Nejbližší akce

Rubrika ‚historie’

Husitská hereze z pohledu zahraničí, aneb „Co Čech, to kacíř.“ (část 1)

12. října 2010 10:53

Jan Hus IEvropa začátku 15. století nebyla nijak jednotná a rozhodně ne v mírovém stavu. Ve Francii bujela stoletá válka, na Balkánském poloostrově se roztahovala Osmanská říše, Poláci sváděli boje s Řádem německých rytířů, vřavy italských městských států a do této nejednotnosti vstupuje ještě české kacířství, které má ovlivňovat chod Evropy po celá dvacátá léta 15. století.

Dne 18. ledna 1409 vstupuje v platnost kutnohorský dekret omezující práva cizinců na pražské univerzitě (http://www.ucivo.wz.cz/dokumentyd6.html). Na základě toho opouští 800 - 1000 studentů a vysokoškolských učitelů Prahu. Odcházejí ze zášti k viklefistům a celému viklefsko - husitskému hnutí, které ovládlo univerzitu. Po jejich odchodu začalo v cizině platit známé označení „co Čech, to kacíř“ (Šmahel, 2001). O necelých deset let později pak zaháňský opat Ludolf píše ve svém spisu Tractatus de longevo výrok „podle shodného mínění celého světa jsou Češi syny kacířské zvrácenosti“ (Šmahel, 2000). Po procesech v Kostnici proti Janu Husovi a Jeronýmu Pražskému se husitství rozmohlo do té míry, že do roku 1417 pohltilo celou zemi. 

Po defenestraci v červenci 1419 a rozhoření následných nepokojů po smrti Václava IV. se nenávist proti českým kacířům rozmohla natolik, že do 10. února 1420 bylo rozhodnuto z obavy o rozmach kacířství do ostatních evropských zemí vratislavským říšským sněmem o vojenském vpádu do Čech. Účastníci tažení si všechny náklady spojené s výpravou měli platit sami. Dne 1. března 1420 splňuje papež Martin V. žádost krále Zikmunda a vyhlašuje bulou Ominium plasmatoris domini kříž proti všemu viklefskému a husitskému kacířství. Úkol byl prostý: na Prahu! 

Několik desítek tisíc vojáků různých národností bylo rozloženo do tří takticky nejednotných táborů (Šmahel, 2001). Po několika počátečních úspěších, jako byla kapitulace oslabeného Hradce Králové a po zradě dobytém Pražském hradě německými a českými žoldnéři, je štěstí začalo opouštět a stíhala je porážka za porážkou. Vše vyvrcholilo 13. - 14. července, kdy se hrstka husitů ubránila a následně rozehnala křižáky na Vítkově takovým způsobem, že se tito nakonec nezmohli ani na plánovaný hlavní útok. Devatenáctého července vypukl v křižáckém táboře požár, kterému podlehla velká část zásob. To byl prakticky konec první kruciáty na české kacíře. Po těchto porážkách ovšem nezapomněla zahraniční vojska ve zlobě vypalovat vesnice a vojáci nemilosrdně vraždili každého kališníka, kterého potkali, a to i ženy s dětmi.(http://www.husitstvi.cz/b-a-t4.php).

Po nezdaru kruciáty byla vina svalena na Zikmunda, a ten byl obviněn z nespolupracování s porýnskými kurfiřty (http://husitstvi.cz/b-a-t6.php). Dále byl sesazen nuncius Fernando a nahrazen kardinálem Brandou Castiglione. Rýnští kurfiřti se zavázali dohodou o společném postupu proti kacířství, a tím naznačili budoucí opozici proti Zikmundovi. Při poradách ve Weselu se k nim připojil i Castiglione, který pak spustil rozsáhlou propagační kampaň další křížové výpravy proti husitům zasahující i mimo území říše. Do Kolína nad Rýnem se sjeli však jen říšští křižáci (Šmahel, 2001), kteří dne 28. srpna 1421 vtrhli ve dvou proudech do Čech a postupně získali Žlutice a hrad Maštov. 

Před Kadaní se křižácké proudy sloučily a následně oblehly Loket, který za pomoci Němců uvnitř hradeb dobyly. Stejně snadno potom získali křižáci Cheb a dostali se k Žatci, který 10. září začali obléhat. Šestkrát na město neúspěšně zaútočili a s nastupující nervozitou přemýšleli o plenění ve vnitrozemí. To se jim však už nepovedlo, neboť se k nim dostala poplašná zpráva o blížící se husitské posile. Po požáru uvnitř tábora se křižáci dali na ústup a druhá křížová výprava skončila zase nezdarem (http://husitstvi.cz/b-a-t6.php).

Autor: Jaroslav Karas

Zdroje:

Šmahel, F. 2001: Husitské Čechy, struktury procesy ideje, Nakladatelství Lidové Noviny, Praha
Šmahel, F. 2000: Idea národa v husitských Čechách, Argo, Praha
Václav IV.: Dekret kutnohorský. Datum citace 10. 1. 2010 URL: http://www.ucivo.wz.cz/dokumentyd6.html
I. křížová výprava - Bitva na Vítkově hoře ( 14. 07. 1420). datum citace 10. 1. 2010 URL: http://www.husitstvi.cz/b-a-t4.php
II. křížová výprava (1421). Datum citace 10. 1. 2010 URL: http://husitstvi.cz/b-a-t6.php
Bitva u Ústí nad Labem (16. 06. 1426). datum citace 10. 1. 2010 URL: http://husitstvi.cz/b-a-t9.php
III. křížová výprava (1427). Datum citace 11. 1. 2010 URL: http://husitstvi.cz/b-a-t8.php
IV. křížová výprava - Bitva u Domažlic ( 14. 08. 1431). datum citace 11. 1. 2010 URL: http://husitstvi.cz/b-a-t3.php

Zobrazit více…

Opevnění hranic Československa v 30. letech 20. století

16. září 2010 12:26

Mapa 1938 barPoté, co se v Německu dostal k moci Adolf Hitler, si muselo Československo klást otázku, jak se proti tomuto početně silnějšímu nepříteli účinně bránit (Frančík a kol. 2006, 10). Počítalo se s tím, že vpád Německa bude nečekaný, a bylo proto nutné zajistit, aby mírová armáda tento vpád co nejrychleji zbrzdila a dovolila státu klidně a účinně mobilizovat. Jediným logickým závěrem těchto událostí byla výstavba opevnění (Šrámek 1996, 22).
 

Opevnění mělo plnit tyto úkoly:

  • Zajistit čas pro rozvinutí vlastní armády.
  • Ochránit strategicky důležitá střediska státu.
  • Zajistit vhodné prostory pro zásah polní armády.
  • Získat čas pro mobilizaci a zásahu armád spojenců.

V roce 1934 bylo pevně rozhodnuto o výstavbě opevnění a vláda na něj vyčlenila 10 miliard korun. Ještě téhož roku odjela skupina odborníků do Francie, aby si prohlédla Maginotovu linii. Na podzim pak byl zahájen terénní výzkum do míst, kde se předpokládala výstavba opevnění (Šrámek 1996, 23).

V roce 1935 se dávají věci rychle do pohybu a 20. března 1935 byla ustanovena „Rada pro opevňování“ (Frančík a kol. 2006, 10), která navrhovala prostory nutné pro opevňování, jejich trasu a harmonogram stavby. Dále pak řídila a kontrolovala „Ředitelství opevňovacích prací“ (dále jen ŘOP) (Fidler-Sluka 2006, 550), které vzniklo taktéž 20. března 1935. ŘOP mělo za úkol stanovit přesný průběh linie opevnění, vypracovat technické směrnice a přímo řídit provedení plánů (Šrámek 1996, 24).

V rámci ŘOP byla pak utvořena ženijní skupinová velitelství (dále jen ŽSV), která byla určena pro výstavbu těžkého opevnění (Frančík a kol. 2006, 10). Tato ŽSV prováděla vyměřování v terénu a vybírala civilní stavební firmy pro stavbu těžkého stálého opevnění (dále jen TO), na které pak při stavbě dohlížela (Šrámek 1996, 24).

Výstavba lehkého stálého opevnění (dále jen LO) se od stavby TO lišila. Firmy budující objekty LO se také vybíraly konkurzem, a však na samotnou stavbu nedohlíželo ŽSV, ale jen zemská vojenská velitelství (dále jen ZVV) u starších objektů LO vz. 36 a ženijní velitelství jednotlivých sborů u nových objektů LO vz. 37. ŘOP tak chtělo do výstavby zapojit velitele, kteří měli LO při ohrožení státu hájit (Šrámek 1996, 24).

Na podzim roku 1935 byl na Ostravsku postaven první objekt TO a v roce 1936 se začaly objekty stavět na dalších místech Československa. V červenci toho samého roku započala stavba LO vz. 36, které byly odvozeny z objektu na Maginotově linii a do konce roku jich bylo postaveno na 850. Ne dlouho poté se však ukázaly objekty vz. 36 jako nevhodné a zastaralé. Proto Československá armáda zhotovila svůj vlastní objekt LO vzor 37. Nové objekty byly velmi variabilní a umožňovali rychlou výstavbu. To způsobilo, že na konci roku 1937 jich bylo postaveno na několik tisíc na většině důležitých příhraničních míst a kolem Prahy. V roce 1938 se pak mělo pokračovat na zesilování těchto míst a na tvorbě dalších obraných postavení. Po anšlusu Rakouska 12. března 1938 se však tyto plány pozměnily (Šrámek 1996, 25).

Anšlus způsobil obrovský tlak na opevnění jižní hranice s Rakouskem, a to i za cenu toho, že se výstavba v jiných obranných pásech zbrzdí. Dalším počinem bylo opuštění plánu na delší obranu západních Čech a armáda kladla důraz na opevnění jižní a severní hrance Čecha a Moravy. V západních Čechách to byl jen prostor postavení Chrastava – Liběchov – Ohře – Blšanka (Šrámek 1996, 25).

Budování obranných postavení pak přerušila Mnichovská dohoda v době, kdy bylo ve svém největším rozmachu. Ačkoliv nebylo dokončené, tak představovalo velkou překážku pro každého útočícího nepřítele. Zvláště lehké stálé opevnění se s menšími improvizacemi dalo okamžitě použít. Po technické stránce bylo nejlepší v Evropě a odborníky je považováno za vrchol meziválečného pevnostního stavitelství (Šrámek 1996, 26).

Autor:  Jaroslav Karas

Literatura:
Šrámek, P. : Československá armáda v roce 1938, Společnost přátel československého opevnění, Brno – Náchod, 1996.
Frančík, J. a kol.: Plzeňská čára, Pevnosti sv. 28, Ing. Jan Škoda – FORTprint, Dvůr Králové nad Labem, 2006.
Fidler, J., Sluka, V.: Encyklopedie branné moci Republiky československé 1920 -1938. Libri, Praha, 2006.

Zobrazit více…

Kamenný most v Písku

25. srpna 2010 13:49

Někteří z nás si ještě dnes stále mylně myslí, že nejstarší kamenný most je Karlův most v Praze. Ale není tomu tak. Město Písek se pyšní nejstarším dochovaným kamenným mostem v České republice.

Tento most byl postaven ještě před koncem 13. století královskou Písecko-Zvíkovskou stavební hutí, ale první písemné zmínky o mostu pocházejí až z roku 1348. Nedostatek přímých dokladů o době jeho vzniku vedl k řadě alternativních dohadů, proto v Soukupově "Soupisu památek historických a uměleckých" (r. 1910) je postavení mostu datováno do let 1230-1253 a v Sedláčkových "Dějinách královského krajského města Písku nad Otavou" (r. 1911/1913) do období 1336-1357. Vzhledem k velmi zachovanému a téměř původnímu stavu lze tedy jeho vznik určit rozborem vlastní stavby, a tak první takový posudek vypracoval pražský kamenosochař Karel Vlačiha v 90. letech 19. století při restaurování jeho barokní plastiky. Stejně tak zařazuje akademik Albert V. Velfik ve své práci "O čtyřech kamenných mostech v Čechách založených v létech 1169-1357" a ve svém třídílném díle "Stavitelství mostní". Soudí také, že stavebníkem píseckého Kamenného mostu byl sám král Přemysl Otakar II. nejspíše v první polovině 60. let, kdy v Písku pobýval se svou královnou a dvorem. Kdysi dříve most sloužil jako součást Zlaté stezky (obchodní tepna), která vedla brodem přes řeku Otavu a spojovala České země s jižními sousedy.

Písecký Kamenný most představuje nejvzácnější památku souboru raně gotických staveb města.
Je vybudovaný ze středně velkých kvádrů povltavské žuly. Původně měl sedm polokruhových oblouků a osm pilířů. Je dlouhý 109,75 metrů. Jeho původní délka s opěrnou zdí (zbytky jsou zasypány) činila cca 123 metrů a je široký 6,25 metrů. Nyní má 7 oblouků - šest z nich je polokruhových o průměrné šířce 8 metrů a sedmý segmentový je široký 13 metrů. Výška nad hladinou řeky kolísá kolem 5,5 metru. Je vyzdoben kopiemi barokních soch - sv. Jana Nepomuckého s anděly, sv. Anny, sv. Antonína Paduánského a Kalvárie. Kristus na kříži (dílo místního cínaře Václava Hanzla z roku 1791) byl až do ledna 2007 originálem. V minulosti měl tento most na každém břehu obrannou věž. Jedna padla při povodních v roce 1768, druhá věž byla stržena díky vysokým nárokům na provoz v roce 1849.

Během staletí musel most čelit velkým povodním, např. v roce 1432 strhla zábradlí. Velká povodeň v roce 1768 strhla zmíněnou obrannou věž na levém břehu Otavy a poškodila i oblouky. Jedna z největších povodní postila Písek v srpnu 2002, kdy hladina řeky vystoupala až o 8,5 metru a průtok se zvýšil až padesátkrát. Most zmizel pod vodou a voda strhla kamenné zábradlí, které skončilo v korytě řeky.

Most byl brzy zrekonstruován a nyní se opět ukazuje ve své kráse.

Autorka: Lucie Dlasková


Zobrazit více…

České stavitelství – selské baroko

20. července 2010 04:00

01_uvodni_lasasoviceSelské baroko je typickým slohem jihočeské vesnice 19. století. Jak jde z názvu pochopit, jde o sloh, který vychází z klasicistní a barokní architektury, ale je sám o sobě originálem. Objevuje se v době, kdy bylo skutečné baroko již dávnou historií, tj. 20. až 60. léta 19. století. Někteří lidé si myslí, že jde o amatérské výtvory lidových umělců, ale opak je pravdou. Jsou to velmi profesionální a řemeslně náročné stavby. Selské baroko bylo nejen stavebním slohem, ale i životním stylem tehdejších obyvatel venkova.

Nejznámější představitel tohoto slohu je Jakub Bursa, narozen v první polovině 19. století v Dolních Nakvasovicích, který tvořil na zemědělských statcích honosné a výrazně tvarované štíty, a to především na Strakonicku a Prachaticku. Motivy jeho prací jsou přírodní, lidové, z kancionálů a svatých obrázků. Dozdoboval je spirálovitými motivy, andělíčky, kudrlinkami, sloupy či srdíčky a dalšími zajímavými tvary. Hlavně se řídil tím, jakou má ona daná stavba funkci – hospody vyzdoboval tupláky, kovárny kladivy, statky koňmi atd.

Stavby lidového baroka se dochovaly především v oblastech zbudovských a soběslavských blat, na Vodňansku, Prachaticku, Písecku, Třeboňsku a roztroušeně po celých jižních Čechách. Nejzachovalejší obcí jsou však Holašovice (okr. České Budějovice), kde stavby tvoří jedinečný celek. Obec je od roku 1995 vesnickou památkovou rezervací a od roku 1998 se stala položkou v Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Hlavní předností této obce je, že s celkovým počtem asi 140 obyvatel slouží převážně k trvalému bydlení. Takže obec žije svým vlastním životem, bez ohledu na zástupy turistů z celého světa.

Stavby selského baroka jsou významné památky našeho kraje, které svou unikátností předčí ledajaké jiné stavby své doby. Vyskytují se na území naší vlasti a ještě v sousedních státech bývalého Rakouska-Uherska, kam vliv naší kultury také pronikal.

Zpracoval: Aleš Procházka

[gallery link="file"] Zobrazit více…

23. června 1955, 1960 – I. a II. celostátní spartakiáda v Praze

23. června 2010 21:21

SpartakiádaDne 23. června se na Strahovském stadionu v Praze, největším stadionu světa, konala první spartakiáda, masová sportovní akce navazující na tradici Všesokolských sletů, svým charakterem se však od této tradice silně odlišující, neboť její podtext byl jasně rudý. Tato spartakiáda byla totiž organizována jako komunistická propaganda.
Termín spartakiáda vyslovil v roce 1921 při vystoupení Federace dělnických tělovýchovných jednot Jiří František Chalupecký. Její název odkazuje na Spartaka, iniciátora protiřímského povstání otroků, jméno této akce tedy můžeme označit jako jasně účelové. Spartakiáda byla veřejným tělovýchovným vystoupením, samozřejmě pod ráznou taktovkou komunistického režimu. Její konání bylo pojato jako vyvrcholení oslav desátého výročí osvobození Československa rudou armádou. Proto bylo také komunistickou stranou rozhodnuto o jejím na svou dobu závratném rozpočtu. Ten totiž činil 45 milionů korun.

I když přípravy na tuto akci, tedy nácviky probíhaly již od září roku 1954, často se vyskytovaly potíže s koordinací, souhrou jednotlivých skupin, a proto se museli komunisté obrátit na bývalé Sokoly, kteří byli posléze nuceni podílet se také na oslavě osvobození domluvené v Teheránu.

Účast na této akci byla obrovská, podílelo se na ní přes půl milionu cvičenců. Účast veřejnosti nebyla nijak omezena, naopak byla vítána a mnohdy i vynucována. Co největší počet lidí měl totiž spatřit ten dech beroucí obrázek dokládající jednotu a sílu komunistických „mravenečků.“ Účastník měl nabýt po hodinovém zážitku dojmu, že není jiné těleso, jiný organizmus, který by tak perfektně fungoval, než lidé s rudou hvězdou na čele.

Celé vystoupení bylo zakončeno sborovým zpěvem refrénu „Nad husitskou Prahou po staletí příští Stalinova socha bude stát“. Jak nestoudná drzost spojovat husitské hrdiny se jménem tohoto psychopatického šílence!

O pět let později následovala spartakiáda druhá, kde si společně zacvičilo nad 800 tisíc cvičenců, a dále proběhlo ještě několik celostátních spartakiád. Až v roce 1970 bylo vystoupení zrušeno z obav vzpoury občanů a ze zvrhnutí v protirežimní demonstraci. Spartakiáda v roce 1990 byla omezena kvůli tzv. sametové revoluci. Proběhla, ale pouze v malém měřítku – necvičilo se v mnoha kategoriích.

Autoři: Kuba a Anička

Zdroj: www.edejiny.cz.

Zobrazit více…

Pražské červnové povstání 1848

12. června 2010 04:00

Povstání roku 1848Rok 1848 byl pro Evropu bouřlivý. Itálii, Francii, Německo, rakouskou monarchii a řadu dalších zemí zachvátila revoluce. Neminula ani Čechy. Krvavý svatodušní týden v polovině června 1848 znamenal jeden ze základních mezníků a přelomových zvratů v průběhu revolučního roku 1848–1849.
Česká liberální politická reprezentace dosáhla od března 1848 postupně celé řady politických úspěchů. Druhý kabinetní list („Česká charta“) z 8. dubna 1848 otevíral cestu k naplnění celé řady českých politických požadavků. Chystalo se svolání českého zemského sněmu a konstruktivní čeští politikové v čele s Františkem Palackým hodlali na jeho půdě prosadit řadu státoprávních požadavků.

V červnu onoho roku se konal Slovanský sjezd, účastníky sjezdy byly Poláci, Rusové, Češi, Slováci, prostě Slované, kteří měli co dočinění s Německou říší. Na tomto sjezdu se jednalo o vztazích mezi Slovany a Němci. Slované chtěli najít společné body ve své politice, aby se mohli lépe prosadit.

V Praze nastala složitá situace, demokratické studentstvo se stále více radikalizovalo, generál Windischgrätz po městě nechal rozmístit své dělostřelectvo. Pompézní vojenskou přehlídku, kterou uspořádal 7. června 1848 před karlínskou Invalidovnou, snad ani nešlo pochopit jinak než jako záměrnou provokaci. Windischgrätzovi se ani v nejmenším nezamlouvala rokování delegátů pražského Slovanského sjezdu a s ještě mnohem větší nelibostí sledoval činnost revolučně demokraticky smýšlejícího pražského studentstva. 8. června 1848 nechal proto na Vyšehradě a na Petříně rozestavět děla. Praha se stávala pomyslným sudem střelného prachu a jen jiskra chyběla k tomu, aby zažehla nepokoje.

Na 12. června roku 1848 připadaly svatodušní svátky, při kterých byla svolána sbratřovací mše na Koňském trhu. Na tuto mši se dostavilo okolo 2000 osob, mezi nimiž byli i delegáti z právě probíhajícího sjezdu. Mši si vzal na starost vlastenecky založený kněz Jan Arnold. Poklidný průběh slavnosti bohužel nic neznamenal. Dav účastníků podporovaný fanatickými studenty zamířil do Celetné ulice, kde měl služební byt právě generál Windischgrätze. Chtěli udělat klasickou demonstrační akci, tzv. kočkovinu, ale došlo k potyčkám mezi demonstranty a vojáky. První obětí a asi jedním velkým důvodem proč to došlo tak daleko bylo zastřelení (pravděpodobně neúmyslné) manželky generála jedním z demonstrantů. Kněžna Eleonora Windischgrätzová, rozená ze Schwarzenberga, manželka zemského vojenského velitele, sledovala nepokoje z okna svého bytu v Celetné ulici. Kulka z pistole, kterou vystřelil neznámý výtržník, ji zasáhla do hlavy a na místě ji zabila. Výtržnosti se začaly šířit i v okolních ulicích.

Povstání roku 1848Během dne v Praze vyrostlo několik barikád a povstalci bojovali s pravidelným vojskem. Během prvního dne bojů se povedlo zajmout guberniálního prezidenta Leopolda Leva hraběte Thuna. Stal se strategickým rukojmím, kterého se dalo využít. Nakonec byl propuštěn za příslib, že budou propuštěni někteří revolucionáři. Jak jsem již předeslal, na začátku se bojovalo jen s pravidelným vojskem, avšak 15. června byli povstalci ostřelováni dělostřelectvem, které bylo rozestavěno na Petříně, Strahově a Letné.

Odstřelování zavinilo rychlý konec revoluce, které už od začátku mělo charakter nepřipravené a spontánní akce. A její konec nedokázaly zvrátit ani posily z okolí Prahy, většina těchto posil byla stejně odzbrojena ještě dřív, než mohly zasáhnout do bojů, protože město bylo obklíčeno pravidelným vojskem.
17. června složily povstalci zbraně a začalo stanné právo, které skončilo až 20. července. Po ukončení bojů proběhlo velké zatýkání a procesy s povstalci. Stíhání trvalo do 15. září a do prosince většina z nich byla propuštěna na svobodu. Větší a horší důsledky to však mělo na politickou situaci v říši. Manifest o svolání českého zemského sněmu, jenž císař Ferdinand I. Dobrotivý podepsal 6. června 1848 a který Rieger a Nostitz přivezli z Innsbrucku, se stal bezcenným papírem a záhy byl odvolán. Čeští zástupci přišli o velkou možnost prosazovat své zájmy a byla pohřbena většina jejich dosavadní práce.

Připravili Zdeněk Padovec a Ondra Škoda

Zdroje: Rádio Praha, Akademický bulletin, www.libri.cz.

Zobrazit více…

Příběh ulice Obětí 6. května

7. května 2010 23:16

Ve večerních hodinách dne 6. května 1945, došlo k jednomu z nejbrutálnějších nacistických zločinů během právě probíhajícího Pražského povstání, v Úsobské ulici v Praze XIV. (od roku 1960 obvod Praha 4). Toho dne již bylo známo, že se válka a okupace Československa nezadržitelně blíží ke konci, obyvatelé Prahy vyráželi do ulic, likvidovali dvojjazyčné nápisy, stavěli barikády a vzdorovali nacistům, kteří měli rozkaz udržet se v Praze co nejdéle a pokusit se vytvořit nedobytný prostor. Ti ignorovali nařízení protektorátních úřadů a neváhali střílet do civilistů, už jen za pouhé projevy radosti z blížícího se konce okupace.
Čím více bylo jasné, že se tento konec blíží, tím více vzrůstala agresivita nacistů, kteří začali s vražděním i zcela nezúčastněných obyvatel čtvrtí, které předtím obsadili, případně v jejichž okolí působili.
Jedna z ulic, kde došlo ke dvěma masakrům zcela nezúčastněných civilních osob, byla právě Úsobská.
Ve večerních hodinách se vydalo několik, dle očitých svědků podnapilých, příslušníků SS z nedaleké školy Za Zelenou liškou, která sloužila jako kasárna výcvikové jednotky, do vchodů č.p. 553 a 554 zdejšího pavlačového domu, před nimiž se obyvatelé rozhodli ukrýt do sklepa v domnění, že tak bezpečně uniknou.
Byli však brzy objeveni a přímo ve sklepě většina z nich postřílena. Protože sklepy jsou v celém tomto domě průchozí, v krátké době se nacistům podařilo nalézt i druhou skupinu obyvatel, tu však vyvedli na zahradu domu, kde je taktéž okamžitě postříleli a, stejně jako v předchozím případě ve sklepě, nebrali žádné ohledy, takže došlo k vyvraždění dětí (nejmladšímu byly 3 roky), těhotných žen, starých lidí, celých rodin... Několik osob tento útok přežilo, ale byli trvale zmrzačeni – amputace končetin apod. Po této druhé střelbě – v zahradě, byli lidé příslušníky SS ohledáváni, zda jsou skutečně mrtví. Jednomu z mužů, který střelbu přežil, vypíchali oči.
Vrazi poté vnikli do několika bytů, které vyrabovali. V dalších bytech se v naprosté tichosti ukrývalo několik obyvatel, kteří se rozhodli do sklepa nejít, přičemž jedna z rodin na popud strýce, který tam odmítal nečinně setrvávat, se vydala zpět do bytu doslova několik okamžiků předtím, než Němci vnikli do sklepů, což jim zachránilo život. Bohužel, ostatní takové štěstí neměli a nepřežili, byť se někteří z nich také snažili o únik ze sklepa na poslední chvíli. Byli dohnáni na schodech a zastřeleni.
Takto bylo v Úsobské ulici 6. května 1945 brutálním způsobem zavražděno 35 neozbrojených civilistů z domu č. 553, a 16 z domu č. 554.
Pachatelé masakru nikdy nebyli souzeni, nedošlo zřejmě ani k jejich jmenovitému odhalení, takže tento těžký zločin z konce II. sv. války na českých civilistech zůstal nepotrestán. Dodnes zůstává nevysvětlena i otázka, z jakého důvodu si nacisté jako cíl útoku vybrali právě tento dům v Úsobské ulici. Jedna z mnoha verzí hovoří o zcela náhodném výběru, ale další spekulace, která mezi zbylými obyvateli domu dlouhá léta kolovala, byl popud jisté obyvatelky domu – německé státní příslušnice a její rodiny. Navzdory verzím, které jsou běžně dostupné na internetu, tato žena i s rodinou útok přežila zcela nezraněna. Následky však tato spekulace měla – její manžel byl krátce po útoku zabit ušlapáním.
V současnosti už v celém domě nikdo z přímých pamětníků této události nežije, mnoho se jich přestěhovalo, další zemřeli. Ulice se dnes jmenuje Obětí 6. května a tento masakr na neozbrojených civilistech, připomíná mramorová deska před vchodem domu č.554 a malý památník na předzahrádce domu č. 553.

[gallery link="file" orderby="rand"]

Za spolupráci na vzniku tohoto článku děkuji několika pamětníkům události, kteří si však nepřáli být jmenováni.

Autor: Trojan

Zobrazit více…

Rudolf Medek – Zborov

5. února 2010 14:14

cs-legieI.
České a slovenské děti,
synové národa, omlazeného hrdinnou krví,
vy všichni, jimž dopřála nevlídná jinak sudba
nosit české a slovenské jméno,
vy nehynoucí i věčně žijící
haluze oživlého stromu, slyšte mou píseň!
Nezapomínejte!
I vy buďte živí na věky svatým ohněm
vroucných a hrdinských srdcí,
jež bila i chladla pro vás i pro vaše děti
v bezměrné lásce i oběti
u Zborova!

II.
Od moře k moři stojí germánská vojska.
Od moře k moři hluboké podzemní valy,
příkopy, kde sídlí smrt!
Od moře k moři potoky drátěných přehrad,
otrocké rakouské čapky, prušácké helmice!
Za nimi daleko překrásná leží země!
Země, jež oplývá mlékem i strdím.
Tam žije v okovech zmučený lid,
schvácený tesknotou,
zpitý snem dávným a těžkým
o svobodě!

Tam žije děd i matka i děti,
mladá a smavá žena,
i bába - věštkyně,
jež kdysi nám před lety říkávala:
Já, děti, už toho nedožiji, však vy - vy budete bojovati
za světlý den,
jenž vzejde nad otčinou!

Od moře k moři stojí germánská vojska.
Za nimi temnota, otroctví, smrt!
Za nimi zakletá v dračích spárech
spí láska nás všech,
spí všechen náš život!
Domovino!
Nikdy tvé jméno nebylo sladší,
tak silné, tak živé
jak v tento den!

Těžký a ponurý hněv,
nesmiřitelný, zalehl naše duše!
Hrozná a němá nenávist
utkvěla v našich očích!
Ti, kteří kdysi pokorně chodili
za pluhem otrockým na rodné líše,
vděčni za skřivánčí písně,
za talíř polévky i skývu chleba,
ti, kteří mlčky na dusných fabrikách
drsné a pusté dny žili,
kdys bledí studenti, básníci, pěvci,
umělci - veselá chasa,
i ti, jimž nikdy nic nebylo svato,
bouřlivé pražské děti,
moravští jináci, šohaji od Tater - tři tisíce,
tři tisíce smělých sokolských srcí -
ti všichni cítili v tento den:
Smrt není strašná!
Krásný a svatý je boj!
Tiché kdys budou pláně u Zborova, mír, pokoj a klid
nad námi bude vládnout!
Ale věčný život
dán bude národu pokořenému.

III:
Jdou naše pluky,
jde rota za rotou,
praporce vesele vlají,
bodáky zlověstně svítí.
Jak dlouhý a nelítostný drak
údolím ztemnělým v podvečer
táhne vojsko do přední bitevní čáry!
Kraj hřmí podivným, válečným zpěvem!
V něm prahnou a chvějí se srdce,
sžehnutá milostným ohněm
hrdinné víry. 

Jde rota za rotou:
naši se usmívají
z osmahlých tváří vesele planou zraky,
veliký klid i epickou tvrdost
prozrazují čela.
Z nich vane mládí a svěžest,
pružnost a síla!
Jdou rytmickým krokem,
jdou k tanci.
A náhle všichni,
jakoby kdosi tajemný řídil jejich duše,
zpívají jedním a mohutným hlasem:
"Neumrem na slámě..."

Jdou rota za rotou:
všichni se usmívají,
jakoby hezká a veselá děvčata
za každý úsměv a za každý pohled
tisíce polibků slibovala.
Všichni se usmívají!

 Na předních liniích praskají dělové střely,
šedý i růžový šrapnel!
Veselý, vířivý, féerický hlase
junáckých bojů,
slávo i nebezpečí,
my vojáci slavné a staré brigády,
tě pozdravujeme!

Duj, východní, daleký větře,
i rci tam našim za Karpatami,
že my jdeme do boje za zpěvu písní,
pod vlastními prapory,
s překypělou i oddanou duší!
Nic není strašno, nic není vzdáleno,
není obav, ni pochyb, ni úzkosti.
Všem paže ztuhly v kladiva.

IV.
Já vidím vás, bratři,
jak tehdy, tak zřetelně, živě!
Podmole, Strnade, Plšku,
staří vojáci, přátelé, orli!
V předvečer útoku seděli v podzemní díře
nad kotlíkem čaje,
šediví, drsní, s vojáckým veselým vtipem
a věčným úsměvem
v zčernalých, urputných tvářích.
Tak spolu jsme chodili na "rozvědky",
vždy smějící se, vtipkující!
Oj, sokoli, dravá chaso,
oj, junáci bez bázně a hany!

Já vidím vás, bratři,
jas klidný a plný síly plane
z vašich ohnivých, bujarých očí!
Tak jste vy spěchali z oddychu,
z dalekých ruských plání
sem, k svojim, dny byly vám dlouhé,
cesty nekonečné!
Tak jste vy spěchali k svojim,
všechno zanechavše.
Neb naši jdou v útok, naši jdou ku předu,
naši vítězí!

Předvečer útoku. Noc teplá se blíží,
teskně praskají řídké střely...
To naši bratři. To naše hlídky!
A zde sedí šprýmovná společnost,
celá stará a slavná četa,
vtip srší, sta přezdívek, písničky,
vzpomínky na noční toulky a srážky,
na zbabělé nepřátele,
na odvážné kousky, závratnou smělost
a na padlé bratry!

Venku je ticho. Noc teplá a vlahá.
Vlní se slibně zrající žatva,
pták tikne v křoví. A hvězdy planou
nad zemí nevlídnou, ztopenou v krvi...
Venku je ticho, je ticho před bouří...

V.
Toho dne tak svítilo slunce,
že bys chtěl vyskočit,
výsknout a vyhodit čapku,
s někým se bláznivě zatočit, zatančit...
Ach, od jitra hřmějí naše děla,
hvízdají, syknou, zabzučí střely,
nad hlavou, zdá se ti, obrovský roj
tam šumí vysoko, zdivočelý svět víří,
a před námi dým, kouř, rozryvy, mrak,
černá a zlověstná stěna,
ohnivé znamení, tajemné hvězdy,
rakety, plamenná vidění apokalyptická,
a opět veselý vír a ples,
kvas Baltazarův,
kdy tajemná ruka v temnotách píše:
Mene, tekel, fares...

Od moře k moři stojí germánská vojska...
Za nimi daleko překrásná leží země...

A náhle - jak divoká vlna,
jak horská lavina v jarní vichřici,
v šíleném letu
smetajíce s krvavé dráhy
letí jak jestřábi na dávnou kořist
tři tisíce!

To nejsou ti, které jsi viděl včera,
hodné a přítulné hochy...

Proměněni, zraky hoří,
všichni v plameni!
Každý tvrdě svírá svoji ručnici,
bodáky barví se lidskou krví.
Meč ohnivý nad jejich hlavami...
A nyní již není ručnic,
ni štíhlých a lichotných štyků:
ale jsou nože, jsou bomby---

zizka-legieNad nimi vznáší se v temném kouři
duch dávného hrdiny, slepého vůdce,
slavného bojovníka.
Těžce dopadá jeho palcát
na staré vrahy, na staré zbabělce od Tachova.
On neopustil svoje děti...
V jich žilách dnes proudí zbojnická krev
vzpurných a přísných dědů,
hlas dějin v jich ožívá hořící duši,
mythické věštby posvátná výzva
nesmírnou silou plní srdce,
vše, co bylo krásné a silné a volné,
vše nejlepší, co dalo naše plémě,
dnes ožívá v nich a mění paže
v kladiva.

Před nimi šíří se hrůza a smrt.
Germánská vojska
prchají v krvi
k Pomořanům.

Hřmí děla - a nevlídná lidská země
viděla zázrak. Boj ztichl.
Na poli, kde zlatavá žatva zraje,
ohnivé vlčí máky
kvetou do krvava.
Boj ztichl a naši zvítězili.
Zpívají. Spí. Sní o milenkách.

Večer se sklání. Ohně hoří,
nad ležením prapory vlají.
Na poli zlatá žatva zraje,
tam leží padlí, rány v hlavě,
tam leží Podmol, Strnad i Plšek...
Všichni se usmívají!

VI.
Na zborovských pláních,
na hoře nad Cecovou
jsou mohyly bratří.
Veliké lány zlatého žita
vůkol se vlní, vítr věje,
vzduch šumí hrdinskou písní,
slavnými vzpomínkami
ožívá každá pěšina, brázda.
Byť tam dnes cizí mluva zněla,
byť tudy přešly teutonské hordy,
to pole je naše!
Tam leží s úsměvem na zvadlých rtech
sto našich bratří!
Za temných nocí
na jejich mohyle tryznu slaví
staří slovanští bozi.
Planoucím létem
zde kvetou horké, rudé máky!
Odtud zní výzva, odtud zní příkaz
všem, kteří váhají, všem, kteří hynou
v potupném rabství!
Bratři, dnes otevřte věrná srdce!
Nezapomínejte!
I vy buďte živí
na věky svatým ohněm
vroucích a hrdinských srdcí,
jež bila i chladla
pro vás i pro vaše děti
v bezměrné lásce a oběti
u Zborova!

Zobrazit více…

Text československo-maďarské mírové smlouvy – zákon č. 192/1947 Sb.

10. ledna 2010 17:23

paragrafČl.1

1. Hranice Maďarska s Rakúskom a s Juhosláviou zostanú také, aké boly 1. januára 1938.

2. Rozhodnutia viedenskej arbitráže z 30. augusta 1940 sa vyhlasujú za nulitné. Hranica medzi Maďarskom a Rumunskom, tak ako bola 1. januára 1938, sa týmto obnovuje.

3. Hranica medzi Maďarskom a Sväzom sovietskych socialistických republík od bodu, kde sa stýka hranica týchto dvoch štátov a Rumunska, k bodu, kde sa stýka hranica týchto dvoch štátov a Československa, sleduje bývalú hranicu medzi Maďarskom a Československom, tak ako bola 1. januára 1938.

4.

a) Rozhodnutia viedenskej arbitráže z 2. novembra 1938 sa vyhlasujú za nulitné.

b) Hranica medzi Maďarskom a Československom, od bodu, kde sa stýka hranica týchto dvoch štátov a Rakúska, k bodu, kde sa stýka hranica týchto dvoch štátov a Sväzu sovietskych socialistických republík, sa týmto obnovuje, ako bola 1. januára 1938, s výnimkou zmeny vyplývajúcej z ustanovení nasledujúcej litery.

c) Maďarsko postúpi Československu obce Horváthjárfalu, Oroszvár a Dunacsún, spolu s ich katastrálnym územím, ako je vyznačené na mape IA, pripojenej k tejto smluve. Podľa toho československá hranica v tomto úseku sa určuje takto: od bodu spoločného hraniciam Rakúska, Maďarska a Československa, tak ako boly 1. januára 1938, stane sa terajšia hranica maďarsko-rakúska hranicou medzi Rakúskom a Československom až k miestu ležiacemu okrúhle 500 metrov južne od kóty 134 (3,5 kilometra severo-západne od kostola v Rajke); toto miesto stane sa teraz spoločnou hranicou týchto troch menovaných štátov; odtiaľ povedie nová hranica medzi Československom a Maďarskom na východ pozd ž severnej hranice katastru obce Rajky k pravému brehu Dunaja k miestu ležiacemu približne 2 kilometre severne od kóty 128 (3,5 kilometra východne od kostola v Rajke), kde sa nová hranica v hlavnom dunajskom plavebnom koryte pripojí na hranicu maďarsko-československú, tak ako bola 1. januára 1938; hrádza a preplachovacia závora v obvode obce Rajky zostanú na maďarskom území.

d) Presná čiara novej hranice medzi Maďarskom a Československom, určená v predchádzajúcej litere, vytýči sa na mieste samom hraničnou komisiou složenou zo zástupcov oboch interesovaných vlád. Komisia dokončí svoju úlohu do dvoch mesiacov odo dňa, keď táto smluva nadobudne účinnosť.

e) Ak by nedošlo k uzavretiu obojstrannej dohody medzi Maďarskom a Československom o transfere obyvateľstva z postúpeného územia do Maďarska, Československo mu zaručuje plné ľudské i občianske práva. Všetky záruky a výsady, stanovené v československo-maďarskej dohode z 27. februára 1946 o výmene obyvateľstva, sa použijú pre osoby, ktoré dobrovoľne opustia územie postúpené Československu.

5. Hranice vpredu opísané sú zakreslené na mapách I a IA v prílohe I tejto smluvy.

 

Čl.2

1. Maďarsko urobí všetky potrebné opatrenia, aby zaistilo všetkým osobám, podliehajúcim jeho právomoci, bez ohľadu na rasu, pohlavie, jazyk alebo náboženstvo, používanie ľudských práv a základných slobôd, počítajúc do toho slobodu prejavu, tlače a publikácie, vyznania, politického presvedčenia a verejného shromažďovania.

2. Maďarsko sa ďalej zaväzuje, že platné zákony v Maďarsku nebudú ani svojím obsahom alebo aplikáciou či priamo alebo nepriamo diskriminovať osoby maďarskej štátnej príslušnosti pre ich rasu, pohlavie, jazyk alebo náboženstvo a to či už ide o ich osoby, majetok, zamestnanie, záujmy z povolania alebo záujmy peňažné, štatus, politické alebo občianske práva, alebo o hocaké iné otázky.

 

Čl.3

Maďarsko, ktoré podľa dohody o prímerí urobilo opatrenia, aby boly prepustené na slobodu bez rozdielu štátnej príslušnosti a národnosti všetky osoby zaistené pre svoju činnosť v prospech Spojených národov alebo pre svoje sympatie k nim alebo pre svoj rasový pôvod, a aby boly zrušené normy diskriminujúce a odstránené obmedzenia uložené na ich základe, sa zaväzuje doplniť tieto opatrenia a neurobiť v budúcnosti nijaké opatrenia a nevydať nijaké zákony, ktoré by sa neshodovaly s cieľmi, vyjadrenými v tomto článku.

 

Čl.4

Maďarsko, ktoré podľa dohody o prímerí urobilo opatrenia na rozpustenie všetkých politických, vojenských alebo polovojenských organizácií fašistického rázu na maďarskom území, ako aj všetkých iných organizácií, vyvíjajúcich propagandu nepriateľskú Spojeným národom, počítajúc do toho propagandu revizionistickú, sa zaväzuje, že v budúcnosti nebude trpieť jestvovanie a činnosť organizácií tohto druhu, ktorých cieľom je zbaviť ľud jeho demokratických práv.

 

Čl.5

1. Maďarsko vstúpi do rokovania s Československom za účelom rozriešenia otázky tých obyvateľov maďarského etnického pôvodu, sídliacich v Československu, ktorí nebudú usadení v Maďarsku podľa dohody z 27. februára 1946 o výmene obyvateľstva.

2. Ak sa nedosiahne dohody v lehote 6 mesiacov odo dňa, keď táto smluva nadobudne účinnosť, Československo bude oprávnené predložiť túto otázku Rade zahraničných ministrov a žiadať Radu o pomoc pre konečné riešenie.

 

Čl.6

1. Maďarsko urobí všetky potrebné opatrenia, ktorými zaistí, že budú zatknuté a vydané súdu:

a) osoby obvinené z toho, že spáchaly, daly rozkaz k páchaniu vojenských zločinov a zločinov proti mieru alebo ľudskosti, alebo sa na nich zúčastnily;

b) príslušníkov hocktorej Mocnosti spojenej alebo sdruženej, ktorí sú obvinení, že porušili zákony svojej krajiny tým, že zradili alebo spolupracovali s nepriateľom za vojny.

2. Maďarsko na žiadosť vlády člena Spojených národov, ktorá na tom bude mať záujem, taktiež zaistí, aby osoby spadajúce pod jeho právomoc, ktorých výpoveď je potrebná pre súdenie osôb spomínaných v bode 1 tohto článku, sa dostavily ako svedkovia.

3. Každá neshoda, dotýkajúca sa použitia ustanovení bodov 1 a 2 tohto článku má byť predložená, hocktorou zo zúčastnených vlád, šéfom diplomatických misií Sovietskeho sväzu, Spojeného kráľovstva a Spojených štátov amerických v Budapešti, ktorí sa dohodnú o spornej otázke.

 

Čl.7

Maďarsko sa zaväzuje, že uzná plnú platnosť mierových smlúv s Talianskom, Rumunskom, Bulharskom a Fínskom ako aj iných dohôd alebo ujednaní, ktoré boly alebo budú uzavrené Mocnosťami spojenými a sdruženými, o Rakúsku, Nemecku a Japonsku, cieľom obnovenia mieru.

 

Čl.8

Vojnový stav medzi Maďarskom a Rumunskom sa skončí, lenčo nadobudne účinnosť jednak táto mierová smluva, jednak mierová smluva medzi Sväzom sovietskych socialistických republík, Spojeným kráľovstvom Veľkej Británie a Severného Írska, Spojenými štátmi americkými, Austráliou, Bieloruskou sovietskou socialistickou republikou, Kanadou, Československom, Indiou, Novým Zélandom, Ukrajinskou sovietskou socialistickou republikou a Juhoafrickou Úniou na jednej strane a Rumunskom na druhej strane.

 

Čl.9

Maďarsko sa zaväzuje, že príjme všetky ujednania, ktoré boly alebo budú uzavreté o likvidácií Spoločnosti národov a Stáleho dvora medzinárodnej spravodlivosti.

 

Čl.10

1. Každá Mocnosť spojená alebo sdružená bude notifikovať Maďarsku v lehote šesť mesiacov odo dňa, kedy táto smluva nadobudne účinnosť, ktoré zo svojich obojstranných smlúv, uzavretých medzi ňou a Maďarskom pred vojnou si želá ponechať v účinnosti, alebo obnoviť. Všetky ustanovenia, ktoré nie sú v shode s touto smluvou, sa však vypustia zo smlúv vpredu spomenutých.

2. Všetky vpredu spomenuté smluvy, takto notifikované sa zapíšu v sekretariáte Spojených národov podľa článku 102 Charty Spojených národov.

3. Všetky takéto smluvy, ktoré nebudú takto notifikované, sa budú považovať za zrušené.

 

Čl.11

1. Maďarsko vydá Juhoslávii a Československu v lehote nie dlhšej ako osemnásť mesiacov odo dňa, keď táto smluva nadobudne účinnosť, predmety ďalej uvedených druhov, tvoriacich kultúrne dedičstvo Juhoslávie a Československa, ktoré pochádzajú z týchto území, a ktoré po roku 1848 prešly do držby maďarského štátu alebo maďarských verejných inštitúcií v dôsledku maďarskej nadvlády pred rokom 1919, nad týmito územiami:

a) historické archívy, ktoré vznikly ako jednotné celky na juhoslovanskom alebo československom území;

b) knižnice, historické dokumenty, starožitnosti a iné predmety kultúrnej ceny, ktoré patrily inštitúciám na juhoslovanskom alebo československom území alebo historickým osobnostiam juhoslovanského a československého národa;

c) pôvodné umelecké, literárne a vedecké predmety, ktoré sú dielom juhoslovanských alebo československých umelcov, spisovateľov a vedcov.

2. Predmety, získané kúpou, darom, záveťou a pôvodné diela Maďarov sú vyňaté z ustanovení bodu 1.

3. Maďarsko takisto vydá Juhoslávii archívy, ktoré patrily ilýrskej deputácii, ilýrskej komisii a ilýrskej kancelárii a majú vzťah k 18. storočiu.

4. Lenčo táto smluva nadobudne účinnosť, maďarská vláda poskytne oprávneným zástupcom Juhoslávie a Československa všetku potrebnú pomoc nájsť tieto predmety a umožniť ich preskúmanie. Nato, nie však neskôr ako rok odo dňa, keď táto smluva nadobudne účinnosť, juhoslovanská a československá vláda doručí maďarskej vláde soznam predmetov, na ktoré si robí nárok podľa tohto článku. Ak podá maďarská vláda do troch mesiacov po obdržaní soznamu námietky proti zahrnutiu niektorých predmetov do tohto soznamu a ak sa nedosiahne dohody medzi zúčastnenými vládami do ďalšieho mesiaca, spor sa vyrieši podľa ustanovení článku 40 tejto smluvy.

 

Čl.12

Pozemná a letecká výzbroj a opevnenia budú prísne obmedzené na mieru nezbytne potrebnú pre úlohy vnútroštátne a miestnu obranu hraníc. Podľa tohoto Maďarsko je oprávnené ponechať si ozbrojené síly, neprevyšujúce:

a) pre pozemnú armádu, počítajúc do toho pohraničnú stráž, personál protileteckej obrany a riečneho loďstva, celkový stav 65.000 mužov;

b) pre letectvo, počítajúc do toho záložné lietadlá, 90 lietadiel, z ktorých najviac 70 bude môcť byť bojových lietadiel a celkový stav 5.000 mužov. Maďarsko nebude smieť mať, ani nadobúdať lietadlá, konštruované pôvodne ako lietadlá bombardovacie s vnútorným zariadením pre dopravu púm.

V každom prípade tieto stavy budú zahrnovať bojové jednotky, služby a veliaci personál.

 

Čl.13

Personál maďarského vojska a letectva, prevyšujúci stavy, povolené podľa článku 12, bude prepustený do šiestich mesiacov odo dňa, keď táto smluva nadobudne účinnosť.

 

Čl.14

Osobám, ktoré nie sú členmi maďarskej armády alebo letectva sa nedostane v nijakej forme vojenského výcviku alebo vojenského leteckého výcviku, ako je vymedzené v prílohe II.

 

Čl.15

Maďarsko nesmie mať, vyrábať alebo skúšať nijakú atomovú zbraň, nijaké samohybné strely alebo strely riadené alebo prístroje určené na vrhanie týchto striel (s výnimkou torpéd a zariadení na vrhanie torpéd, tvoriacich obvyklú výzbroj vojnových plavidiel, povolených touto smluvou), nijaké morské míny alebo torpéda typov privádzaných k výbuchu ináč ako dotykom, ľudské torpéda, ponorky alebo iné ponorné plavidlá, motorové torpédové člny alebo špecializované typy útočných lodí.

 

Čl.16

Maďarsko si nesmie ponechať, vyrábať ani ináč nadobúdať vojnový materiál, prevyšujúci mieru toho, čo je potrebné na udržovanie ozbrojených síl, povolených článkom 12. tejto smluvy, ani mať prostriedky na výrobu tohto vojnového materiálu.

 

Čl.17

1. Zvyšný vojnový materiál spojeneckého pôvodu sa musí dať k dispozícii príslušnej Mocnosti spojenej alebo sdruženej podľa inštrukcií, daných touto Mocnosťou. Zvyšný maďarský vojnový materiál sa musí dať k dispozícii vláde Sovietskeho sväzu, Spojeného kráľovstva a Spojených štátov amerických. Maďarsko sa zriekne všetkých práv na tento materiál.

2. Vojnový materiál nemeckého pôvodu alebo konštrukcie prevyšujúci to, čo je potrebné pre ozbrojené sily, povolené touto smluvou, dá sa k dispozícii týmto trom vládam. Maďarsko nesmie nadobúdať ani vyrábať nijaký vojnový materiál nemeckého pôvodu alebo konštrukcie; nesmie zamestnávať ani školiť nijakých technických odborníkov, počítajúc do toho personál vojenského a civilného letectva, ktorí sú alebo boli príslušníkmi Nemecka.

3. Zvyšný vojnový materiál, spomenutý v bodoch 1 a 2 tohto článku, sa musí vydať alebo zničiť v jednoročnej lehote odo dňa, keď táto smluva nadobudne účinnosť.

4. Vymedzenie pojmu a soznam vojnového materiálu pre ciele tejto smluvy sú obsažené v prílohe III.

 

Čl.18

Maďarsko sa zaväzuje, že bude plne spolupracovať s Mocnosťami spojenými a sdruženými, aby bolo Nemecku znemožnené robiť mimo nemeckého územia opatrenia, smerujúce k jeho opätovnému ozbrojeniu.

 

Čl.19

Maďarsko sa zaväzuje, že nebude získavať ani vyrábať nijaké civilné lietadlá nemeckej alebo japonskej konštrukcie alebo obsahujúce podstatné súčiastky nemeckej alebo japonskej výroby alebo konštrukcie.

 

Čl.20

Každá z vojenských a leteckých klauzúl tejto smluvy zostane v účinnosti, pokiaľ nebude celkom alebo čiastočne zmenená dohodou medzi Mocnosťami spojenými a sdruženými a Maďarskom, alebo dohodou medzi Radou bezpečnosti a Maďarskom, keď sa Maďarsko stane členom Spojených národov.

 

Čl.21

1. Maďarskí vojnoví zajatci budú repatriovaní čím skôr podľa ujednaní medzi jednotlivými mocnosťami, ktoré týchto zajatcov majú, a Maďarskom.

2. Maďarská vláda bude znášať všetky výdaje, počítajúc do toho výdaje vydržovania, spôsobené dopravou maďarských vojnových zajatcov od príslušných shromažďovacích stredísk, určených vládou príslušnej Mocnosti spojenej alebo sdruženej až do miesta vstupu na maďarské územie.

 

Čl.22

1. Všetky spojenecké ozbrojené sily budú stiahnuté z Maďarska v lehote 90 dní odo dňa, keď táto smluva nadobudne účinnosť, pričom Sovietsky sväz si vyhradzuje právo ponechať na maďarskom území ozbrojené síly, ktoré bude potrebovať pre udržanie spojov Sovietskej armády so sovietskym okupačným pásmom v Rakúsku.

2. Všetky maďarské nespotrebované platidlá a všetky nespotrebované maďarské zásoby, ktoré sú v držbe spojeneckých síl v Maďarsku a ktoré boly nadobudnuté podľa článku 11 dohody o prímerí, sa vrátia maďarskej vláde v tejže lehote 90 dní.

3. Maďarsko sa však zaväzuje poskytnúť všetky potreby a zariadenia, ktoré môžu byť osobitne požadované na udržovanie spojov so sovietskym okupačným pásmom v Rakúsku, za čo maďarská vláda dostane patričnú náhradu.

 

Čl.23

1. Maďarsko odškodní Sovietsky sväz, Československo a Juhosláviu za straty, ktoré Sovietsky sväz, Československo a Juhoslávia utrpely vojnovými operáciami a maďarskou okupáciou územia týchto štátov; ale smluvné strany s ohľadom nato, že Maďarsko nielen vystúpilo z vojny proti Spojeným národom, ale i vypovedalo Nemecku vojnu, sa shodujú, že Maďarsko dá za straty, vpredu uvedené, nie úplnú náhradu, ale iba čiastočnú, totiž vo výške 300,000.000 amerických dolárov, splatných v ôsmich rokoch, počínajúc dňom 20. januára 1945 v tovare (strojné zariadenie, riečne plavidlá, obilie a iný tovar), pričom čiastka, ktorá sa má zaplatiť Sovietskemu sväzu obnáša 200,000.000 amerických dolárov a čiastka, ktorá sa má zaplatiť Československu a Juhoslávii, obnáša 100,000.000 amerických dolárov.

2. Základom výpočtu pre vyúčtovanie podľa tohto článku bude americký dolár vo svojej zlatej parite k dátu podpísania dohody o prímerí, t.j. 35 amerických dolárov za jednu unciu zlata.

 

Čl.24

1. Maďarsko prijíma zásady deklarácie Spojených národov z 5. januára 1943 a vráti v najkratšej možnej lehote majetok, odvlečený z územia ktoréhokoľvek zo Spojených národov.

2. Povinnosť vrátiť majetok sa vzťahuje na všetok zistiteľný majetok, nachádzajúci sa teraz v Maďarsku, ktorý bol ktoroukoľvek z mocností osi odvlečený násilím, alebo donútením z územia ktoréhokoľvek zo Spojených národov, bez ohľadu na prípadné neskoršie prevody, ktorými terajší držiteľ takého majetku nadobudol držby.

3. Ak je v jednotlivých prípadoch Maďarsku nemožné vrátiť predmety významu umeleckého, historického alebo archeologického, ktoré tvoria časť kultúrneho dedictva Spojeného národa z územia ktorého boly tieto predmety odvlečené maďarskými armádami, úradmi alebo príslušníkmi násilím alebo donútením, Maďarsko sa zaväzuje dať postihnutému Spojenému národu predmety tohože druhu a približne tej istej hodnoty, akú maly odvlečené predmety, pokiaľ je možné takéto predmety v Maďarsku zadovážiť.

4. Maďarská vláda vráti majetok, uvedený v tomto článku, v dobrom stave a bude znášať všetky výdaje za prácu, materiál a dopravu, spojené s tým v Maďarsku.

5. Maďarská vláda bude spolupracovať so Spojenými národmi pri vyhľadávaní a vracaní majetku, podliehajúceho vráteniu podľa tohoto článku a urobí na svoj náklad všetky opatrenia k tomu potrebné.

6. Maďarská vláda urobí potrebné opatrenia pre vrátenie majetku, uvedeného v tomto článku, ktorý je držaný v niektorej tretej krajine osobami, podliehajúcimi maďarskej právomoci.

7. Žiadosti o vrátenie majetku odovzdá maďarskej vláde vláda krajiny, z územia ktorej bol majetok odvlečený, pričom sa rozumie, že na železničný vozový park sa bude pozerať, ako keby bol odvlečený z územia, ktorému pôvodne patril. Žiadosti bude možno podávať do šesť mesiacov odo dňa, keď táto smluva nadobudne účinnosť.

8. Bremeno identifikovať majetok a dokázať jeho vlastníctvo zaťažuje nárokujúcu vládu, a dôkazné bremeno, že majetok nebol odvlečený násilím alebo donútením zaťažuje maďarskú vládu.

 

Čl.25

Nulita viedenskej arbitráže z 2. novembra 1938, ako je stanovená v článku 1. bod 4 tejto smluvy, má v zápätí nulitu dohôd ako aj zákonných dôsledkov, vyplývajúcich z nich, pokiaľ sa týkajú finančných otázok a verejného i súkromného poistenia, uzavretých podľa viedenskej arbitráže medzi obidvoma zúčastnenými štátmi alebo ich menom, alebo medzi československými a maďarskými právnickými osobami, tak i materiálu, odovzdaného podľa ustanovení protokolu z 22. mája 1940. Táto nulita sa nebude v nijakom prípade týkať vzťahov medzi fyzickými osobami. Podrobnosti vpredu spomenutého usporiadania budú upravené obojstrannými dohodami medzi zúčastnenými vládami do šiestich mesiacov odo dňa, keď táto smluva nadobudne účinnosť.

 

Čl.26

1. Maďarsko, pokiaľ tak už neurobilo, obnoví v Maďarsku všetky zákonné práva a záujmy Spojených národov a ich príslušníkov, tak ako boly 1. septembra 1939 a vráti všetok majetok Spojených národov a ich príslušníkov, nachádzajúci sa v Maďarsku, v stave, v akom je teraz.

2. Maďarská vláda sa zaväzuje vrátiť všetok majetok, práva a záujmy, spadajúce pod tento článok, bez všetkých dlhov a akýchkoľvek bremien, ktorými boly azda zaťažené v dôsledku vojny, bez toho že by maďarská vláda v súvislosti s ich vrátením uložila akékoľvek plnenia. Maďarská vláda vyhlási neplatnými všetky opatrenia, počítajúc do toho zhabanie, sekvestrovanie alebo kontrolu, ktoré urobila proti majetku Spojených národov medzi 1. septembrom 1939 a nadobudnutím účinnosti tejto smluvy. V prípadoch, že majetok nebude vrátený do šiestich mesiacov odo dňa, keď táto smluva nadobudne účinnosť, žiadosť musí byť podaná maďarským úradom najneskoršie do dvanástich mesiacov odo dňa, keď táto smluva nadobudne účinnosť, vyjmúc prípady, keď žiadateľ môže preukázať, že nemohol podať svoju žiadosť v tejto lehote.

3. Maďarská vláda zruší prevody, vzťahujúce sa na majetok, práva a záujmy akéhokoľvek druhu, patriace príslušníkom Spojených národov, ak k týmto prevodom došlo násilím alebo donútením, vykonaným vládami osi, alebo ich orgánmi za vojny.

Pokiaľ ide o československých príslušníkov, bude sa tento odstavec vzťahovať takisto na prevody po 2. novembri 1938, ku ktorým došlo násilím alebo donútením, alebo v dôsledku opatrení maďarskej vlády alebo jej orgánov na československom území, pripojenom k Maďarsku, na základe vnútorného diskriminačného zákonodárstva.

4.

a) Maďarská vláda je zodpovedná, že majetok vrátený príslušníkom Spojených národov podľa odstavca 1. tohto článku, bude uvedený do celkom riadneho stavu. V prípadoch, keď majetok nemôže byť vrátený, alebo kde následkom vojny príslušník Spojených národov utrpel stratu zásahom do svojho majetku v Maďarsku alebo jeho poškodením, dostane od maďarskej vlády náhradu v maďarskej mene vo výške dvoch tretín čiastky, potrebnej v dobe platenia pre kúpu podobného majetku alebo pre náhradu utrpenej straty. V nijakom prípade sa nebude, pokiaľ ide o náhradu, zaobchádzať s príslušníkmi Spojených národov horšie ako s príslušníkmi maďarskými.

b) Príslušníci Spojených národov, ktorí majú priamo alebo nepriamo vlastnícke záujmy v právnických osobách alebo sdruženiach, ktoré nie sú príslušníkmi Spojených národov v smysle bodu 9, litery a) tohto článku, ktoré však utrpely stratu zásahom do svojho majetku ležiacom v Maďarsku alebo jeho poškodením, dostanú náhradu podľa vpredu spomenutej litery a). Táto náhrada sa vypočíta na podklade celkovej straty alebo škody, utrpenej právnickou osobou alebo sdružením a bude v tom istom pomere k takej strate alebo škode, v akom sú záujmy takých príslušníkov v právnickej osobe alebo sdružení k celému ich kapitálu.

c) Vyplatená náhrada bude oslobodená od všetkých daní, dávok a iných poplatkov. Bude ju možné v Maďarsku voľne používať, bude však podrobená predpisom o devízovej kontrole, ktoré by boly v tom ktorom čase v Maďarsku v účinnosti.

d) Maďarská vláda bude zaobchádzať s príslušníkmi Spojených národov rovnako ako s maďarskými príslušníkmi, pokiaľ ide o prideľovanie materiálu na opravu alebo uvedenie v predošlý stav ich majetku v Maďarsku a pokiaľ ide o prideľovanie devíz pre dovoz takého materiálu.

e) Maďarská vláda poskytne príslušníkom Spojených národov odškodnenie v maďarskej mene v tom istom pomere, ako je ustanovené vpredu pod literou a), ako náhradu za stratu alebo škodu vzniknuvšiu v dôsledku osobitných opatrení, ktorými bol postihnutý v čase vojny ich majetok, ktoré sa však nevzťahovaly na maďarský majetok. Táto litera neplatí, pokiaľ ide o ušlý zisk.

5. Ustanovenia bodu 4 tohto článku sa budú vzťahovať na Maďarsko, pokiaľ konania, z ktorých môžu vzniknúť nároky na náhradu škody na majetku patriacom Spojeným národom alebo ich príslušníkom, ležiacom v Severnom Sedmohradsku, sa staly v čase, keď toto územie bolo podrobené maďarskej svrchovanosti.

6. Všetky primerané výdaje, ktoré vzniknú v Maďarsku zisťovaním nárokov, počítajúc do toho aj odhad strát a škôd, pôjdu na ťarchu maďarskej vlády.

7. Príslušníci Spojených národov a ich majetok budú oslobodení od všetkých osobitných daní, dávok alebo poplatkov, ktoré maďarská vláda alebo akýkoľvek maďarský úrad, uložil na ich majetkové hodnoty v Maďarsku medzi dátom prímeria a dátom, keď táto smluva nadobudne účinnosť za tým osobitným účelom, aby boly uhradené výdaje, plynúce z vojny, alebo aby boly uhradené výdaje okupačných armád alebo reparácie, splatné niektorému zo Spojených národov. Všetky sumy, ktoré boly takto zaplatené, budú vrátené.

8. Zainteresovaný vlastník majetku a maďarská vláda môžu uzavrieť dohody, ktoré nahradia ustanovenia tohto článku.

9. Pre účely tohto článku:

a) výraz "príslušníci Spojených národov" značí fyzické osoby, ktoré sú v čase, keď táto smluva nadobudne účinnosť, príslušníkmi niektorého zo Spojených národov alebo právnické osoby či sdruženia, zriadené podľa právneho poriadku niektorého zo Spojených národov s podmienkou, že spomenuté fyzické osoby, právnické osoby alebo sdruženia maly tento štatus už v deň uzavretia prímeria s Maďarskom.

Výraz "príslušníci Spojených národov" zahrňuje takisto všetky fyzické osoby, právnické osoby alebo sdruženia, s ktorými podľa právneho poriadku, platného v Maďarsku za vojny, sa zaobchádzalo ako s nepriateľmi.

b) Výraz "vlastník" značí Spojený národ alebo príslušníka Spojených národov, ako je určený vpredu pod literou a), ktorý má právny nárok na spomenutý majetok a zahrňuje nástupcu vlastníka s podmienkou, že nástupca je takisto jedným zo Spojených národov, alebo príslušníkom Spojených národov v smysle litery a). Ak nástupca získal majetok, keď tento už bol v poškodenom stave, prevoditeľ podrží svoje práva na odškodnenie podľa tohoto článku bez toho, že by tým boly dotknuté záväzky medzi prevoditeľom a nadobúdateľom podľa vnútroštátneho právneho poriadku.

c) Výraz "majetok" značí všetok hnuteľný alebo nevyhnuteľný majetok hmotný alebo nehmotný, počítajúc do toho vlastníctvo priemyslné, literárne a umelecké, ako aj všetky práva alebo záujmy hocakého druhu na majetku.

10. Maďarská vláda uznáva, že Brionská dohoda z 10. augusta 1942 je nulitná. Zaväzuje sa, že s ostatnými signatármi Rímskej dohody z 29. mája 1923 zúčastní sa všetkých rokovaní, ktoré majú za cieľ previesť v ich ustanoveniach potrebné zmeny na zaistenie spravodlivej úpravy ňou stanovených ročných splátok.

 

Čl.27

1. Maďarsko sa zaväzuje, že vo všetkých prípadoch, keď majetok, zákonné práva alebo záujmy v Maďarsku osôb podliehajúcich maďarskej právomoci boly po 1. septembri 1939 podrobené sekvestrácii, konfiškácii alebo kontrole pre rasový pôvod alebo náboženstvo týchto osôb, uvedie spomínaný majetok, zákonné práva a záujmy s ich príslušenstvom do predošlého stavu alebo ak to neni možné, dá za ne slušnú náhradu.

2. Všetok majetok, práva a záujmy v Maďarsku osôb, organizácií alebo sdružení, ktoré jednotlive alebo ako členovia skupín boly predmetom rasového, náboženského alebo iného fašistického prenasledovania, ak zostal bez dedičov, alebo ak naň nevzniesol nikto nárok do šiestich mesiacov odo dňa, keď táto smluva nadobudne účinnosť, budú maďarskou vládou prevedené na také organizácie v Maďarsku, ktoré zastupujú také osoby, organizácie alebo sdruženia. Tieto organizácie použijú prevedeného majetku na podporu a pomoc zostalých členov takýchto skupín, organizácií a sdružení v Maďarsku. Tento prevod sa vykoná do dvanástich mesiacov odo dňa, keď táto smluva nadobudne účinnosť, a bude zahrnovať majetok, práva a záujmy, ktoré majú byť uvedené do predošlého stavu podľa bodu 1 tohto článku.

 

Čl.28

Maďarsko uznáva, že Sväz sovietskych socialistických republík má právo na všetok nemecký majetok v Maďarsku, prevedený na Sväz sovietskych socialistických republík Kontrolnou radou v Nemecku a zaväzuje sa urobiť všetky potrebné opatrenia pre usnadnenie takých prevodov.

 

Čl.29

1. Každá z Mocností spojených a sdružených bude mať právo zhabať, podržať, likvidovať alebo inak naložiť s celým majetkom, právami a záujmami, ktoré v deň, keď táto smluva nadobudne účinnosť, budú na jej území a budú majetkom Maďarska alebo maďarských príslušníkov, a použiť tohto majetku alebo výťažku z neho na ciele, ktoré bude považovať za potrebné, v medziach svojich nárokov a nárokov svojich príslušníkov proti Maďarsku alebo maďarským príslušníkom včetne pohľadávok, vyjmúc však nárokov celkom uspokojených podľa iných článkov tejto smluvy. Všetok maďarský majetok alebo výťažok z neho, pokiaľ presahuje čiastku týchto nárokov, sa vráti.

2. Likvidácia maďarského majetku a jeho použitie sa vykoná podľa právneho poriadku príslušnej Mocnosti spojenej alebo sdruženej. Maďarský majiteľ nebude mať nijakých práv pokiaľ ide o taký majetok, vyjmúc tých, ktoré by mu poskytoval spomínaný právny poriadok.

3. Maďarská vláda sa zaväzuje odškodniť maďarských príslušníkov, ktorých majetok bude odňatý podľa tohto článku a nebude im vrátený.

4. Týmto článkom sa neukladá žiadnej Mocnosti spojenej alebo sdruženej nijaký záväzok vrátiť priemyselné vlastníctvo maďarskej vláde alebo maďarským príslušníkom alebo zahrnúť také vlastníctvo pri určení čiastky, ktorá môže byť podržaná podľa bodu 1 tohto článku. Vláda každej z Mocností spojených a sdružených bude mať právo uložiť také obmedzenia, podmienky a výhrady na práva alebo záujmy na priemyselné vlastníctvo na území príslušnej Mocnosti spojenej a sdruženej, nadobudnuté vládou alebo príslušníkmi Maďarska skôr, ako táto smluva nadobudne účinnosť, aké vláda Mocnosti spojenej alebo sdruženej bude považovať za potrebné v štátnom záujme.

5. O majetku, o ktorom je reč v bode 1 tohto článku, bude sa mať za to, že zahrňuje maďarský majetok, ktorý podliehal kontrole z dôvodov vojnového stavu medzi Maďarskom a Mocnosťou spojenou alebo sdruženou, majúcou právomoc nad týmto majetkom; nebude však zahrňovať:

a) majetok maďarskej vlády užívaný pre účely konzulárne alebo diplomatické;

b) majetok patriaci náboženským organizáciám alebo súkromným ľudomilným inštitúciám a užívaný pre náboženské alebo ľudomilné ciele;

c) majetok fyzických osôb maďarskej príslušnosti, ktoré majú povolenie sídliť na území štátu, v ktorom sa nachádza tento majetok alebo na území hocktorého Spojeného národa, okrem maďarského majetku, ktorý bol podrobený kedykoľvek za vojny opatreniam, ktoré sa všeobecne nevzťahovaly na majetok maďarských príslušníkov, sídliacich na tomže území;

d) majetkové práva, vzniknuvšie po obnovení obchodných a finančných stykov medzi Maďarskom a Mocnosťami spojenými a sdruženými alebo vzniknuvšie z transakcií medzi Maďarskom a vládou niektorej Mocnosti spojenej alebo sdruženej od 20. januára 1945;

e) literárne a umelecké vlastnícke práva.

 

Čl.30

1. Odo dňa, keď táto smluva nadobudne účinnosť, nebude sa už s majetkom Maďarska a maďarských príslušníkov v Nemecku zaobchádzať ako s nepriateľským majetkom a všetky obmedzenia, opierajúce sa o taký režim, budú zrušené.

2. Zistiteľný majetok Maďarska a maďarských príslušníkov odvlečený nemeckým vojskom alebo úradmi násilím alebo donútením z maďarského územia do Nemecka po 20. januári 1945 sa má vrátiť.

3. Uvedenie do predošlého stavu maďarského majetku v Nemecku a jeho vrátenie sa uskutoční podľa smerníc, ktoré dajú okupačné mocnosti v Nemecku.

4. Bez újmy týchto a iných ustanovení prijatých v prospech Maďarska a maďarských príslušníkov okupačnými mocnosťami v Nemecku, Maďarsko sa zrieka za seba a za maďarských príslušníkov všetkých nárokov voči Nemecku a nemeckým príslušníkom, ktoré neboly vyrovnané do 8. mája 1945, vyjmúc nárokov zo smlúv a iných záväzkov, uzavretých pred 1. septembrom 1939 a práv, nadobudnutých pred týmto dňom. O tomto zrieknutí bude sa mať za to, že zahrňuje pohľadávky, všetky medzištátne nároky, vyplývajúce z ujednaní uzavretých za vojny a všetky nároky zo strát a škôd, vzniknuvších za vojny.

 

Čl.31

1. Vojnový stav sám o sebe nemá byť považovaný za okolnosť, ktorá by mala vplyv na povinnosť uhradiť peňažité dlhy, pochádzajúce zo záväzkov a smlúv, ktoré jestvovaly a z práv, ktoré boly nadobudnuté do vzniku vojnového stavu, ktoré sa staly splatnými pred nadobudnutím účinnosti tejto smluvy a z ktorých sú zaviazaní buď vláda alebo maďarskí príslušníci vláde, alebo príslušníkom niektorej z Mocností spojených a sdružených, alebo vláda alebo príslušníci niektorej z Mocností spojených a sdružených vláde alebo príslušníkom maďarským.

2. Pokiaľ v tejto smluve nie je výslovne stanovené ináč, nijaké jej ustanovenia sa nesmú vykladať tak, že by nepriaznive pôsobily na pomer medzi dlžníkmi a veriteľmi, vyplývajúci zo smlúv, uzavretých pred vojnou alebo maďarskou vládou alebo maďarskými príslušníkmi.

 

Čl.32

1. Maďarsko sa zrieká menom maďarskej vlády a maďarských príslušníkov všetkých nárokov akejkoľvek povahy proti Mocnostiam spojeným a sdruženým, vzniknuvších priamo z vojny alebo z opatrení urobených v dôsledku vojnového stavu v Europe po 1. septembri 1939, bez ohľadu na to, či Mocnosť spojená alebo sdružená bola v spomínanej dobe vo vojne s Maďarskom alebo nie.

Toto zrieknutie zahrňuje:

a) nároky na náhradu zo strát alebo škôd utrpených následkom činov ozbrojených síl alebo úradov Mocností spojených alebo sdružených;

b) nároky, vyplývajúce z prítomnosti, operácií alebo z činnosti ozbrojených síl alebo úradov Mocností spojených alebo sdružených na maďarskom území;

c) nároky z nálezov a nariadení koristných súdov Mocností spojených alebo sdružených, pričom Maďarsko uznáva za právoplatné a vykonateľné všetky nálezy a nariadenia spomenutých koristných súdov, vydané 1. septembra 1939 alebo po tomto dni, vzťahujúce sa na maďarské plavidlá, maďarský tovar alebo platenie výdajov;

d) nároky, vyplývajúce z výkonu práv vojnu vedúcej strany alebo z opatrení, urobených za účelom výkonu týchto práv.

2. Ustanovenia tohto článku majú vylúčiť celkom a s konečnou platnosťou všetky nároky takej povahy, aké sú tu spomínané, ktoré od teraz zaniknú, nech je zúčastnenou stranou ktokoľvek. Maďarská vláda sa zaväzuje, že poskytne v maďarskej mene primeranú náhradu osobám, ktoré v dôsledku rekvizície poskytovaly zásoby alebo konaly služby ozbrojeným silám Mocností spojených a sdružených na maďarskom území, a na uspokojenie nárokov proti ozbrojeným silám Mocností spojených alebo sdružených za škody, spôsobené na maďarskom území a nepochádzajúce z vojnových udalostí.

3. Maďarsko sa taktiež zrieka menom maďarskej vlády a maďarských príslušníkov všetkých nárokov takej povahy, o ktorých je reč v bode 1 tohto článku, proti každému Spojenému národu, ktorého diplomatické styky boly prerušené za vojny s Maďarskom a ktorý konal v súčinnosti s Mocnosťami spojenými a sdruženými.

4. Maďarská vláda preberie plnú zodpovednosť za všetko spojenecké vojenské obeživo, vydané v Maďarsku spojeneckými vojenskými úradmi, počítajúc do toho všetko také obeživo, ktoré bude v obehu v deň, keď táto smluva nadobudne účinnosť.

5. Zrieknutie sa Maďarskom nárokov spomenutých v bode 1 tohto článku zahrňuje všetky nároky, vzniknuvšie z opatrení ktorejkoľvek z Mocností spojených a sdružených, urobených o maďarských plavidlách medzi 1. septembrom 1939 a dňom, keď táto smluva nadobudne účinnosť, ako aj všetky nároky a pohľadávky, vyplývajúce z teraz platných dohôd o vojnových zajatcoch.

 

Čl.33

1. Pokiaľ nebudú uzavreté obchodné smluvy alebo dohody medzi jednotlivými Spojenými národmi a Maďarskom, maďarská vláda bude povinná do osemnástich mesiacov odo dňa, keď táto smluva nadobudne účinnosť, zaobchádzať s každým zo Spojených národov, ktorý v skutočnosti bude vzájomne zaobchádzať rovnako s Maďarskom v podobných veciach takto:

a) vo všetkom, pokiaľ ide o clá, dovozné alebo vývozné poplatky, vnútroštátne zdanenie dovezeného tovaru a všetky predpisy toho sa týkajúce, Spojené národy budú používať bezpodmienečne najvyšších výhod;

b) vo všetkých ostatných smeroch Maďarsko nebude ľubovoľne nepriaznivejšie zaobchádzať s tovarom, pochádzajúcim z hocktorého územia ktoréhokoľvek zo Spojených národov alebo určeným do takého územia, ako s podobným tovarom, pochádzajúcim z územia hocktorého iného zo Spojených národov alebo ktoréhokoľvek iného cudzieho štátu alebo určeným do takého územia;

c) príslušníkom Spojených národov a to i právnickým osobám má byť poskytnutý režim ako pre príslušníkov vlastných a príslušníkov národa s najvyššími výhodami vo všetkých veciach, ktoré sa týkajú obchodu, priemyslu, plavby a iných druhov podnikateľskej činnosti v Maďarsku. Tieto ustanovenia sa nebudú vzťahovať na obchodné letectvo;

d) Maďarsko neudelí nijakému štátu výlučné alebo prednostné právo, pokiaľ ide o obchodnú leteckú prevádzku v medzinárodnom styku; poskytne však všetkým Spojeným národom rovnaké podmienky pre nadobudnutie medzinárodných obchodne-leteckých práv na maďarskom území, zahrňujúc do toho právo pristania na doplnenie pohonných hmôt a pre opravy, a poskytne, pokiaľ ide o obchodnú leteckú prevádzku v medzinárodnom styku, všetkým Spojeným národom na základe vzájomnosti a bez diskriminácie právo preletu nad maďarským územím bez pristania. Tieto opatrenia nebudú mať vplyv na záujmy národnej obrany Maďarska.

2. Vpredu spomenuté záväzky Maďarska rozumejú sa s výhradou obvyklých výnimiek obchodných smlúv, uzavretých Maďarskom pred vojnou; ustanovenia týkajúce sa vzájomnosti, poskytnutej každým zo Spojených národov, rozumejú sa s výhradou obvyklých výnimiek obchodných smlúv uzavretých týmto štátom.

 

Čl.34

Maďarsko umožní v najväčšej miere železničnú tranzitnú prepravu svojím územím za primerané sadzby a uzavrie so súsednými štátmi na podklade vzájomnosti všetky dohody, ktoré budú potrebné za týmto účelom.

 

Čl.35

1. Všetky spory, ktoré by mohly vzniknúť, pokiaľ ide o články 24, 25 a 26 a prílohy IV, V a VI tejto smluvy, sa majú predložiť smierčej komisii, složenej v rovnakom počte zo zástupcov vlády zúčastneného Spojeného národa a vlády maďarskej. Ak sa nedosiahne dohody do troch mesiacov po tom, čo spor bol predložený smierčej komisii, môže jedna alebo druhá vláda žiadať, aby do komisie bol pribraný tretí člen a ak nedôjde medzi oboma vládami k dohode o výbere tohto člena, môže jedna alebo druhá strana požiadať generálneho sekretára Spojených národov, aby ho menoval.

2. Rozhodnutie väčšiny členov komisie bude rozhodnutím komisie a strany ho príjmu ako konečné a záväzné.

 

Čl.36

Články 24, 26 a 33 a príloha VI tejto smluvy sa budú vzťahovať na Mocnosti spojené a sdružené a Francúzsko a na tie Spojené národy, ktorých diplomatické styky s Maďarskom boly za vojny prerušené.

 

Čl.37

Ustanovenia príloh IV, V a VI, ako aj ustanovenia ostatných príloh budú mať platnosť a účinnosť ako nerozdielne súčiastky tejto smluvy.

 

Čl.38

Plavba po Dunaji bude slobodná a voľná pre príslušníkov, obchodné plavidlá a tovar všetkých štátov na základe rovnosti, pokiaľ ide o prístavné a plavebné poplatky a podmienky pre obchodnú plavbu. Toto ustanovenie sa nebude vzťahovať na dopravu medzi prístavmi toho istého štátu.

 

Čl.39

1. Po dobu, neprevyšujúcu osemnásť mesiacov odo dňa, keď táto smluva nadobudne účinnosť, budú šéfovia diplomatických misií Sväzu sovietskych socialistických republík, Spojeného kráľovstva a Spojených štátov amerických v Budapešti vo vzájomnej shode zastupovať Mocnosti spojené a sdružené pri rokovaniach s maďarskou vládou vo všetkých otázkach, týkajúcich sa splnenia a výkladu tejto smluvy.

2. Títo traja šéfovia misií dajú maďarskej vláde smernice, odborné rady a objasnenia, ktorých azda bude treba na zaistenie rýchleho a účinného splnenia tejto smluvy podľa jej litery a ducha.

3. Maďarská vláda poskytne spomenutým trom šéfom misií všetky potrebné informácie a všetku pomoc, ktorú azda budú potrebovať pri plnení úloh, sverených im touto smluvou.

 

Čl.40

1. S výnimkou prípadu, kde iné pokračovanie je osobitne predpísané niektorým iným článkom tejto smluvy, každý spor o výklad alebo splnenie smluvy, ktorý nebude riešený priamym diplomatickým rokovaním, má sa predložiť trom šéfom misií, rokujúcim podľa článku 39 s tou výnimkou, že v tomto prípade šéfovia misií nebudú obmedzení lehotou, stanovenou v tomto článku. Každý spor, ktorý nebude nimi riešený do dvoch mesiacov, bude, ak sa sporné strany medzi sebou nedohodnú o inom spôsobe riešenia, na žiadosť jednej alebo druhej spornej strany predložený komisii, složenej zo zástupcu každej strany a tretieho člena, zvoleného vzájomnou dohodou oboch strán z príslušníkov tretieho štátu. Keby obe strany sa nedohodly do jednoho mesiaca o menovaní tretieho člena, môže jedna alebo druhá strana požiadať generálneho sekretára Spojených národov, aby ho menoval.

2. Rozhodnutie väčšiny členov komisie bude rozhodnutím komisie a strany ho príjmu ako konečné a záväzné.

 

Čl.41

1. Každý člen Spojených národov, ktorý nie je signatárom tejto smluvy, a ktorý je vo vojne s Maďarskom, môže pristúpiť k tejto smluve a po prístupe bude považovaný pre účely tejto smluvy za Sdruženú mocnosť.

2. Listiny o prístupe sa uložia u vlády Sväzu sovietskych socialistických republík a nadobudnú účinnosť uložením.

 

Čl.42

Táto smluva, ktorej ruský a anglický text je autentický, bude ratifikovaná Mocnosťami spojenými a sdruženými. Bude ratifikovaná aj Maďarskom. Nadobudne účinnosť ihneď po uložení ratifikačních listín Sväzom sovietskych socialistických republík, Spojeným kráľovstvom Veľkej Británie a Severného Írska a Spojenými štátmi americkými. Ratifikačné listiny sa uložia v lehote čo najkratšej u vlády Sväzu sovietskych socialistických republík.

Pre každú Mocnosť spojenú alebo sdruženú, ktorej ratifikačná listina sa uloží neskôr, smluva nadobudne účinnosť dňom uloženia. Táto smluva sa uloží v archívoch vlády Sväzu sovietskych socialistických republík, ktorá vydá overené odpisy každému zo signatárnych štátov.

 

Zobrazit více…

Text zákona č. 542/1992 Sb., o zániku ČSFR

25. listopadu 2009 12:17

paragrafČl.1
(1) Uplynutím dne 31. prosince 1992 zaniká Česká a Slovenská Federativní Republika.
(2) Nástupnickými státy České a Slovenské Federativní Republiky jsou Česká republika a Slovenská republika.

Čl.2
Působnost České a Slovenské Federativní Republiky, která jí byla svěřena ústavními a jinými zákony, přechází na Českou republiku a na Slovenskou republiku dnem 1. ledna 1993.

Čl.3
(1) Zánikem České a Slovenské Federativní Republiky zanikají státní orgány České a Slovenské Federativní Republiky. Současně zanikají ozbrojené síly a ozbrojené bezpečnostní sbory České a Slovenské Federativní Republiky a rozpočtové a příspěvkové organizace napojené na státní rozpočet České a Slovenské Federativní Republiky a státní organizace v působnosti České a Slovenské Federativní Republiky, které byly zřízeny zákonem.
(2) Česká republika a Slovenská republika nesmějí po zániku České a Slovenské Federativní Republiky užívat státních symbolů České a Slovenské Federativní Republiky.

Čl.4
(1) Počínajíc dnem uvedeným v článku 2 náleží zákonodárná moc v České republice zákonodárnému sboru složenému z poslanců zvolených ve volbách v roce 1992 v České republice do Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky1) a do České národní rady.2) Vnitřní poměry tohoto zákonodárného sboru stanoví v souladu s článkem 7 zákon České republiky.
(2) Počínajíc dnem uvedeným v článku 2 náleží zákonodárná moc ve Slovenské republice zákonodárnému sboru složenému z poslanců zvolených ve volbách v roce 1992 ve Slovenské republice do Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky1) a do Slovenské národní rady.2),*) Vnitřní poměry tohoto zákonodárného sboru stanoví v souladu s článkem 7 zákon Slovenské republiky.
(3) Ustanovení zákona o volbách do Federálního shromáždění o uprázdnění mandátu3) zůstávají nedotčena.
______
*) Podle čl. 154 odst. 1 Ústavy Slovenské republiky č. 460/1992 Sb. od 1. října 1992 Národní rada Slovenské republiky.
1) Čl. 30 a 31 ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci.
2) Čl. 102 ústavního zákona č. 143/1968 Sb.
3) § 49 zákona č. 47/1990 Sb., o volbách do Federálního shromáždění, ve znění zákona č. 59/1992 Sb. (úplné znění č. 60/1992 Sb.).

Čl.5
Pravomoc příslušející ke dni zániku České a Slovenské Federativní Republiky vládě České a Slovenské Federativní Republiky náleží od 1. ledna 1993 na území České republiky vládě České republiky a na území Slovenské republiky vládě Slovenské republiky, pokud ústavní zákon České republiky nebo ústavní zákon Slovenské republiky nestanoví jinak.

Čl.6
(1) Pravomoc příslušející ke dni zániku České a Slovenské Federativní Republiky Nejvyššímu soudu České a Slovenské Federativní Republiky náleží od 1. ledna 1993 na území České republiky Nejvyššímu soudu České republiky a na území Slovenské republiky Nejvyššímu soudu Slovenské republiky, nestanoví-li ústavní zákon České republiky nebo ústavní zákon Slovenské republiky jinak.
(2) Pravomoc příslušející ke dni zániku České a Slovenské Federativní Republiky Ústavnímu soudu České a Slovenské Federativní Republiky vykonává od 1. ledna 1993 ve vztahu k orgánům, institucím a občanům na území České republiky Nejvyšší soud České republiky a ve vztahu k orgánům, institucím a občanům na území Slovenské republiky Nejvyšší soud Slovenské republiky, nestanoví-li ústavní zákon České republiky nebo ústavní zákon Slovenské republiky jinak.

Čl.7
Česká národní rada a Národní rada Slovenské republiky mohou ještě před zánikem České a Slovenské Federativní Republiky s účinností nejdříve od 1. ledna 1993 přijímat ústavní a jiné zákony, jimiž zabezpečí výkon působnosti, která přejde na Českou republiku a Slovenskou republiku podle článku 2.

Čl.8
(1) Česká republika a Slovenská republika jsou oprávněny ještě před zánikem České a Slovenské Federativní Republiky uzavírat smlouvy o úpravě vzájemných poměrů ve věcech, které náleží do působnosti České a Slovenské Federativní Republiky, s tím, že tyto smlouvy vstoupí v platnost po zániku České a Slovenské Federativní Republiky.
(2) Česká republika a Slovenská republika mohou ještě před zánikem České a Slovenské Federativní Republiky uzavírat mezinárodní smlouvy vůči třetím státům svým jménem s tím, že tyto smlouvy vstoupí v platnost po zániku České a Slovenské Federativní Republiky.

Čl.9
Tento ústavní zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Zdroj: http://portal.gov.cz

Zobrazit více…