9. Streetkids party – 19.-20. června 2010 – Brno

Už devátý ročník každoroční veselice pro skins a ostatní rebely se v sobotu a v neděli odehrál v Brně. 9. Streetkids Party potěšila určitě nejen muzikou, ale také výbornou atmosférou o níž se zasloužila valná většina přítomných.
Na místo konání jsme šalinou dojeli se Zuzkou jen pár minut před půl třetí odpoledne. Až na zastávku se linuly tóny vystoupení první kapely dne pražských Normals?!. Při jejich muzice jsme stačili zaplatit, pozdravit se s přáteli i dát první pivo. A ještě jsme na několik songů postáli pod podiem. Standardní vystoupení kapely bylo tentokrát ozvláštněné především absencí Jindřicha, který si díky zlomené ruce užíval vystoupení jen z role diváka.

Po konci vystoupení Normals?! opět následovalo kolečko pozdravů s dalšími a dalšími známými a přáteli, krátké i delší rozhovory, vtípky a pití. V poměrně hojném počtu tu byla zastoupena i Svornost. Kromě Brňáků též Praha, Královehradecko, Plzeňsko a dalších několik regionů naší vlasti. Dokonce došel i Milan, který musel urazit závratnou vzdálenost zhruba dvou kilometrů brněnským Bronxem. To, že přišel o Normals?!, jej zrovna nenadchlo, možná jsem slyšel i nějaké to klení.

Zábava se rozjížděla, a tak jsme vystoupení následující slovenské kapely Zhoda Náhod sledovali spíše jen v sedě a spíše jen okrajově.

To vystoupení The Riot už jsem sledoval pěkně celé ve stoje. Klasické pecky o skins, vlastenectví a fotbalu se musely líbit všem zúčastněným. Třešničkou na dortu byla účast Woutera z Razorblade v převzaté Everywhere We Go.

Vřelého přijetí od publika se dostalo také slovenským punkovým dědkům Konflikt. Chlapi jsou vyhraní a brněnské publikum je má rádo. I tentokrát se jejich set poměrně zdařil, přestože se stylově trošičku odchylovali od zbytku kapel sobotního odpoledne.

Posledního večerního slunka se rozhodla Svornost využít ke společnému fotu. Po asi čtvrthodině shánění se nás většina skutečně sešla – podivná směs skinheadů, punkerů a blíže neurčitelných existencí. Jak dopadly fotky jsem neviděl, ale určitě to bylo velmi krásné.

Po Konfliktech se na podiu zjevili pořadatelé z Operace Artaban. O jejím vystoupení nelze říct nic jiného, než co vždy. Tedy že bylo výborné. Potěšila předělávka disko hitu od tuším Abby „Pleška to je cool“ i cover od Orlíku. Zajímavé bylo Miloškovo polo se svítícím límečkem.

Polské Horrorshow a jejich solidní mix oi, punku a ska jsem opět sledoval spíše v sedě a věnoval se jídlu předražené grilované krkovičky a společenskému dění. Lidí totiž bylo spoustu a troufám si říci, že velmi, ale velmi rozdílných světonázorů. Ještě že jsme všichni tak tolerantní.

Hvězda večera nastoupila jako poslední kapela na venkovním podiu. Razorblade spustili svoji našláplou skinheadskou muziku. Od prvních tónů po poslední nedali publiku vydechnout a skutečně ukázali, kde je tu headliner. V podstatě se mohu ztotožnit i s jejich texty. Chlapi to mají v hlavě srovnané. Mimochodem, holandština je super jazyk.

Dlouhou přestávku při stěhování aparatury pod střechu jsme vyplnili především jídlem. Já osobně v podstatě přestal pít a myslím, že jsem dobře udělal. Přeci jen už nejsem nejmladší.

Z posezení na zahrádce nás dovnitř klubu Tenis nalákala muzika skupiny Crossczech. Ta, pokud se nepletu, vznikla na troskách Protestu. No a první song, co nás uvítal, byl právě převzatý od pražské legendy. Ano, píseň Praha. I zbytek vystoupení v duchu tvrdšího oi se líbil. Jen v sálu bylo brzy zadýcháno a zahuleno, takže přišel vhod opětovný pobyt venku.

To už začínalo obecenstvo prořídávat, i na nás padala únava. Ovšem Gustovi jsme slíbili, že vydržíme na Prohibici, a tak jsme čekali.

Možná až moc dlouho. Němečtí Never Forgive totiž pořád zdržovali při ladění. Až to byla otrava. Ani jejich vystoupení mě moc nebralo, přestože instrumentálně bylo zvládnuto dobře.

Na poslední Prohibici pak vydržela už jen nejposlednější hrstka dvaceti vytrvalců. I tak se kapela snažila a zahrála podstatě průřez svoji dosavadní zatím nehojnou tvorbou. A kluky nezastavily ani technické problémy se strunami. Mne osobně potěšila píseň Stínadla se bouří, protože jsem na Foglarových knížkách vyrůstal. Ostatně jako každý správňák.

A po Prohibici už přišel opravdu konec. Naštěstí nás k nám na venkov svezl Milan. Díky mu.

Podtrženo a sečteno, akce to byla opět výborná, z kapel snad ani jediná nezklamala, lidé v pohodě, ani se to moc nepralo. Už se těším na příští rok.

Autor: Sirpetr