V průběhu září letošního roku provedlo Centrum pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu AV ČR šetření za účelem zjištění názoru veřejnosti na roli církví v naší společnosti a na navrácení církevního majetku. Pro většinu z čtenářů jistě nebudou výsledky tohoto šetření nikterak překvapivé.
První zajímavé výsledky přineslo hodnocení úlohy církve ve společnosti. Nejpotřebnější se církve lidem jeví v oblasti duchovní opory. Zde zřejmě dochází ke směšování pojmů víra a církev, subjektivní pocit spojený s náboženským prožitkem je často zaměňován s institucionalizovaným společenstvím, kterým sama církev je. Duchovní oporou je sama víra, nikoliv instituce sdružující na základě konfese občany. Tady je ovšem spíše na vině způsob, jakým je otázka položena.
Na dalších místech se umístila péče o staré, nemocné resp. chudé, což vyplývá z podstaty samotného poslání křesťanských církví, bez ohledu na denominaci. Poněkud překvapivě se většina respondentů vyjádřila negativně na dotaz, zda jsou církve potřebné v souvislosti s udržováním morálky ve společnosti. Potvrzuje se, v rámci Evropy specifické, obecně negativní vnímání církve naším silně ateistickým národem. Nadále je pokračující trend, že z pohledu občanů význam a potřebnost církví ve všech ohledech neustále klesá.
Možná i právě proto z logiky věci je český národ v drtivé části proti vydávání jakéhokoliv majetků církvím a to přes to, že podstatná část jeho zestátnění v roce 1948 považuje za nespravedlivé. Zřejmě nejvíce zajímavé je zjištění, že odpor k vrácení majetku církvím převažuje i u věřících.
Podstatnou měrou k tomu zřejmě přispívá i skutečnost, že i občané věřící si uvědomují paradoxy, které tato legislativní úprava přináší. Asi nejotřepanější a nejvíce omílaným faktem je spojování termínu „navracení církevního majetku ukradeném v roce 1948“ ve formě finančních kompenzací církvím a náboženským společnostem, které v roce 1948 na území Československa nepůsobily, popřípadě tenkrát ještě vůbec neexistovaly.
Celý výzkum veřejného mínění je dispozici ZDE
