U příležitosti 17. listopadu 1939 a 1989 pro Svornost napsal mladý básník a spisovatel – Jaroslav Čech, dvě poetické skladby.
Maminka (1939)
I.
Pamatuji z dětských let,
okolo mě se točily planety,
tys vytvářela můj svět,
bylas to, maminko, ty.
Učila jsi mě písmenka.
Psát krásná slova.
Milovat tatínka.
Vděčen jsem znova a znova.
II.
Minula se doba.
Nastal ten rok.
V hákovém kříži zloba.
Já udělal první krok.
Pravdu já říkal,
vždy jsem rovně stál.
Slovem něžně bojoval,
smrti se bál.
III.
Tak blízko, matičko.
V paměti uloženou tě mám,
až usne mé srdíčko,
Pánu Bohu se dám.
Tvou dlaň na tváři cítím,
jako bys byla se mnou,
skoro na obláčku už ležím,
bylas maminkou věrnou.
IV.
Můj život krásný
s chutí jsem žil.
Dnes svítí slunko jasný,
kéž bych u tebe, maminko, byl.
Krok za krokem,
budu pouhá vzpomínka.
Jak mine se rok s rokem,
vždy tě budu milovat, jsi má maminka.
Klíče (1989)
Věřím ve svobodu,
naději a krásu.
Kráčím vždy dopředu,
jsem v úžasu.
Myšlenka volná koluje,
na Václaváku zpívá.
Má svoboda se projevuje
nejen u sklenice píva.
Nadějně klíči cinkám,
jsem dojista pacifista,
bojuji slovem, už si zvykám,
věřím, i když jsem ateista.
Zpívám písně národní
nejen z chleba živ,
jsme lidé, jsme svobodní,
jako dnes, jako dřív.
Autor: Jaroslav Čech, 2014
