Nejbližší akce

Rubrika ‚Moravskoslezský’

„Byli jsme si zastřílet…“ – 10. června 2011, Ostrava

16. června 2011 00:15

tercTa čtyři slova, jak jednoduše se napíšou. Byli jsme si zastřílet! Popravdě, střílel jsem poprvé v životě. Dokonce i nabitou zbraň jsem viděl poprvé. No, ale co..., říkal jsem si. Nemůže to být tak těžké. Vezmu do ruky pistoli, namířím na místo, kam chci střelit a zmáčknu spoušť. To by mělo být vše. Tak to bude asi v pohodě. No tak jsme tam tedy přišli. Já, David a Líba. Když jsme tedy byli na střelnici a vše bylo zařízené, dali nám do rukou sluchátka a vyrazili jsme do učebny. Jasně, že mi to nedalo a během té desetimetrové cesty do učebny, jsem si ty sluchátka vyzkoušel. A najednou hrobové ticho! Jako když si ztlumíte televizi a díváte se na lidi, jak jen otevírají pusu.
V učebně nám instruktor důkladně vysvětlil, jak se zbraň drží, nabíjí, a taky jak se s ní míří. Tvářil jsem se jako frajer a pořád jsem byl přesvědčený, že vše je jen o dobrém zraku. No a teď jsme si to měli zkusit. Uchopit, nabít, namířit a na prázdno, zatím bez nábojů, vystřelit. Uchopit, no tak to jsem nějak zvládl. Chvíli jsem sice váhal, kam mám dát levou ruku, aby mě to při nabíjení nepraštilo, ale nakonec jsem to nějak chňapl. Pravá ruka musela být tak, aby ukazovák nebyl na spoušti a palec spolu s ostatními prsty pevně držel rukojeť pistole. Teď jsme měli za úkol levou rukou chytnout zadní boční stěny závěru a potáhnout dozadu. Já jsem to však udělal chytře a stejně jako ve většině amerických filmů, jsem zbraň natáhl zprostředka. No jasně, že jsem si v komoře skřípl ruku. Nakonec to vyšlo a šli jsme střílet.
Když jsem teď už s nabitou zbraní namířil na terč, začaly se mi trochu klepat ruce. Místy jsem slyšel výstřely ostatních střelců na vedlejších drahách. Poprvé jsem se docela vylekal, ale aspoň si zvykal na ty rány. Znova jsem namířil a křečovitě držel zbraň. Pomalu jsem mačkal spoušť. Podle instruktora váha spouště při mačkání byla asi 3 kg. A zbraň (CZ 85) vystřelila. Ruka vyskočila nahoru, ale i tak střela proletěla terčem, vzdáleným 10 metrů. V tuhle chvíli mě to začalo strašně bavit. Bylo to super. Každá střela byla vlastně adrenalin. A po každém výstřelu jsem se těšil víc a víc. A taky doufám, že si to někdy zase zopakujeme.

Autor: Petr Langer

[gallery link="file" columns="4"]



Zobrazit více…

MO-S 24 … rok první

18. května 2011 07:55

Rekonstrukce objektu s krycím názvem „Signál“ byla zahájena občanským sdružením – Klub vojenské historie Hraničářský pluk 4 na podzim roku 2006. V této době ještě nebylo Ostravsko přehlceno muzei tak, jak je tomu nyní. V okolí bylo započato pouze s opravou   MO-S 22 „František“, což ale vedlo jen k uzavření tohoto srubu. Jinak byly okolní objekty zarostlé neprostupnými křovinami. Při výletu po linii jste mohli spatřit sruby ve stavu, v jakém je zanechala válka a pozdější snahy totalitního režimy je znepřístupnit. Mohli jste shlédnout snahy některých lidí obejít tyto zábrany a dostat se do interiéru všemi možnými způsoby. Na mnoha místech byly rozbity cementové zálivky v místech vytržených zvonů a byly vytvořeny díry ve vchodech zalitých betonem. Lidé prostě toužili znát účel a vzhled interiéru těchto mohutných betonových bloků. Od svých rodičů a prarodičů slyšeli bajky o tom, že všechny objekty jsou spojeny tajemnými podzemními tunely, které jsou zatopeny a nalézají se v nich poklady v podobě munice a zbraní Wehrmachtu.

Zpět ale k našemu srubu. Původní stav byl na zdejší poměry velmi špatný. V prostoru vchodu, tj. mezi dvěma silnostěnnými dveřmi, byla odpálena nálož a následná exploze roztrhala druhé dveře. Ty vybouraly  50cm silnou betonovou zeď v tomto prostoru, dále také cihelnou příčku v prostoru schodiště, příčku mezi místností s nádržemi pro vodu a místností s municí, poškodily celý prostor schodiště a zničily příčku místnosti PHM v dolním patře. Aby toho nebylo málo, byla také proražena půl metru silná podlaha oddělující horní (bojové) patro a dolní (týlové) patro.  Pokroucené a potrhané výbuchem ležely druhé dveře až do doby těsně před započetím rekonstrukce ve spodním patře. Bohužel je ale někdo zcizil a pravděpodobně odvezl do sběrných surovin. Tímto jsme přišli o unikát, který se jinde na Ostravsku nezachoval.

Na podzim tedy začalo zpřístupňování srubu. S pomocí elektrocentrály zapůjčené z MO-S 5 byl vybourán vchod, který byl zalit betonem v šedesátých letech a také vysekány střílny zbraní od zazdění cihlami. Okolí srubu se částečně pročistilo od náletových dřevin a nezbylo nic jiné než začít s vyklízením interiéru od suti. Zbytků cihelných příček a jiného odpadu se zde nacházelo opravdu hodně, vždyť jen prostor pod schodištěm byl celý zasypán. Tato suť byla vynášená ve kbelících před vchod do srubu, kde se použila k zasypání nepůvodních německých zákopů. Ze stropu Signálu také zmizely zbytky bývalého včelína.  K úplnému uzavření všech možných přístupových otvorů do interiéru bylo také zapotřebí obnovit zálivku v šachtě po vytržené kopuli, která byla zničena.

Vzhledem k tomu, že byla rekonstrukce započata až těsně před zimou, moc se toho v tomto roce nepodařilo udělat. To však dávalo motivaci k pokračování prací v roce příštím.

Autor: Jiří Menšík

[gallery link="file" columns="4" orderby="rand"]

Zobrazit více…

Pietní akt u Czajánkových kasáren – 12. března 2011

14. března 2011 22:08

pamatnik-u-czajankovych-kasarenDnešní podvečer se před 72 lety nesmazatelně zapsal do dějin českého národa - českoslovenští vojáci, posádka Czajánkových kasáren v Místku, se aktivně postavili na odpor německým okupantům, kteří poněkud předčasně zahájili postupné obsazování trosek demokratického Československa. Více informací naleznete zde.

Tuto významnou událost si v sobotu 12. března 2011 připomenuli i účastníci pietního setkání u památníku příslušníků 8. pěšího pluku "slezského". Akci organizovalo občanské sdružení Svornost, regionální organizace Slezsko, která nabídla i doprovodný program v podobě výstavy o Mnichovu, okupaci a osvobození Československa - podrobnější informace vám přineseme v dalším článku.

czajankova-kasarna-2011-05

Pietní akt započal v 15 hodin položením věnce a kytice předsedou občanského sdružení Svornost Davidem Kohutem spolu se zástupcem Aktivních záloh Ostrava a Československé obce legionářské Robertem Komjathym. Poté předseda Svornosti přednesl projev, ve kterém vyzdvihl hrdinství mladých obránců Czajánkových kasáren a vyjádřil přesvědčení, že vlastenectví musí být postaveno na demokratických principech. Dále představil samotné sdružení Svornost, které si mimo jiné klade za cíl výchovu mladé generace vlastenců, kterým jsou hrdinové kasáren vzorem. Zazněla i citace z projevu prvního československého prezidenta T.G. Masaryka, který přednesl u příležitosti 10. výročí vzniku samostatné ČSR, o důležitosti a principech demokracie v životě národa.

S dalším projevem vystoupil předseda RO Slezsko Vladimír Turek, který se také zmínil o aktivním zapojení mladých vlastenců ve společenském dění a všechny zúčastněné pozdravil jménem Svatoslava Kalicha - posledního žijícího obránce Czajánkových kasáren. Pan Kalich má z našich aktivit upřímnou radost a byl potěšený, že jsme na události 14. března 1939 nezapomněli! Video-rozhovor s panem Kalichem vám v nejbližší době představíme na našich stránkách.

S posledním projevem se představil zástupce Českého svazu bojovníků za svobodu - pan Vladimír Krejčí, který krátce pohovořil o svých osobních zkušenostech z dob vyhnání jeho rodiny z českého pohraničí a období okupace. Pietní akce u památníku byla zakončena poděkováním všem příchozím a pozváním na výstavu Mnichov-okupace-osvobození, která se konala v nedalekém Národním domě.

Na závěr bychom znovu rádi poděkovali Aktivním zálohám Ostrava, ČSOL Ostrava a ČSBS za jejich účast. Poděkování patří i zástupcům RO jižní Morava, kteří nás přijeli podpořit.

Autor: Mgr. Libuše Kohutová


[gallery link="file" columns="3"]




Zobrazit více…

Odhalení památníku T. G. M. v Českém Těšíně – 28. září 2010

29. září 2010 04:00

zahaleny_pamatnik1V Den české státnosti, státního svátku, který připomíná mučednickou smrt svatého Václava, se členové slezské regionální organizace Svornost vydali do Českého Těšína, aby zde byli svědky znovu-odhalení památníku prezidenta osvoboditele - T. G. Masaryka. Proč znovu-odhalení? Jelikož původní socha Masaryka byla zničena na podzim roku 1938 polskými okupanty. Až teprve  v loňském roce proběhla díky pracovníkům Muzea Těšínska a dalších českých vlastenců petice za instalaci nového památníku. Památník se v současné době nachází v nově zrekonstruovaných Masarykových sadech a má podobu reliéfu jezdecké sochy našeho milovaného prezidenta.

Odhalení památníku bylo naplánováno na desátou hodinu dopolední a i přes nepříznivé počasí se zde sešlo kolem dvou stovek občanů, zástupců města Český Těšín, zástupců Muzea Těšínska a polského velvyslance. Akce začala státní hymnou, a pak se slova chopil historik David Pindur, který ve zkratce připomněl cestu ke vzniku města Český Těšín, Masarykovy zásluhy o jeho rozvoj, a dále pak vzpomněl osud sochy prezidenta Masaryka. Dále promluvil starosta města Český Těšín - Vít Slováček, který se spíše zaměřil na spolupráci měst Český Těšín a Czesin v rámci euroregionu Těšínské Slezsko. Vrcholem akce bylo slavnostní odhalení památníku, jehož autorem je ostravský sochař Martin Kuchař. Politici a zástupci muzea nakonec položili k památníku květiny a věnce, čímž skončila oficiální část programu.

Zástupci Svornosti vyvolali mezi občany živý zájem rozvinutou českou státní vlajkou - několik občanů nám přišlo poděkovat za odvahu. Naše vlajka pak posloužila i zástupcům muzea k fotografování před památníkem. Muzeum Těšínska mělo nedaleko i malý stánek, kde jsme si zakoupili pamětní medaili a objednali připravované DVD a publikaci o dnešní akci.

Jsme velmi potěšeni, že v městě Český Těšín znovu stojí památník věnovaný našemu nejvýznamnějšímu prezidentovi, i navzdory nenávistné kampani vedené „bojůvkáři“ z Kongresu Poláků. Český vlastenecký duch na Těšínsku žije a má silné centrum v Muzeu Těšínska, Matici slezské a lidech, kterým není lhostejný osud našeho regionu.

Za RO severní Morava - David Kohut

[gallery link="file"] Zobrazit více…

Po beskydských vrcholech – Lysá hora

3. září 2010 04:00

vrchol Lysé horyPokud plánujete turistické výlety v Beskydech, tak snad oceníte náš seriál příspěvků o vrcholech v moravskoslezských Beskydech, turistických trasách, zajímavostech, které byste neměli minout, případně chatách, kde najdete nejen dobré jídlo, ale i ubytování. Jako přidanou hodnotu vám nabízíme fotogalerii z cesty, tak jak jsme ji absolvovali my sami.
Na konec léta tu pro vás máme ten nejvyšší beskydský vrchol - Lysou horu. Patří mezi nejznámější vrcholy naší vlasti a proto ji ročně zdolá několik tisícovek návštěvníků - pěšky anebo na kolech. Za pěkného počasí se vám Lysá hora odvděčí impozantním výhledem na Moravskoslezské Beskydy, Jeseníky a Tatry. Nachází na katastrech obcí Ostravice, Krásná, Staré Hamry a Malenovice a je nepřehlédnutelná hlavně díky vysílači, který "zdobí" její vrch.

Pro náš výlet jsme zvolili modrou trasu z Malenovic, která vede přes Ivančenu, což je kultovní místo všech českých Junáků a obecně vlastenců. Jedná se o kamennou mohylu (symbol vlastenectví, statečnosti a přátelství) jako vzpomínku na 18 junáků, kteří byli Němci zavražděni za protinacistický odboj. Trasa patří mezí náročnější, ale můžou jí absolvovat i děti, proto vás nepřekvapí neuvěřitelné množství lidí mířících na Lysou horu anebo z ní sestupující (a to i v brzkých ranních hodinách). Normálním tempem se ocitnete po dvou hodinách pod vrcholem (Malchor), odkud musíte ještě absolvovat na jednom kilometru převýšení sta metrů. Nahoře se pak můžete odměnit v jedné z místních chat chutným jídlem za lidové ceny.

Pro návrat jsme vybrali jinou trasu - směrem na Ostravici a na Lukšinci jsme potom zabočili po žluté do Malenovic. Okolí Lukšince je známé svými jeskynními systémy, hlavně tzv. Ondrášovy díry (pojmenované po místním zbojníkovi). Kolem Lysé hory je silně rozvinutý turistický ruch nabízející různorodé aktivity: golf, wellness pobyty, paragliding, a další.

Autor: David Kohut

[gallery link="file"]

Zobrazit více…

Seminář k výstavě Mnichov-okupace-osvobození

30. srpna 2010 15:33
mnichov-okupace-osvobozeniPři příchodu nás uvítala paní ředitelka Ostravského muzea RNDr. Jiřina Kábrtová, která nám předala bohatý a zajímavý program. Posléze jsme se pozdravili s lektorem PhDr. Vladimírem Krejčím, který nás pozval na seminář, a také s předsedou ostravského městského výboru ČSBS brig. gen. Mikulášem Končickým, který pana Krejčíře pověřil, aby nás pozval. Již zmiňovaný generál zahájil seminář a seznámil nás s programem po němž se ujal slova prof. PhDr. Vladimír Krejčí, který zhodnotil práci lektorů v našem kraji. Dokonce i odbočil na aktuální téma o sudetoněmecké lži z dokumentu Zabíjení po Česku a došlo i na osobní zkušenosti a příběhy pana Krejčíře, který zmínil i říšské teroristy, kteří se nazývali Ordnéři a o kterých dnešní sudetští Němci,  podporováni Bavorskem, nechtějí ani slyšet. Posléze se ujal slova plk. v.v. PhDr. Petr Petružela, který nás důkladně seznámil s Mnichovem a jeho důsledky, které pro nás nebyly zrovna nejradostnější. Po tomto moři informací nastala přestávka na občerstvení, při které se k nám přidal i předseda o.s. Svornost. A tak jsme se po šálku kávy ve větším počtu Svorných zúčastnili další části přednášek na téma péče o válečné hroby a pietní místa a výkladem zákona č 122/2004 Sb. o evidenci a údržbě válečných hrobů a pietních míst, kterým nás provedl pan Ing. Petr Ivako (KÚ MSK). Je dobré zmínit i webovou stránku valecnehroby.army.cz, kde můžete pomoci umístit do databáze neznámý pomník ze svého kraje. V další části jsme se dověděli od hosta z Osvětimi, kterou Poláci raději nazývají Auschwitz a Birkenau. Tuto část prezentoval Polák z komplexu koncentračního tábora Osvětim, pan Stančík, který povídal i o často nevhodném chování studentů, kteří navštíví nacistické vyhlazovací lágry, a o tom, že je málo průvodců, kteří mluví v českém jazyce. Po tomto seznámení s dalšími zajímavými informacemi jsme se odebrali na dobrý oběd a po němž jsme diskutovali s panem generálem. Především jsme ho seznámili s naší organizací, a tím jsme se snažili navázat přátelskou spolupráci mezi našimi organizacemi. Poté se s námi předseda rozloučil a my zbylí jsme čekali na zbývající témata. Další téma bylo o zkušeností z besed a přednášek se školní mládeži, kterého se ujal pan Luděk Eliáš z ČSBS. Hovořil o mýtu, že školní mládež nemá zájem o historii, což je scestné, protože další části semináře jsou toho důkazem. Pomyslné štafety se ujala Mgr. Lenka Hrušková ze SPŠ Ostravy – Vítkovic. Tato kantorka, která je shodou okolností bývalou učitelkou našeho člena, nás informovala o zkušenostech, které během své práce na zmiňované škole se studenty získala. A dokonce byla překvapená, že její žáci mají tak obrovský zájem a dokážou být pozorní a hodnější než ledajací gymnazisté. Ukázala práci studentů při přípravě a realizaci putovní výstavy Mnichov – okupace – osvobození, při které jí technicky pomáhal student Petr, jenž nám dal po akci odkaz na web samotné výstavy (viz níže). Poté se ujal slova ještě udýchaný Mgr. Petr Šimíček, který za námi přijel na kole z cca šedesátikilometrového výjezdu. V rychlosti kulového blesku nás seznámil se svou prací se studenty z gymnázia Olgy Havlové a Pavla Tigrida či dalších škol. Zde velmi důmyslně seznamuje studenty s moderními dějinami na výborné moderní úrovni, která je dokážou oslovit. Sám jsem byl účastníkem na jeho seminářích, které byly naprosto dokonalé a ostatní školy by na jeho styl výuky nejen moderních dějin měly navázat. Na závěr poděkoval pan generál za účast a rozloučil se s námi. Autor: Robin Štefaňák Odkaz na výstavu: http://vystava-moo.mysteria.cz http://vystavamoo.707.cz/sps_holokaust/home.htmlZobrazit více…

Po beskydských vrcholech – Bahenec

23. srpna 2010 10:24

okolí BahencePokud plánujete turistické výlety v Beskydech, tak snad oceníte náš seriál příspěvků o vrcholech v Moravskoslezských Beskydech, turistických trasách, zajímavostech, které byste neměli minout, případně chatách, kde najdete nejen dobré jídlo, ale i ubytování. Jako přidanou hodnotu vám nabízíme fotogalerii z cesty, tak jak jsme ji absolvovali my sami.

Pro tentokrát jsme si pro Vás připravili obzvlášť zajímavé místo - Bahenec, který se nachází v katastru obce Písek na Frýdeckomístecku. Kromě velice pěkné krajiny vám toto místo může nabídnout pivní lázně, přírodní rezervaci Plenisko s pralesem původního lesního porostu anebo jen výchozí bod pro další výlety.

Cestu na Bahenec vám doporučujeme absolvovat z obce Písek a poté použít cyklotrasu č. 6086 (tím chceme samozřejmě upozornit,že výlet se dá snadno zvládnout i na kolech). Trasa má zhruba 7 km, celou dobu vede po asfaltové cestě, z velké části lesem. Trasa je nenáročná a vhodná i pro rodiny s dětmi. Po dvou hodinách se přiblížíte k vrcholu, ale ještě předtím si nenechte ujít Oboru na Bahenci, kde můžete vidět "vysokou zvěř". Nad chatou se nachází osada Bahenec a po červené trase, asi po jednom kilometru, můžete navštívit i přírodní rezervaci Plenisko. Původní horská chata se před několika málo lety přeměnila v pivní lázně, takže každý fanda pěnivého moku si může vyzkoušet i báječnou koupel.

Autor: David Kohut

[gallery link="file"]

Zobrazit více…

Pozvánka: Slezské dny – 11.-12. září 2010 v Dolní Lomné

22. srpna 2010 14:04

Občanská neposlušnost na silnici I/11

23. července 2010 19:31

stop_kamionumJak jsme vás již informovali v článku ze dne 15. 7., občané se rozhodli upozornit na katastrofickou dopravní situaci na mezinárodní silnici I/11 blokádou této silnice. První blokáda proběhla právě ve čtvrtek 15. července a, bohužel, kolaps na silnicích nebyl takového rozsahu, jak jsme si my, účastníci blokády, představovali. Sice se vytvořili několikakilometrové kolony tvořené hlavně kamiony, ale jelikož akce byla předem avizovaná, myslím si, že mnoho řidičů kamionů se této cestě vyhnulo nebo se snažili projet dřívě, nebo naopak zůstali někde stát na brzký oběd. Evidentně totiž už půl hodiny před vlastní akcí byl průjezd kamionů mnohem menší než je obvyklé (kolem 6000 kamionů denně). Cílem akce bylo hlavně upoutat pozornost zodpovědných lidí, například na Ministerstvu dopravy, a donutit je, aby začali řešit situaci, která na této mezinárodní silnici panuje. Jde o značně přetíženou mezinárodní silnici, na které navíc souběžně probíhají další stavby. V praxi to vypadá tak, že desetikilometrový úsek se jede i hodinu. Příkladem také může být, jak kamarád z Přerova jel pracovně do Jablunkova a po dvou hodinách čekání na stejném místě v koloně kamionů mi volal a ptal se, co se to “u vás” děje. Měl smůlu, zrovna se totiž opravoval povrch silnice v Třinci. Po týdnu na toto omezení navázalo úplné zastavení průjezdu v jednom směru z důvodu stavby kruhového objezdu. Do Třince se tedy dá dostat po silnici I/11, ale od Třince se musí jet objížďkou přes Karpentnou, což je pouze místní silnice, která bude po průjezdu všech těch aut, hlavně kamionů, zcela zničená.

Ve středu 21. 7. se v Hrádku ve Slezsku sešli starostové obcí s představiteli Moravskoslezského kraje a ministerstva dopravy. Jeden z úředníků přijel raději vlakem než by si zkusil projet cestou, kterou denně místní lidé musí jezdit do práce, do školy, k příbuzným. Na těchto jednáních se řešil hlavně odklon kamionové dopravy po dobu prací na silnici. Starostové Olšar a Borski navrhovali, aby kamiony jezdily pouze v noci, čímž by se jinak přetížená silnice stala průjezdnější pro místní obyvatele. Tento návrh je ale nerealizovatelný z několika důvodů: chybí plochy, kde by kamiony mohly stát; stojící kamiony by musel někdo hlídat; hluk v noci v úsecích, kde se bydlí kolem silnice atd. Starostové tedy předložili návrh, aby byly kamiony mimo silnici v době dvou dopravních špiček. Schůzka skončila s tím, že tento návrh už zní reálněji, ale stejně se musí pořádně promyslet.

Protože řešení tedy zatím stále není, proběhla ve čtvrtek 22. 7. od 17.00 druhá, poslední, blokáda. Přestože šlo o podvečerní hodiny, slunce bylo opět nemilosrdné a čekal nás dvouhodinový pobyt na rozpálené cestě v 37 stupních. Tentokrát jsme ale měli i kulturu, protože akci podpořila místní hudební skupina Blaf. Účastníků bylo o něco více než při první blokádě, kolem 500, ale jinak měla akce stejný průběh. Vypnutý semafor, lidé přecházeli po přechodu, naštvaní kamioňáci. Blokády byly, dle mého názoru, úspěšné, protože nesou své ovoce. Po proběhlé středeční schůzce by 30. července měl do Hrádku přijet nově jmenovaný ministr dopravy Vít Bárta (snad ne taky vlakem). Situace se možná konečně začne řešit. Už od letoška jsme měli, podle původních plánů, jezdit po obchvatu Třince. Nyní to vypadá až na rok 2015. Přitom dokončení silnice bylo jedním ze slibů, které náš stát dal při budování automobilky Hyundai v Nošovicích.

[gallery link="file"]

Zobrazit více…

Po beskydských vrcholech – Trojmezí

17. července 2010 19:13

trojmeziPokud plánujete turistické výlety v Beskydech, tak snad oceníte náš seriál příspěvků o vrcholech v moravskoslezských Beskydech, turistických trasách, zajímavostech, které byste neměli minout, případně chatách, kde najdete nejen dobré jídlo, ale i ubytování. Jako přidanou hodnotu vám nabízíme fotogalerii z cesty, tak jak jsme ji absolvovali my sami.
V dnešním článků vás zavedeme na velice zajímavé místo z pohledu geopolitického, stále se přitom budeme pohybovat v prostředí krásných Beskyd. Trojmezí v Beskydech je místem, kde se setkají hranice tří států - České republiky, Slovenska a Polska. Najdete jej v katastru obce Hrčava, která je někdy mylně považována za nejvýchodnější obec naší vlasti. Cesta na Hrčavu je trošku komplikovaná, ale cyklisty velice oblíbená. Pokud sem míříte z vnitrozemí, tak vězte, že musíte dojet až na samotnou hranici se Slovenskem, v Mostech u Jablunkova, a pak serpentinami a líbeznými lesy stoupáte až k cíli. Automobil doporučuji zanechat hned na začátku obce (vyhrazené parkoviště nečekejte). Poté se vydáte po žluté turistické značce až k Trojmezí, cesta je dlouhá 2 km a zabere vám přes půl hodinky. Celou dobu kráčíte po asfaltové komunikaci a nabízí se vám výhled, vyjma kouzelné krajiny, na slovenskou obec Čierné pri Čadci a polskou obec Jaworzynka. Na Trojmezí můžete využít jeden z altánů jako odpočívadlo. Můžete se odsud vydat po jedné z tras na návštěvu jak Polska tak Slovenska.

V Hrčavě si určitě nenechte ujít návštěvu místního dřevěného kostelíku anebo posezení v jedné z několika hospůdek. Turistům a sportovcům doporučuji se vydat po červené trase na Gírovou - můžete pěšky, na trekingovém kole či v zimě na běžkách.

Autor: David Kohut

[gallery link="file"]

Zobrazit více…