Nejbližší akce

Rubrika ‚jižní Čechy’

Výlet na Blaník, 20.-22. ledna 2012

31. ledna 2012 12:17

všichni se do bufetu v přízemí rozhledny nevešliPo dvouleté přestávce opět proběhla oblíbená zimní víkendová akce pod Blaníkem. Ubytovací kapacita v místním statku byla limitována na 31 míst a je třeba zdůraznit, že zájem ze strany členů našeho sdružení byl obrovský a všechna místa byla rezervována již na konci předchozího roku. Množství členů Svornosti tak svou účast omezilo pouze na sobotu, kdy byl naplánován výstup na samotnou legendární českou horu Blaník, které dominuje rozhledna v podobě husitské hlásky.

Pátek byl věnován společenskému večeru ubytovaných. V sobotu pak „jednodenní“ výletníci a větší část ubytovaných vyrazila nahoru na horu. Následovalo přátelské posezení a společný oběd s pravou českou klasikou v podobě guláše, resp. svíčkové se šesti. Pozdní odpoledne přineslo  sněhovou bouři, která znemožnila návštěvu zříceniny hradu Šelmberka s jeho historicko-řemeslným centrem a z cesty domů části účastníků udělala adrenalinový zážitek.

Pražské Svornosti nezbývá než poděkovat za organizaci a dalším z Hradce Králové, Plzně, Písku, Brna a dalších míst  poděkovat za účast.

(cw)

[gallery link="file" columns="4"]

Zobrazit více…

Vernisáž v Písku zahájí výstavu k výročí Operace Anthropoid

30. ledna 2012 10:33

vystava-70.anthropoidPísek - Již v pondělí 30. ledna 2012 od 9 hodin proběhne v aule základní školy E. Beneše v Písku vernisáž k výstavě nazvané Někomu život, někomu smrt. Ta se váže k blížícímu se kulatému výročí odstranění někdejšího říšského protektora a prominentního nacisty Reinharda Heydricha. Útok provedlo koncem května 1942 - a ve výsledku úspěšně - komando československých parašutistů. Chystaná akce nesla od začátku označení jako Operace Anthropoid. Na čtyřiadvaceti samostatně stojících panelech budou představeny nejdůležitější události domácího a zahraničního odboje z období od všeobecné mobilizace v září 1938, podpisu Mnichovského diktátu, přes plánování samotné likvidace Heydricha, až po oduznání "Mnichova" Spojenci a pomstu nacistů za Heydrichovu smrt. "Výstava je věnována především českým vlastencům - odbojářům, kteří neváhali obětovat své životy za svobodu své vlasti", říká jeden z píseckých spoluorganizátorů, zástupce jihočeské Svornosti student Aleš Procházka (22).

Kdo je hlavním pořadatelem a garantem projektu Někomu život, někomu smrt?

Výstava je součástí vzdělávacího projektu občanského sdružení ANLET neboli Asociace nositelů legionářských tradic, která sídlí v Praze.

Sedmdesáté výročí od atentátu na Heydricha si připomeneme až koncem května. Proč se tedy výstava koná již nyní?

Důvod je prostý: termíny blízko data výročí byly již zamluvené. Nechtěli jsme však občany a návštěvníky Písku ochudit o tuto jedinečnou příležitost a tak výstava v okresním městě proběhne v rozpětí mezi 30. lednem a posledním únorem.

Výstava je tedy putovní?

Jistě. Je možné ji shlédnout i na několika dalších místech České republiky. První se uskutečnila již na podzim loňského roku v Praze. Na jihu Čech se plánuje ještě jedno zastavení, v dubnu na půdě českobudějovické vědecké knihovny. A seriál poběží po většinu letoška. V čase samotného výročí se výstava vrátí do Prahy, kde vydrží až do svého ukončení.

Zdejší výstava se začala připravovat v Den památky obětí holocaustu, vernisáž proběhne v ten samý den, kdy v Německu před devětasedmdeáti lety převzali moc nacisté v čele s Adolfem Hitlerem. Jedná se shodu pouze náhodnou?

Více méně ano. Ale i tak to dodává určitou symboliku. Tato výstava je vzpomenutím na hrdiny československého odboje, kteří neváhali položit svůj život za znovuobnovení své vlasti. Je důležité nezapomenout na tehdejší zvěrstva a současně nedopustit, aby neonacistické, respektive neofašistické tendence opět nějakým způsobem ovládli naši zem.

Pro vernisáž propůjčila své prostory písecká ZŠ Edvarda Beneše, přičemž nositel tohoto jména byl v době okupace naším exilovým presidentem a Operaci měl tehdy sám požehnat. Má i toto nějakou souvislost?

Na tom je vidět, jak se proplétá minulost se současností. Již delší dobu se základní škola Edvarda Beneše zajímá o aktivity projektu Město Písek - nejen pětačtyřicátý, který tuto výstavu v našem městě zastřešuje. Proto je, myslím si, na místě, aby právě škola nosící jméno našeho exilového "odbojového" prezidenta měla tu čest jako první hostit tuto výstavu.

Výstavu postupně vezme pod svá křídla hned několik dalších základních škol v Písku. Je účelem seznámit s osudy a činy tehdejších výsadkářů především naši mládež?

Výstava je určena pro všechny zájemce o historii naší vlasti, ale samozřejmě bychom chtěli, aby si i naše mládež z této výstavy něco odnesla. Ať už nové informace, poučení do budoucna, nebo i hrdost na činy svých předků, jež pro lásku k vlasti dokázali obětovat i to nejcennější - svůj život.

A co čeká školáky, ale i další návštěvníky během samotné vernisáže?

Návštěvníci se mohou těšit - kromě úvodních slov ředitelky školy Evy Vanžurové a řeči zástupců místních organizátorů k výstavě a činům parašutistů - i na hudební vložku v podobě živého vystoupení skotské dudácké hudby.

Jak se vy osobně stavíte k názoru, že v pražských Holešovičkách tenkrát nešlo o "běžný" atentát, nýbrž o neodkladné vykonání "ortelu nad katem českého národa"? A měl podle vás čin zásadní dopad na další průběh okupace, odboj a válku obecně?

Podle mne patřil tento čin k nejvýznamnější akci našeho zahraničního odboje za druhé světové války. Heydrichovy plány na likvidaci českého národa byly a jsou známé. Pokud by se včas nezasáhlo proti "katovi českého národa", je možné, že bychom tu dnes nebyli. A proto se mi velmi líbí věta, kterou napsal spisovatel Václav Černý ve svých pamětech: "Heydrich přišel zabít český národ a český národ ho za to zabil." Jak zásadní čin to pro nacistické okupanty byl, dokazují jejich následné akce při vypálení Lidic, Ležáků a další represálie na českém obyvatelstvu. Ale i přes tyto následky byl atentát jasným a zcela zásadním činem, který ukázal, že Češi jsou ochotni za svou vlast a národ nejen bojovat, ale i umírat.

Pavel „P“ Král

zveřejněno v regionálním tisku, dále viz Písecký svět

Zobrazit více…

Přednáška o protivzdušné obraně státu – 10. prosince 2011, Písek

24. prosince 2011 08:00

prednaska-PVOS-pisek_12-2011_3_prohlizeni_materialuSobota 10. prosince v podvečer znamenala pro jihočeskou Svornost malou premiéru, naše regionální organizace pořádala svou první přednášku, která se týkala Protivzdušné obrany státu (PVOS). Zaměřila se tak na vojenskou historii Československa a především dnes trochu opomíjenou Československou lidovou armádu (ČSLA). Přednášel Josef Jonák, člen Klubu vojenských důchodců a bývalý voják sloužící právě u protivzdušné obrany.

První část přednášky se zaměřil na období před samotným použitím protivzdušné obrany v Československu a to tedy 2. světovou válku. Byly shrnuty všechna fakta (viz video), která měla zásadní vliv na počátek PVOS u nás. Především vznik NATO a na později vzniklou Varšavskou smlouvu.

prednaska-PVOS-pisek_12-2011_1_uvodni-Jonak

Druhá část se tedy zaměřila na období 50. a 60. let v Československu. Dobu, která zapříčinila vznik protivzdušné obrany státu, z důvodu studené války mezi Západem a Východem.

Vojsko Protivzdušné obrany státu (PVOS), bylo určeno k ochraně našeho státního území. Způsob obrany byl objektový, protože nikdy nebylo prostředků k plošnému pokrytí celého území. Byla chráněna především ekonomická centra: Plzeň, Praha, Brno, Ostrava, Bratislava a Košice. Objekty byly bráněny protiletadlovými raketovými systémy. Ostatní města či objekty nezůstávaly však bez obrany. Vojsko Protivzdušné obrany státu mělo radiotechnické vojsko, které zajišťovalo sledování vzdušných cílů, protiletadlové brigády a oddíly k ničení letounů raketami, ale také stíhací letectvo, které působilo i tam, kde nebyla objektová obrana raketami.

prednaska-PVOS-pisek_12-2011_2_ucastPrávě raketami a dalšími složkami aktivní obrany se zabývala poslední část přednášky. Byly zmíněny kupříkladu protiletadlové rakety S-200, S-300, stíhací letouny MIG-29 aj.

Celá přednáška byla prokládána zážitky a veselými příhodami z vojny, což bylo velmi příjemné osvěžení ve výkladu. Ačkoliv účast nebyla příliš vysoká, myslím, že se všem přednáška líbila, i vzhledem k množství erudovaných dotazů, které byly na pana Jonáka pokládány. A jak se říká, přednáška bez otázek není pořádná přednáška. Na závěr bych chtěl poděkovat všem zúčastněným a především panu Josefu Jonákovi, který si na nás udělal čas a přednesl nám toto velmi zajímavé téma z vojenské historie Československa.

 

Aleš Procházka

 

Zobrazit více…

Den válečných veteránů v Písku – 10. a 11. listopadu 2011

16. listopadu 2011 08:00

10.11._Vlajky u Melegnanskeho pomnikuDen válečných veteránů, někomu toto slovní spojení mnoho neřekne, někdo si vzpomene na významný den v kalendáři, ale jiní ho aktivně prožívají, jako například jihočeská Svornost.

10. a 11. listopadu jsme se jako partneři projektu "Město Písek, nejen pětačtyřicátý" zúčastnili akcí spojených s významným mezinárodním svátkem - Dnem válečných veteránů.

Již 10.listopadu jsme zahájili vzpomínku na padlé vojáky okruhem po památnících ležících na území města Písku. Prvním a zahajovacím místem byl pomník padlým u Melegnana a Solferina, který připomíná smrt 872 vojáků píseckého 11. pěšího pluku, kteří statečně bojovali a padli v severní Itálii v bitvách u Melegnana (8. června 1859) a u Solferina (24. června 1859). V pořadí druhou zastávkou byla Mariánská kaplička, která upomíná bitvu mezi rakouskými a francouzskými vojáky, která se v Písku udála v roce 1741 za války o rakouské dědictví. Předposledním zastavením se stal pomník obětí 1. světové války na bývalém hřbitově u Nejsvětější Trojice. A nakonec putování bylo zakončeno u památníku letců RAF, našich rodáků z Písecka.

V pátek 11.listopadu od 11 hodin proběhl na vojenském hřbitově tradiční vzpomínkový akt k uctění památky padlých, nejen v 1. světové válce. Na místo konání jsme přijeli krátce před jedenáctou, na místě již bylo pár lidí, veteráni z Českého svazu bojovníku za svobodu, zástupci armády, policie, děti z Píseckých základních škol a další hosté. Po odbytí 11:00 jsme se již řadili v zástupu k pomníku klečícího Génia, který je věnován 28. střeleckému pluku a všem padlým ve světové válce 1914-1918 bývalého prácheňského kraje. Po přednesu básně "Na polích flanderských" od Johna McCrae, proslovu a modlitbě za mrtvé již všichni hosté položili květiny a svíčky. Svornost jižní Čechy společně s přáteli z Buddies Písek uctili padlé věncem.

K tomuto pietním aktu proběhla ještě vzpomínka na gen. Josefa Bílého, jež svá studentská léta trávil právě v Písku.

Někteří z nás se poté ještě účastnili slavnostního oběda s veterány a významnými občany města Písku, který se vedl v přátelském a vzpomínkovém duchu na ty jež s námi již být nemohli.

Tímto byly vzpomínkové akce na padlé, i celý Den veteránů, úspěšně zakončeny. A my se těšíme za rok na viděnou!

Autor: Aleš Procházka
Foto: AP, P. Král, E. Veselá

[gallery link="file" columns="4"]


Zobrazit více…

Návštěva výstavy o čs. zahraničních letcích – 22. října 2011 Písek

25. října 2011 20:56

plakat-LETCI_800V sobotu 22. října 2011 jsme se účastnili jedné, respektive dvou významných akcí, které probíhaly současně na stejném místě. Tím místem byla Střední průmyslová škola a VOŠ v Písku. Událostí zásadní se pro nás stala výstava - "Vítězný boj československých letců a paradesantní brigády". Druhá, stejně významná událost byla 70. výročí založení průmyslové školy v Písku.

Pro nás zásadnější akce, výstava - "Vítězný boj československých letců a paradesantní brigády" probíhala od 17. do 22.10., přičemž 22.říjen znamenal její vyvrcholení a účast všech významných hostů, především zástupců Sdružení čs. zahraničních letců - Východ, které pro tento slavnostní den zastupoval plk.v.v. Ludevít Štefka a plk. v.v. Juraj Gburak.

Výstava obsahovala 25 panelů prezentující bojovou cestu 1. československé smíšené letecké divize v SSSR od jeho vytvoření v roce 1944, účasti ve Slovenském národním povstání a činnosti až do osvobození naší československé vlasti. Kromě zmíněné výstavy byl pro nás neocenitelný rozhovor s panem plk. v.v. Jurajem Gburakem, který sic k letectvu nastoupil až v roce 1945, ale plně se věnoval svému povolání až do roku 1989, kdy aktivní službu pověsil na hřebík a odešel do důchodu. Dozvěděli jsme se spousty zajímavých informací o životě a činnosti zahraničních letců. Kromě jiného jsme si uvědomili, že je důležité mluvit ne jen o letcích z Anglie, ale taktéž o jejich spolubojovnících z východní fronty. Ti mají jednu nespornou výhodu, kterou bojovníci na západní frontě bohužel neměli -  možnost přímo osvobozovat svou vlast, Československou republiku.

Autor: Aleš Procházka
Foto: Zdeněk Říha

ČSBSDiskuze s plk. v.v. Jurajem Gburakemplk.v.v. Ludevít Štefkapanely


Zobrazit více…

Den české státnosti – 28. září 2011, hora Říp

6. října 2011 21:18

Svorní na ŘípuSvátek svatého Václava, patrona české státnosti, bývá v současné době mnohými Čechy chápán jako den, kdy není nutné navštívit místo výkonu zaměstnání nebo školní povinnosti. Zeptáte-li se však, proč do práce 28. září nemusíme (někteří musejí), ne každý, s akcentem na slovíčko „ne,“ dokáže tomuto dni přiřknout správný význam.

Ti z nás, kteří si daný význam uvědomují v jeho závažnosti a významnosti, pokud mohou, sjíždějí se již pravidelně v tento den k jedné z nejvýznamnějších dominant Polabské nížiny, k hoře Říp.

Na parkovišti pod Řípem, v obci Rovné se letos postupně začali sjíždět členové a příznivci Svornosti kolem jedenácté hodiny dopolední (nutno podotknout, že Východočeši přijeli na místo jako první :-) ) a po příjezdu ostatních účastníků řípského setkání jsme se společně s dorazivšími Západočechy (samozřejmě jich bylo nejvíce :-) ), Středočechy, Jihočechy a také ostatními, kterým se za nejmenování omlouvám, vydali ve stopách praotce Čecha na poslední etapu jeho daleké historické pouti, k vrcholu hory Říp.

Na tomto místě stojí za zmínění, že jsme byli příjemně překvapeni velmi hojným počtem lidí, kteří v tento den chtěli, podobně jako my, naši památnou horu navštívit. Dokonce parkoviště v Rovném určené pro cca padesát aut zdaleka nebylo schopné přijíždějící návštěvníky tohoto místa pojmout, a tak jste mohli vidět zaparkovaná auta po celé vsi, kde jen se dalo.

Počasí bylo ten den vpravdě letní, a tak jsme nahoru přišli příjemně oroseni, zvláště potom ti z nás, kteří na výlet s sebou vzali své rodiny a potomky, jejichž stáří jim dovolilo zúčastnit se pouze v dětském kočárku. Avšak na svítící slunce jsme se rozhodně nezlobili, vždyť nám právě ono umožňovalo překrásný panoramatický pohled do Polabí a nejen tam, dokonce byl k vidění i nejvyšší vrch Českého ráje, Kozákov.

Po krátkém vydýchání po výstupu byl jedním naším členem přednesen projev předsedy Svornosti, jenž se alespoň prostřednictvím psaného slova zúčastnil řípského setkání také. Poté již následoval návrat k parkovišti a vzhledem ke skutečnosti, že se již blížila druhá hodina odpolední, většina Svorných se rozhodla naobědvat se v nejbližší otevřené restauraci.

Avšak nalézt ten den v okolí otevřený podnik, kde byste mohli zakoupit oběd, nebylo nikterak jednoduché. Až poté, kdy jsme projezdili okolí Řípu v okruhu dvaceti až třiceti kilometrů a Říp si prohlédli ze všech světových stran, se nám otevřely dveře v obci Straškov.

Klidně bych od milých, zaskočených slečen - obsluhy místní restaurace - čekal citát z Hospody na mýtince: „Na takový návaly tady nejsem připravenej,“ ale poradily si s námi asi dvaceti hladovými krky s grácií a kolem čtvrté hodiny odjížděli ze Straškova poslední členové našeho sdružení s veselou myslí a těšící se na další společné počiny.


Jakub Hlávko

P.S. Nesmíme zapomenout na pravidelné účastníky naší akce - přátele z Rodné víry, díky a zase za rok :-).

[gallery link="file" columns="4" orderby="title"]




Zobrazit více…

Výlet po pevnostech Jindřichohradecka – 20. srpna 2011

26. srpna 2011 00:39

VýletníciPolovina prázdnin je za námi, proto jsme se rozhodli, že si krásné letní dny zpestříme nějakým hezkým výletem. Jako ideální nápad se nám zdálo navštívit muzeum čs. opevnění Klášter II a areál ve Slavonicích. Slovo dalo slovo a v sobotu 20. srpna jsme vyrazili vstříc "betonové hranici" na Jindřichohradecku.

V dopoledních hodinách jsme s předstihem vyrazili z Písku a Českých Budějovic na místo plánovaného srazu v Nové Bystřici. Přesnost je výsadou králů, proto jsme ostatně do Nové Bystřice dorazili akorát. Po krátkém bloudění, kvůli slabšímu značení, a vlastně i náhodou, jsme konečně nalezli náš první cíl muzeum Klášter II. Objektů v rámci naučné stezky tam bylo nespočet, každý po 50 metrech od předchozího, tak aby se navzájem mohli krýt střelbou. Jeden řopík byl otevřen veřejnosti a plně vybaven, uvnitř jsme dostali stručný výklad. Další objekty byly jen natřeny či vůbec neupravovány. Zajímavostí muzea byly i dochované základy chaty, určené pro strážné oddíly a osádky lehkého opevnění, která poskytovala zázemí pro 40 vojáků. Takové stavby částečně řešili problémy spojené se značnou vzdáleností tehdejších vojenských ubytoven od samotné linie opevnění. Kromě osobní výzbroje a výstroje osádky se v těchto chatách skladovalo i vybavení pro objekty, které měly být obsazovány až v případě poplachu, záložní součástky, konzervační materiál, munici, signální rakety, zdravotnický materiál, záložní dávky proviantu, kuchyňské náčiní pro přípravu stravy a spoustu dalšího potřebného materiálu.

Druhým cílem naší cesty pak byl pevnostní areál ve Slavonicích. Tentokrát jsme díky perfektně značené cestě nebloudili. Jen co jsme vystoupili z auta, těšil nás pohled na první objekt, kterým byl řopík vz. 37, typ A-140. Zajímavostí bylo, že se dosud dochovala část původního dřevěného bednění, které sloužilo jako forma při tuhnutí betonu, a stavební výkop 1m pod úrovní terénu. Další objekty následovaly v blízkém lese. Po zaplacení vstupného a zakoupení upomínkových předmětů jsme již trpělivě čekali na uvolnění objektu předchozí skupinou. V prvním objektu byla umístěna expozice věnována poválečným létům, kdy část opevnění byla v letech1949-53 reaktivována. Průvodce nás seznámil s obdobím, kdy se komunistický režim obával  útoku "západních imperialistů" a pro zastavení očekávané invaze hodlal využít i předválečná opevnění. Zajímavost, která mi ještě uvízla v paměti, bylo, že vojáci té doby používali veškeré dostupné uniformy, od převlečníků wehrmachtu po kombinace ukořistěných uniforem různé provenience, pouze uniforma SS nebyla pro odpor našich vojáků nikdy  použita.

Druhý řopík byl kompletně uveden do reálného stavu z mobilizačního týdne na konci září roku 1938. Takže nechybělo kompletní vyzbrojení a výstroj osádky objektu. Pro malé i velké zájemce tu dokonce byla možnost vystřelit si z pušky vz. 24 ráže 7, 92 mm, ale bohužel jen slepými náboji. :-)

Po prohlédnutí linie celého opevnění, kde bych ještě zmínil zajímavý jednostranný objekt, vybudovaný pouze s jednou boční střílnou, jsme se pomalu vraceli zpět. Pro umocnění dojmu byla na prohlídkové trase umístěna i dvouřadá protipěchotní překážka z ostnatého drátu, postavená na stabilních železných kolících tzv. prasečích ocáskách i dobová improvizace na dřevěných kůlech, která byla běžné pro úseky v lesích. Nechyběly ani další překážky, např. řada železných protitankových rozsocháčů tzv. českých ježků, které byli československým patentem a za druhé světové války se rozšířili prakticky po celém světě.

Tato prohlídka naši vlastivědnou akci prakticky zakončila a my se těšíme (snad příští rok) na shledanou.

Aleš Procházka

[gallery link="file" columns="4"]



 

Zobrazit více…

Svornost si připomněla odkaz mistra Jana Husa – 5. a 6. července 2011, Husinec

12. července 2011 11:29

2011_mjh_740Do Husince dorazila většina z našich členů a příznivců již odpoledne a tak byl široký prostor k rozhovorům, posezení a občerstvení. Je třeba říci, že mnoho místních nás přátelsky vítalo, pohostilo sklenkou něčeho ostřejšího a bylo vidět, že místní lidé si přespolních, kteří si přijedou připomenout jejich rodáka a našeho národního mučedníka mistra Jana Husa, velice váží.

V devět hodin vyrážel tradiční smuteční průvod. Členové Svornosti, ač místními přečísleni, byli díky loučím a vlajkám ihned viditelní a vytvořili tak jádro průvodu. Průvod došel až k rodnému domku Jana Husa, kde jsme shlédli představení na téma „Mistr Jan Hus“ v podání divadelního souboru Bouček z Vimperka. Dále přednesl svůj projev starosta Husince  a zazpíval místní pěvecký sbor. Oficiální program byl ukončen a my jsme se přemístili k pomníku Mistra Jana. Na tomto místě zazněl ústy předsedy východočeské regionální organizace Jakuba Hlávka vzkaz našeho předsedy, který se tentokrát bohužel nemohl osobně zúčastnit (text viz níže).  Jako druhý se slova ujal předseda plzeňských Svorných, který pronesl krátký improvizovaný projev, kde se mimo jiné pozastavil nad chabým respektem dnešních Čechů k husitské revoluci.

2011_mjh_738

Po oficiálním ukončení akce  jsme se odebrali do hospůdky, ve které jsme s ostatními Svornými do nočních hodin diskutovali na nejrůznější témata. Závěr večera jsme strávili v místním hudebním klubu, kde nám byla ke všeobecné radosti puštěna stylová hudba, a kde jsme opět setrvali až do pozdních ranních hodin.

Druhý den ráno někteří z nás nasáli sváteční atmosféru na místních trzích. Ke shlédnutí zde byla dobová řemesla jako tesařství nebo kovářství, dokonce i krátké vystoupení šermířů a fakírů.

Celá akce se velice vydařila, účast byla jako vždy velice hojná a to i ze vzdálenějších RO, zde bych rád zmínil hojné zastoupení z Plzně a Hradce Králové, zástupce Písku, Českých Budějovic, Prahy a dokonce i vzdálené Ostravy. Příjemným bylo tradiční přátelské chování místních, které zjevně těší naše pravidelné návštěvy jejich obce. Doufejme, že následující ročník se bude odehrávat v podobném duchu a v ještě hojnějších počtech.

Autor: Milan Kalabza

Projev předsedy sdružení Svornost u příležitosti uctění památky Mistra Jana Husa


Poselství předsedy

"V předvečer smrti mistra Jana Husa jsme se zde opět sešli, abychom si hrdě připomenuli smrt jednoho z největších Čechů.

Členové a příznivci sdružení Svornost se jako většina českých vlastenců hlásí k odkazu Husovy snahy napravit poměry v českých zemích. Husův odkaz je však nutné vnímat především prostřednictvím jeho života, mučednická smrt v Kostnici proto nemůže nikoho překvapit. Husův zápal pro spravedlnost, ctnost, víru a zodpovědnost prostupuje vším co kdy udělal. Hus o nápravě světských poměrů pouze nemluvil - on pro to hlavně žil a aktivně konal - tím také strhnul a motivoval mnoho svých stoupenců. Ve svých kázáních se neomezoval jen na kritiku - naopak hledal a ukazoval cestu k Dobru.

Inspirujme se jeho životem a pracujme na společném díle - lepším, poctivějším, upřímnějším a spravedlivějším českém státě. Vlastenectví je výzva konat dobro českému národu, našim rodinám, obcím. Nenechme se otrávit pesimismem a všudepřítomnou nenávistí - závistí. Dokažme, že Husova oběť a vše co činil nepřišlo vniveč.

Žijeme ve svobodě, v demokracii, samostatném českém státě - važme si toho a nezapomeňme, že nic z toho jsme nedostali zadarmo. Je smutné, jak lidé nadávají na demokracii a přitom pro ni nic neudělali, stydím se, když slyším mladé lidi špinit svou vlast výměnou za pozlátko Západu.

 Husův odkaz měli na rtech kališničtí bojovníci, když šli proti celé Evropě, stejně tak příslušníci československých legií v boji za samostatnost svého národa či československé jednotky v bojích proti nacismu. Není náhoda, že odkazem mistra Jana Husa se zabýval i náš prezident Osvoboditel či národní obrozenci.

Dovolím si říci, že nebýt Husa, tak zde nemáme český stát ani český národ. Pokračujme v životě mistra Jana - buďme lepšími lidmi, pracujme na sobě, zajímejme se o okolí, pomáhejme si navzájem a buďme Svorni!"

V Mostech u Jablunkova dne 28. června 2011

David Kohut

Zobrazit více…

Svornost – Husinec 2011

7. července 2011 09:06

Výlet do Trocnova – 25. června 2011

3. července 2011 04:00

00_mapaDne 25. června naše regionální organizace vyrazila na výlet po Žižkových stopách. Na tuto akci jsme se velmi těšili, jelikož se jednalo o jednoho z našich předních husitských vojevůdců a současně našeho jihočeského rodáka. Kromě Žižkovy mohyly a legendárního místa narození, je tu i pěkné muzeum věnující se odkazu Jana Žižky. To bylo bohužel v době naší vlastivědné výpravy  zavřené z důvodu rekonstrukce.

Sraz jsme měli v 11:00 na parkovišti před muzeem, po krátkém čekání jsme uvítali naše přátele z Českých Budějovic a dalších míst jižních Čech, a vyrazili na první zastavení. Tím byla velkolepá socha z dílny Josefa Malejovského zhotovena na konci 50. let. Pod ní jsme také hned udělali několik snímků, dokazujících naší přítomnost u sochy tohoto velkého muže naší historie. Od tohoto pozoruhodného monumentu to bylo již pár metrů k pomníku Žižkova dubu, který upozorňuje na místo, kde kdysi stával statný strom, pod kterým se podle pověsti roku 1360 Jan Žižka z Trocnova narodil. Strom  údajně zanikl kolem roku 1700, kdy byl na příkaz katolické  církve pokácen a spálen.

Po krátkém odpočinku jsme vyrazili opět kupředu  po značené turistické cestě jsme. Naším dalším cílem byly zbytky dvorce Žižkova strýce Mikše a 9 m hluboká studna náležející k tomuto dvorci. Mikšův dvorec není co do rozlohy ničím výjimečný, pouze základy obytných budov, jako ostatně u dvorce Jana Žižky, ale za to je zachovalejší. Při prohlídce zbytků dvorce  začalo už lehce poprchávat. I když rozhodně nejsme z cukru využili jsme přístřeší místního bistra a příjemně se občerstvili. Tím naše putování pomalu končilo, ještě pár slov s místními o poslání našeho občanského sdružení a alou domů. Budeme se však těšit znovu na shledanou.

Aleš Procházka

01_spolecna02_na_miste_narozeni03_studna04_zbytky_Miksova_dvorce


Zobrazit více…