 1939 byl přidělen první úsek, následující dny byly přidělovány další a jejich zhotovitelé ihned začali s přípravnými pracemi, aby mohla být vlastní stavba zahájena co nejdříve. První úseky mely být dány do provozu v průběhu roku 1940, a pro urychlení výstavby bylo dokonce v případě prokazatelných potíží povoleno přečerpávat původní rozpočty.
Problém však nastal s nedostatkem pracovníků – stavební firmy si musely vystačit cca s 1/3 původně plánovaných pracovních sil. Další problémy byly způsobeny samotnou válkou: nedostatek potravin, oceli, pohonných hmot, nedodání speciálních strojů z Německa atd.
Na některých úsecích se proto práce omezují jen na vykácení porostu apod. Dálniční úsek přes Chřiby ke Zlínu stále není možno upravit tak, aby splňoval zadané parametry.
V srpnu 1940 byla na několika úsecích zjištěna nepřipravenost tělesa k pokládce betonových vozovek, a to mělo za následek zákaz jejich pokládání. Na dalších úsecích byla v průběhu stavby zjišťována celá řada nedostatků a nekvalita provedených prací.
1. srpna 1941 byl vyhlášen zákaz staveb. 11. srpna však byla říšským protektorem Konstantinem von Neurathem udělena výjimka na dokončovací práce na úsecích, aby nedošlo k jejich znehodnocení. Naopak v okolí pohoří Chřiby probíhaly dle nařízení práce v plném rozsahu. Stavební sezona v roce 1941 byla z důvodu zákazu používání cementu ukončena 31. října. 30. dubna 1942 se práce definitivně zastavily, s výjimkou třech mostů zařazených mezi stavby největší důležitosti – přes údolí Šmejkalky, Sedlického potoka a údolí Želivky. Koncem května se definitivně zastavily veškeré práce s výjimkou jediného mostu – přes údolí Šmejkalky, ostatní úseky byly několika pracovníky jen zabezpečeny, zejména proti krádežím materiálu. V prosinci 1942 se zastavila stavba i tohoto mostu, který byl do té doby dokončen ze 42 %.
Během následujících let až do konce války nebyl dokončen ani metr nové dálnice a na všech úsecích byla zajištěna jen hlídací služba.
První díl naleznete zde. Dokončení příště.
Autor: Trojan
 1. Most přes údolí Sedlického potoka. |
 2. Most přes Želivku. |
 3. Vybetonovaný odstavný pruh u Čestlic z roku 1939 (Praha). |
 4. Pilíř postavený za protektorátu u hráze brněnské přehrady (spojnice Vratislav-Vídeň) |
Fotografie č. 1 převzata ze stránek www.dalnice.com, č. 2 a 3 ze stránek www.ceskedalnice.cz.
Zdroje:
kolektiv autorů: Dálnice v Československu, Ředitelství dálnic Praha, 1970
www.dalnice.com, www.ceskedalnice.cz, www.wikipedie.cz.
