Aleš Procházka: Europivo – fenomén dneška?

Co že to europivo vůbec je? Použil bych definici S. Bernarda: „Europivo je pivo, které se chuťově zaměřuje na střed, na většinového zákazníka. Je to nudné pivo, které není chuťově zajímavé. Je všude stejné.“
A jaký je vůbec rozdíl mezi pivem a „europivem“? Samozřejmě ve výrobě, mnozí jistě znají tradiční postup výroby běžného piva, ale takové europivo, to už je někde jinde. Heslo „levně za každou cenu“ se zde uplatňuje více než dost. Často je slad nahrazován levnější surovinou, a tou je ječný šrot, používají se chemické přípravky – barviva, umělé enzymy, stabilizátory pěny atd. Urychluje se kvašení, pivo nemá čas dozrát. Po dokončení se ředí vodou (kvůli většímu objemu), a tak chybí ta pravá chuť piva.

Tento chemický patok naštěstí lze poznat, a to jak zářivě světlou barvou, tak především neurčitou, prázdnou chutí. Tento fenomén přišel až s nástupem zahraničních vlastníků, kdy pro ně není zajímavá tradice a poctivá práce našich předků, ale jde hlavně o velký objem výroby a zisk.

A tak mnozí, kteří pijí např. Gambrinus, Staropramen, Krušovice atd., si myslí, jak to není výtečné pivo. A opravdu, není.

I když říkám, že proti gustu žádný dišputát, tak bychom si měli přece jen uvědomit, že kvalita je důležitější než kvantita, a místo pití břeček bychom měli dát šanci menším domácím pivovarům, jež vaří pivo s láskou k němu samému a ne kvůli ohromným ziskům za velkovýrobu a prodej umělých patoků.

Není snad podpora českých výrobků i samotná konzumace kvalitního českého piva? Nezaslouží si kvalita a tradice podporu nás samotných? Jistě, že zaslouží, a proto bychom se měli zajímat o to, co kupujeme, a hlavně koho tím podporujeme.

(plz)