…byla neděle. Na nevysokém kopci u Prahy se sešikovalo vojsko českého krále Fridricha Falckého. Kopec jim poskytoval velkou taktickou výhodu, pravé křídlo kryla vysoká zeď obory, levé příkrý sráz zlomu nad Motolem. Jedinou nevýhodou bylo roztažení vojska na téměř dva kilometry, což při početním stavu 21 000 mužů znamenalo sešikovat vojsko do tří sledů, zvláště když nepřítel mohl zaútočit kdekoli. Avšak brzy mají přijít posily a v záloze jsou pevné hradby Prahy, kam vojsko může ustoupit.
Proti nim stály armády dvě – proti kopci stála vojska Katolické ligy, na motolském křídle vojska císařská. Tato vojska byla sice početnější než protivník, avšak 26 000 – 28 000 mužů bylo značně vyčerpáno pochodem, navíc budou muset útočit do vrchu, proti baštám děl. Vojsko na kopci však trápí jiný problém. Není znaveno, spíše naopak. Dobře zásobovaná armáda, která zatím prožila jen pár šarvátek má značný problém s disciplínou. Je složena z žoldáků téměř z celé Evropy, a ti jsou nespokojeni s nepravidelným žoldem. Zvláště nezkrotní Uhři a české pluky činí největší potíže. Velitelé některých pluků prožili nastávající bitvu v pražských krčmách…
Nikomu se do bitvy nechce a tak hrabě Buquoy a generál Tilly, velitelé spojených vojsk císařského a katolické ligy rozhodují nepřítele si oťukat – napadnout protivníka menší silou na jednom místě, vyvolat nevelkou srážku, která by byla sondou do jeho řad. Pak se ukáže, co dál. Vojáci se připravují k bitvě. Mezi nimi chodí kněží a ukazují obraz Panny Marie s vypíchanýma očima – toť dílo těch kacířských Čechů, které je nutné zničit. To je to býlí, co je nutno vytrhat i s kořeny! Bijte je, nikoho neživte! Bojovým heslem je „Sancta Maria“. Krátce po poledni začíná útok, který české vojsko, ukolébané 
půldenní nečinností naprosto zaskočil. Na motolském křídle vyrazili do útoku dva valonské pluky o síle tří tisíc mužů. Proti nim stojí část Thurnova pěšího pluku o síle 1200 mužů, jedni z nejzkušenějších a nejlepších vojáků českého krále Fridricha Falckého. Než dojde ke střetu, do boje zasáhne Valdštejnův kyrysnický pluk, který ale odrazí česká jízda pod vedením generála Thurna. Kyrysníci prchají a strhávají sebou i první řady valonského pluku. Kyrysníkům na pomoc vyráží jezdectvo hraběte von Meggau z druhého sledu. Teď je řada na královském vojsku. 1300 českých pěšáků Thurnova pěšího pluku vykročilo vpřed. Asi 300 metrů před nepřítelem se zastavuje, část se obrací na útěk, část vystřelí do vzduch, jiní dokonce do týla. Odhazují zbraně a dávají se na útěk. Druhý sled, vedený Thůrnovým synem se snaží udržet pozici, ale celé křídlo se začíná ve zmatku hroutit. Chybí zde 1500 uherských jezdců, kteří se však nedostavili. Kníže Anhalt, vrchní velitel královského vojska posílá do boje svůj vlastní jezdecký pluk. Ten ale odpálí své zbraně a dává se také na útěk. Marně se snaží Anhalt s kordem v ruce zastavit jezdce svého pluku. Na jezdectvo hraběte von Meggau útočí jezdecký Bubnův pluk. Hrabě padl, ale Bubnův pluk se dává na ústup a strhává sebou sousední kompanii Fridricha Falckého a tři korvety jízdy českých stavů, které se ještě ani nedostaly do styku s nepřítelem. Na levém, motolském křídle zbývá již pouze část Thurnova jezdeckého pluku pod vedením jeho syna…
Na řadě je střed. Ten tvoří dva pluky Hohenlohovy o síle 1000 pěších a 500 jezdců. Učinili jen chabý pokus zadržet nepřítele a po prvních výstřelech v panice prchají. Od této chvíle se velení královského vojska zhroutilo a pluky si útočí na vlastní pěst. Kaplířův pěší pluk odolává útokům kyrysnického pluku Marradasova, ale jejich řady jsou prolomeny a prchající vojáci pronásledováni. Od začátku bitvy uplynulo půl hodiny…
Proti Marradasovu pluku vyrazil se svými 700 jezdci syn vrchního velitele, Kristián z Anhaltu. Zahnal kyrysníky na ústup a rozprášil i dva jízdní pluky, 
které jim přišly na pomoc. Dál se obrátil proti dělům a rozehnal jejich osádky. Dalším cílem byla císařská pěchota o síle 1300 mužů. I tu se mu podařilo rozprášit. Vypadá to, že se karta obrací, zvláště, když se konečně objevila uherská jízda. Někteří císařští vojáci začínají prchat. Proti Uhrům jsou nasazeni polští kozáci, kteří s šavlí v každé ruce a s uzdou v zubech se vrhají na Uhry. Ti obracejí koně a prchají. Poláci je pronásledují a zabijí každého, koho cestou potkají. Uhři prchají přes Motol a Košíře k Vltavě, kde při přechodu brodu jich stovky utonou. Poláci slaví velké vítězství, ukořistili mnoho koní a korouhví, včetně korouhve Fridricha Falckého s nápisem „Diverti nescio“ – neumím prchat.
Do boje se zapojil jezdecký pluk Kratze von Scharfensteina z ligistického vojska a zaskočil Anhaltovy jezdce. Do bitvy se vrátily ustoupivší kyrysníci Marradasova pluku, Kristián z Anhaltu byl zraněn a zajat a jeho jezdci poraženi. Levé křídlo královského vojska přestalo existovat.
Vojska katolické ligy na pravém křídle se pomalu dávají do pohybu proti prudkému svahu pod Hvězdou. Jejich pohyb ještě zpomaluje účinná střelba z děl. Moravská a hornorakouská jízda se dokonce pokusí o výpad, ale proti přesile pěších pluků musí ustoupit. Začíná se hromadně prchat. Pole opouští 300 uherských těžkých jezdců, doposud pozorujících bitvu. Krátce na to prchá i vrchní velitel Anhalt se svou družinou. Valonská pěchota obsazuje českou dělostřeleckou baterii a točí se doleva k poslednímu zbytku královské armády, soustředěné u obory. U zdi stojí trosky Thurnova pěšího pluku z levého křídla, hornorakouská pěchota pod plukovníkem Pechmannem a část Moravského pěšího pluku Šlikova. Nemají šanci se udržet. První jsou pobiti Hornorakušané, po nich Thurnovo vojsko. Zbývá 1800 pěšáků pod vedením Jindřicha Šlika. Obklíčeni několikanásobnou přesilou, nemaje kam ustoupit se zuřivě bránili. Mrtvoly se vršili až po deseti nad sebou. Nakonec se hrabě Šlik vzdal s korouhví v ruce. Za zdí obory je záložní výmarský pluk. Protože si neudělal únikové otvory ve zdi, je teď v pasti a musí postoupit poslední boj. Do obory se hrnou císařští a ligističtí vojáci a všechny pobíjejí. Od začátku bitvy uplynuly dvě hodiny…
Odhady mrtvých se různí podle některých zahynulo až 5000 vojáků, minimální počet je 1600. Pravděpodobně na bitevním poli zůstalo ležet asi 2000 mrtvých královských vojáků, tisíc císařských, oběti z řad ligistů jsou minimální. Král Fridrich Falcký prchá, Praha otvírá své brány a vydává se vítězům na milost. Vliv katolicizmu ve střední Evropě je zajištěn…. pro české země nastává období temna.
Zdroj: www. 1620.webpark.cz
